WHATEVER IT TAKES / CL16

025

Vzala jsem si zbraň a šla jsem k východnímu křídlu,po schodech nahoru na střechu,kde nás čekal vrtulník. Nastoupila jsem,Steve dal pilotovi signál, že už můžeme odletět a starostlivě se na mě podíval.

„ V pořádku?" zeptal se mě se starostí v hlase,a však já byla jenom schopna kývnout hlavou nahoru a dolů a dal se věnovala výhledu na večerní město.

Charles's POV

Vzbudil jsem se asi ve tři hodiny ráno a chtěl jsem si proplést prsty se těmi Zoeniny,ale jedinou věc,kterou jsem v té tmě nahmatal byla jen peřina.

Prudce jsem si sedl, rozsvítil lampu a znovu se podíval na prázdné místo na posteli. To mě donutilo se zvednout, natáhnout na sebe kalhoty a mikinu a nakračoval jsem si to to velína,kde jsem potkal jen ředitele Wesleyho a jejich navigátora Roba, který si mě hned všiml.

„ Čau uhm nevíš kde je Zoe?" zeptal jsem se ho, když jsem za ním přišel a podíval se na co se dívá. Na jeho obrazovce monitoru bylo tak deset lidí, kteří na sobě měli své uniformy, zbraně si drželi pevně u těla a v klidu seděli naproti sobě.

„ Náhodou vím. Musela odejít na misi a řekla mi, že jestli se vzbudíš tak ti to mám říct,aby ses o ni nebál." odpověděl mi, což mě trochu naštvalo, protože mě Zoe nevzbudila hned, když se o tom dozvěděla,ale na druhou stranu mě dost pravděpodobně nechtěla budit a jsem rád, že řekla aspoň svému navigátorovi ať mi to vyřídí.

„ Díky. Uhm můžu tady s tebou zůstat a koukat se na ni?" zeptal jsem se s malou naději v hlase, že řekne, že můžu.

„ Jo jasně. Na tady máš sluchátka. Díky nim je uslyšíme a můžeme s nimi komunikovat. Jen musíš zmáčknout tohle tlačítko. Ale upozorňuju tě. Jestli budou uprostřed zásahu a ty začneš mluvit,bude z toho velkej problem." jen jsem kývl v souhlas na Robova slova,dal si sluchátka na ucho a znovu se díval na jednu z kamer, která ukazovala na Zoe.

Podíval jsem se na ni svým ustaraným až smutným pohledem a doufal, že všechno bude v pohodě, a že za pár hodin bude se mnou zase ležet v posteli a v klidu bez práce spát.

„ Bude v pořádku. Neboj se." Robova slova mi moc nepomohla,ale on si k mému neštěstí toho všiml a pokračoval ve svém proslovu. „ Zoe je nejstatečnější holka co znám. Nebojí se jít do boje s holýma rukama i když její protivník je ozbrojen. Věří sama sobě,já jí věřím, celá jednotka jí věří. Steve jí taky věří. Proč si myslíš, že je co-kapitán? " zakýval jsem hlavou do stran a čekal s čím dalším Rob přijde.

„ Protože se znají už od začátku akademie. Byli vytrénovani společně,bojovali společně, přežili společně a pořád spolu pracují a věř mi. Ne každý má tu možnost s někým zůstat takhle dlouho. Perfektní příklad Steva a Zoe." Rob si hned dal ruku na pusu a já se na něho zmateně podíval.

„ Co se mezi nimi stalo?" zeptal jsem se ho, doufal, že mi to nějak rozumně vysvětlí.

„ To je příběh na jindy. Ale řeknu ti jedno. Vždycky to nebyl jen Steve a Zoe." chtěl jsem se ho ještě na něco zeptat,ale vyrušil mě zvuk ze sluchátek.

„ Alfa tým hlaste se." řekl vedle mě Rob do mikrofonu,na což Wesley spozornil a stoupl se vedle Roba.

„ Příjem." odpověděl skrze vysílačku Steve, podíval jsem se na kameru a všiml jsem si, že už vystupovali z vrtulníku a čekali až odletí.

„ Beta tým." zeptal se znovu Rob a Stevova kamera padla na Zoe, která si v ten moment dala dva prsty na ucho a začala mluvit.

