WHATEVER IT TAKES / CL16

012

„ Vpohodě?" zeptal se mě starostlivě. Podívala jsem se mu hluboce do očí a kývla jsem v souhlas. Nastoupili jsem do taxíku a řidič se nás španělsky zeptal kam pojedeme. Charles se na mě zmateně podíval takže teď bylo na mě abychom se vůbec někam dostali. Řidiči jsem Španělsky odpověděla na jeho otázku a konečně jsme vyjeli z letiště.

„ Neřekla si mi že umíš Španělsky." namítl Charles a já se uchechtla.

„ Hodně toho o mně nevíš."

„ No jo. To už si říkala." řekl mi a já se usmála,ale můj obličej hned na to zvážněl.

„ Mluvím vážně Charlesi." odmlčela jsem se. To co mu chci říct nechci řešit tady v taxíku. „ Promluvíme si až dorazíme na hotel." dodala jsem a po krátce pauze Charles kývl.

Konečně jsme dorazili na hotel a já šla za recepční vyřizovat naše pokoje zatímco Charles stál o po dál a civěl do svého telefonu. Recepční mi mezi tím podala dvě karty a já se na ní usmála.

„ Gracias." poděkovala jsem jí a ona mi úsměv opětovala.

„ De nada." odpověděla mi a já šla zpátky za Charlesem, který hned spozornil a dal si telefon do kapsy.

„ Tady máš kartu. Máme pokoje naproti sobě takže si můžeš vybrat. Je to pokoj 567 a 578." oznámila jsem mu a předala mu jednu z karet a bez jakékoliv odpovědi jsme šli k našim pokojům. Dala jsem kartu ke dveřím a hned se mi otevřeli. Otočila jsem se abych viděla Charlese,ale ten už byl dávno v pokoji a zavíral dveře. Teď je nastvanej. Skvělý.

Vešla jsem do mého pokoje a hned si lehla do postele a začala přemýšlet.

Proč je na mě Charles naštvanej?

Nic jsem mu neudělala. Mojí povinností je ho chránit,ale já k němu začala chytat city a sama vím že to není dobře. Ohrožuje to mě,ale hlavně jeho a jeho rodinu a to já nechci. Bože až moc nad tím přemýšlím. Vzala jsem do své ruky telefon a přejela jsem na kontakty. Chtěla jsem kliknout na Maxovo číslo,ale nemohla jsem. Ani nevím proč prostě jsem nemohla.

Místo tohi jsem klikla na Carlosovi číslo a začalo to vyzvánět. Nemusela jsem čekat dlouho a Carlos to zvedl.

„ Jo Zoe?" zeptal se mě hned.

„ Ahoj. Uhm už jsem v Barceloně a.... nevím jestli ti to Charles řekl tak jen abys věděl." odpověděla jsem mu.

„ Neříkal. Děkuju. Jo a já a ještě někdo jsme dnes chtěli něco podniknout s tebou a Charlesem,ale tomu někomu není zrovna dvakrát dobře takže to odpískáme a půjdeme někdy jindy."

„ A není ten někdo náhodou Lando Norris?" zeptala jsem se ho s šibalským úsměvem na tváři.

„ Uh j-jak?" zeptal se mě Carlos. Byla jsem si celkem jistá že se usmívá. Jde vidět že tohle nečekal.

„ No kdybys dělal práci kterou dělám já tak bys to taky poznal." odpověděla jsem mu s uchechtím. Nastalo krátké ticho a oba jsme čekali kdo to ticho jako první přeruší a byla jsem to já. „ Děkuju že jsi nás sem pozval. Ještě nikdy jsem neviděla fotbal naživo a tohle pro mě ještě nikdo nikdy neudělal takže díky" řekla jsem Carlosovi a slyšela jsem jak se roztomile uchechtl.

„ Nemusíš mi děkovat. Podle mě si krátkou pauzu zasloužíš. A hlavně jsem pozval tebe. Charlese jsem pozval jen kvůli tomu aby se necítil odstrčenej. Jen mu to neříkej." řekl mi Carlos a já se zasmála a on taky.

„ Ale vážně děkuju."

„ Není za co Zoe." řekl mi Carlos a já se usmála a tipla jsem to. Dala jsem si telefon na noční stolek. Chvíli jsem jen ležela a civěla jsem na strop. Nevěděla jsem co dělat. Nudila jsem se a dolézat za Charlesem se mi nechce když mě teď ignoruje a Carlosovi jsem znovu volat nechtěla a Max.....ten dělá bůh ví co s bůh ví kým. Ale byl tady ještě jeden člověk, který by mohl přijít.

Vzala jsem telefon a šla jsem do kontaktu. Vytočila jsem Landovo číslo a nechala to vyzvánět.

„ Zoeee. Můj nejoblíbenější mechanik." řekl mi Lando hned když to zvedl.

„ Ahoj Lando." pozdravila jsem ho s úsměvem na tváři.

„ Co se děje?" zeptal se mě se starostí v hlase.

„ Nechtěl bys za mnou přijít? Potřebuju si s někým nutně promluvit a ty jsi stejného věku jak já takže...."

„ Jo jasný. Jen mi napiš hotel a číslo pokoje a za deset minut jsem tam." řekl mi Lando a já se usmála.

„ Děkuju Lando."

„ Není za co. Seš přece můj nejlepší mechanik." odpověděl mi a já se usmála a tipla to. Poslala jsem Landovi název hotelu a číslo pokoje a hned po tom jsem msi zase lehla a koukala se na strop. Musela jsem se na ten strop dívat celkem dlouho protože mi někdo zaklepal na dveře.

Zvedla jsem se a šla jsem otevřít dveře. Když jsem je otevřela tak jsem viděla Landa s úsměvem na tváři a já jak drží láhev vína. Sám se pustil dovnitř a já za ním zavřela dveře a šla jsem za ním.

„ Tak co se děje?" zeptal se mě když otevřel víno a podal mi jednu sklenici.

„ Jde o Charlese." řekla jsem jednoduše a Landův úsměv hned zmizel.

„ Co ti udělal? Mám ho jít zbít?" zeptal se mě a já se pobaveně usmála.

„ Ne nic neudělal. Já jen ... Asi chovám k Charlesovi jisté city, ale moje práce mi moc nedovoluje mít s někým vztah. A-a když jsem mu dnes řekla že si potřebujeme promluvit on se mnou od té doby nepromluvil. Nevím jestli už něco tuší nebo ne,ale.... já s ním nemůžu mít vztah." dokončila jsem a Lando se na mě smutně podíval.

„ To mě mrzí Zoe." řekl mi a já kývla. „ Ale jestli k sobě chováte jisté city, silné city. Tak tě ani jeho vaše práce nezastaví od toho abyste byli spolu. Věř mi. Už se to stalo několikrát a možná...možná seš pro něho ta pravá a on zase pro tebe. Musíš být trpělivá Zoe. A to ty jsi." dokončil Lando a srkl si svého vína.

Já se na něho pousmála a taky si srkla vína. „ Děkuju Lando. Vážně."

„ Nic to nebylo. Jen mi dlužíš další hru v CSku." řekl mi a já se uchechtla.

„ Jestli chceš prohrát?

A/N: Dneska další kapitola online. Po dlouhém uvažováním jsem se rozhodla, že první udělá příběh o Landovi a až poté další o Charlesovi.

Vážně nevím jak to budu stíhat, protože do toho budu muset dodělat ještě nějaké příběhy a už se mi tam nahrne I škola takže fakt nevím jak to třeba za měsíc bude s vydáváním.

-Nat🏎️