Spektrum: Skryté zlo

22. Yule

Bart se probudil a podíval se na malou černou krabičku, kterou měl položenou vedle postele.

Andromeda jí připravila jako úkryt pro úlomek kosti, který zde nechala Jaga. Krabička jej měla chránit a zároveň úlomku zabránit aby napáchal něco dalšího.

Bart si sedl a rozhlédl se kolem sebe. Všude bylo velké množství ozdob a svíček.

„To už je Vánoční výzdoba?" Zeptal se neadresně.

„Vánoce?" Řekl Duritrux zmateně.

„Slaví se 24.12," řekl Bart a náhle si připadal trochu nemístně.

Duritrux zakroutil hlavou. „Vánoce se tady neslaví ale dnes je Yule."

„Co to je?" Zeptal se Bart a pomalu vylézal z postele aby se oblékl.

Duritrux si už oblékal dlouhý hnědý hábit. „Zimní svátek."

Bart náhle pochopil. „Takže to jsou kouzelnické Vánoce."

Duritrux ale zakroutil hlavou. „Je to obráceně. Křesťané Vánoce ukradli, Yule je původní svátek"

Bart na to řekl jen „, aha."

Hned potom se vypravil dolů po schodech aby našel Andromedu.

Tu našel na chodbě, kde měli mít další hodinu Magizoologie.

„Dneska je Yule?" Zeptal se jí hned.

„Ahoj, taky tě ráda vidím, si citlivý asi jako pařez." Odvětila otráveně Andromeda.

„Promiň, Duritrux mě překvapil."

„Znám tě, takže se nic nestalo. Ano, dneska je Yule, víš co to je?" Řekla už Andromeda trochu klidněji.

Bart se zasmál. „Vůbec bych to nevěděl ale Duritrux mi dal školení."

Oba vešli do učebny a prošli skříní. První cesta na palouk byla pro něj něčím magickým a nečekaným. Od té doby se to ale několikrát opakovalo a tak tomu tomu už Bart přestal věnovat pozornost.

Na palouku je čekal profesor Amenadiel. Jeho bílé vlasy působili ještě zvláštněji, za ní totiž padal sníh. Bart se rozhlédl a zjistil, že se to zde trochu proměnilo. Sice byli na palouku v lese ale nad nimi se rozprostírala podivná kupole, kryjící je před sněhem a zimou.

„Dobrý den, co to je kolem nás?" Zeptal se okamžitě Bart.

Profesor Amenadiel se na něj usmál. „Ochranné kouzlo, přemýšlel jsem, že bych byli uvnitř ale nakonec jsem zvolil toho řešení."

Potom se otočil k celé třídě. „Vítám vás na další hodině Magizoologie. Jak už jsem řekl Bartovi, původně jsem chtěl hodinu přesunout přímo do hradu ale k dnešnímu tématu, se bude více hodit toto prostředí. Uhodne někdo proč?"

„Škola ušetří za topení?" Zavolala jedna dívka, kterou Bart ještě neznal.

Profesor Amenadiel se trochu zasmál a jeho tvář působila chvilku o něco přívětivěji. „Celý hrad se vytápí současně, takže tím to nebude." Potom přejel pohledem zbytek dětí.

Bart zkusil štěstí a řekl. „Budeme probírat něco, co žije v chladném počasí."

„Skvěle," řekl Profesor a pokývl hlavou. „Opravdu dneska budeme probírat tvora, který má rád sníh a chladnější prostředí, sněžného ježka."

S tím se otočil a sebral něco, co leželo u jeho nohou. Na jeho ruce byl bílí květ, který se okamžitě začal hýbat. Okvětní lístky se rozevřeli a zmizeli, místo nich tam tam bylo jemně zářící zvíře. Bartovi to opravdu připomínalo ježka, až na bílou kůži a světle modré bodliny.

Profesor ale už začal s výkladem. „Sněžný ježek je tvor žijící blízko vílích obydlí, takže ho v tomto lese běžně nenajdete ale lze je chovat jako domácí mazlíčky. Musíte jim ale dopřát chladné místo, kde by nabrali síly. Sněžný ježek ovládá několik kouzel a většinou je velmi plachý."

Bart se otočil na Andromedu. „Co se vůbec dělá, když je Yule?"

Andromeda se na něj zamračila. „Neměl by si spíše poslouchat výklad?"

Bart ale zakroutil hlavou. „Na to jsem moc zvědavý."

Andromeda zakroutila hlavou. „Tak si počkej do večera, já poslouchám Profesora."

Bart se otráveně otočil a dál poslouchal výklad, nebo se o to minimálně snažila. Jeho myšlenky pořád utíkali trochu jinam.

Po hodině prošel skříní a vrátil se do učebny, která vypadala jako dávno opuštěná. Chtěl se znovu zeptat Andromedy.

„Co se bude dít večer?" Vyštěkl na ní, když se objevila vedle něj.

„Počkej do večera a uvidíš." Odpověděla mu a v jejím hlase nyní zazněla i poněkud škodolibá radost.

„Proč mi to neřekneš?" Řekl jí Bart okamžitě.

Andromeda se usmála. „Musím se jít připravit." Hned potom zmizela na chodbě a nechala Barta ještě zmatenějšího, než předtím.

**

Večer Bart zamířil na večeři, kde jej čekal menší šok. Prošel bránou a po levé straně viděl obrovský strom, všude byla výzdoba, kterou by nazval výzdobou na Vánoce, až na pár rozdílů. Nikde neviděl tlustého chlapíka v červeném, soby nebo něco takového. Místo toho viděl podobizny muže, připomínajícího spíše středověkého bojovníka.

Otáčel se na všechny strany. Nakonec našel Andromedu i když vypadala trochu jinak. Na sobě měla světle modrý hábit a vlasy měla protkané zelenými pramínky.

„Jak to vypadáš?" Zeptal se jí překvapeně.

„Připravila jsem se na dnešní večer." Odpověděla mu s úsměvem.

Bart založil ruce v bok. „Duritrux mě aspoň trochu varoval."

„Tak jsem si chtěla užít trochu srandy."

Bart ukázal na jednu ze soch. „Kdo je tohle?"

Andromeda se podívala na sochu vypadající jako středověký válečník. „To je Vesir, vládce darů a ochránce svátku."

„Santa má dovolenou?" Řekl Bart, který se v tom všem snažil trochu zorientovat.

„Kdo?" Zeptala se Andromeda zmateně.

Jejich rozhovor ale utnula Freya, která se objevila u jednoho z krbů. Na sobě měla tmavě zelené šaty z nějaké těžké látky, na ramenou měla hnědou kožešinu a i tak oblečená, připomínala válečnici. V rukou nesla obyčejné poleno. To položila do krbu jakoby ukládala dítě do postýlky. Potom se otočila směrem ke všem přítomným.

„Posvátné poleno je na svém místě, tím můžou oslavy začít."

Bart hleděl na těžké poleno, které začínalo pomalu hořet.

„Co to má být?" Zeptal se Andromedy a doufal, že mu nyní odpoví.

Andromeda ukázala do krbu. „To poleno musí hořet dvanáct dní."

Bart se podíval do plamenů. „Co se stane, když krb vyhasne?"

Andromeda ale pokrčila rameny. „To nevím ale nic dobrého to nebude. Zapaluje se kvůli zlým silám, které v zimě obchází svět."

„To nás napadne sněžný ježek?" Zeptal se Bart, který tomu moc nevěřil.

Andromeda zakroutila hlavou. „Pojď raději jíst."

Bart tedy raději zamířil ke stolu.