„ Příjem." oddechl jsem si ,ale hned jsem spozornil když Zoe znovu promluvila. „ Robe? Je tam s tebou Charles?" zeptala se tím svým tichým roztomilým hlasem. Pousmál jsem, podíval se na Roba, který kývl k tomu tlačítku, které mám podržet což jsem taky udělal a začal jsem do mikrofonu mluvit.

„ Jsem tady Zo." oznámil jsem jí a přes Stevovu kameru jsem si všiml jak se přes masku usmála.

„ Jde se na to." Steve zavelel, svou rukou udělal nějaký signál a skupina lidí se rozdělila na dvě skupiny což předpokládám byl tým Alfa pod vedením Steva a tým Beta pod vedením Zoe.

Zoe's POV

„ Alfa tým půjde ze zadu,beta týme vy půjdete ze předu." Steve se odmlčel,sjel mě tím jeho starostlivým až smutným pohledem a podíval se na Aidena.

„ Tým Beta dneska povede Johnson. Kravitz ty půjdeš se mnou. Půjdeš jako první,alfa tým tě bude krýt. Víš proč jsem to udělal, že ano?" zeptal se mě se starostí v hlase a já jen kývla v souhlas.

„ Dobře. Robe? Perimetr?" zeptala jsem se do vysílačku a čekala až mi Rob odpoví.

„ Čistý.” odpověděl mi a já se podívala na Steva, který na mě kývl,a pak na Aidena, který na mě taky kývl tak jsem se sebrala, ještě pevněji jsem stiskla zbraň ve svých rukách a nohou jsem vyrazila dveře do budovy a šla jsem dál.

„ První patro čistý.” informovala jsem všechny a pokračovala jsem před první patro až do třetího. Najednou jsem slyšela kroky ve třetím patře tak jsem sledovala ten hlas,ale nikde nikdo.

Když jsem se otočila byla jsem prudce stržena na zem a moje helma ležela na druhém konci místnosti. Podívala jsem se kdo na mě zaútočil a byla jsem setkána s vražedným pohledem nemrtvého Petera.

Hned jsem se vzpamatovala a začala s ním bojovat což bylo těžké, protože už znal všechny moje taktiky takže když jsem mu chtěla podkopnout nohy,on to věděl a ubránil se což zase nepomohlo mně,ale můžu děkovat mým rychlím reflexům jinak bych už byla mrtvá.

Peter mě nohou kopl do břicha a já udělala dva kroky zpátky a stála jsem před oknem, čehož si Peter hned všiml a hned se po mně rozeběhl a oba jsme vyletěli z okna a spadli jsme až z třetího patra na tvrdou zem.

Chvíli mi trvalo než jsem se z toho pádu vzpamatovala,ale po chvíli jsem se zvedla,nabila jsem svou pistol a namířila ji na Petera, který se už taky zvedl a hned mi tu pistol vykopl z ruky a pak mu přiletěla hned do ruky a já si mezitím vytáhla svojí záložní pistol a znovu ji na něho namířila takže jsem teď stáli naproti sobě, čekaly kdo výstřelí jako první,ale ani jeden z nás nevystřelil.

„ No tak Petere. Znáš mě. Ty víš kdo jsem.” doufala jsem, že si na něco vzpomene, že si vzpomene,al bylo to marný.

„ Nemám ponětí o čem to mluvíš.” odpověděl mi chladně a už se chystal vystřelit,ale já jo střelila do nohy, což ho donutilo upustit jeho pistol,ale já na něj pořád mířila a dívala se jak pomalu utíká pryč.

Když už byl z mého dohledu a já se vrátila zpátky na místo srazu, viděla jsem asi sedm chlapů u policejních aut a pouta na svých rukou. Steve si mě hned všiml a nakračoval si to ke mně.

„ Vpohodě?” zeptal se mě starostlivě, když si všiml, že má helma není na mé hlavě,ale pořád leží ve třetím patře.

„ Až na ten pád z třetího patra? Jo všechno vpohodě.” odpověděla jsem mu s menším úsměvem na tváři což donutilo i jeho se na mě slabě pousmát.

„ Tak letíme zpátky na základnu.”

„ Dobrej nápad.”

A/N: Tak jsem si založil tt acc a už jsem postla jedno video. Kdyby někdo měl zájem se podívat,tak moje jméno na tt je tondaofficiallysmrdi. Doufám, že jste si užili tuhle kapitolu a znovu se omlouvám za chyby.

-Nat🏎️