Spektrum: Skryté zlo

10. Knihovna

Bart seděl na posteli a hleděl z okna, kde nepřítomně sledoval koruny stromů. Škola byla velmi hlučná a plná života. Sáhl do svého batohu a vyndal odtamtud seznam knih.

Většinu z nich koupili ve vesnici ale bylo jich více a některé z nich měl hledat v knihovně. Jen nevěděl, jak si s tím poradí, ještě neuměl moc číst.

Vzal seznam sebou a vyrazil na snídani. Okamžitě se na chodbě ocitl mezi spoustou studentů, většinu z nich vůbec neznal. Sledoval i žáky z posledních ročníků, kteří mu připadali i trochu strašidelně. Připadal si proti nim mrňavý.

Protáhl se kolem skupinky vysokých dívek z bílými vlasy a u jeho nohou se ozvalo zlostné zavřísknutí. Podíval se dolů a uviděl černou kočku, které šlápl na ocas.

„Omlouvám se" pronesl okamžitě. Kočka po něm vrhla věrnou napodobeninu vyčítavého pohledu.

Barta napadlo, jestli se tak kočky ve Spektru běžně chovají ale brzy na to zapomněl. Procházel přeci školou magie, tady se dělo určitě i mnoho podivnějších věcí.

Stoupnul si k oknu a podíval se na plánek školy, který stále nosil u sebe. Chvilku mu trvalo, než vůbec zjistil v jakém je patře.

Nakonec ale cestu našel a došel do sálu, kde bylo zařazování. Pohlédl na strop, kde se opět proháněla hejna ryb. Nyní tu ale nebyla tak slavnostní atmosféra. Stoly z tmavého dřeva byli plné jídla a vládl tu trochu až moc velký hluk.

Ovládla ho panika, když si uvědomil, že ani neví k jakému stolu si má sednout. Rychle se rozhlížel a hledal Andromedu ale nikde jí neviděl.

Nakonec si sedl a sledoval starší studenty.

„Počkej hochu," ozvala se dívka s dlouhými zrzavými vlasy, která byla rozhodně starší.

„Sedím špatně?" Zeptal se jí Bart vyjukaně.

Dívka se na něj okamžitě usmála a ukázala mu řadu špičatých zubů. „Ano, ty máš sedět vedle."

Potom mu rukou ukázala na vedlejší lavici.

Bart se co nejnenápadněji svezl ze svého místa a přešel na místo, kam ukazovala. Potom už se rychle chopil talíře míchaných vajíček a začal jíst.

„Bartoloměj Maller!" Ozvalo se přes stoly, když byl uprostřed boje s míchanými vajíčky.

Bart zvedl hlavu ale nikoho neviděl.

„Tady jsem." Ozvalo se někde v jeho blízkosti.

„Nad tebou!"

Bart se podíval nahoru a uviděl Floru. Na sobě měla dlouhé zelené šaty a vlasy sčesané do drdolu.

„Tady máš rozvrh hodin, za dvě hodiny máš hodinu čtení a psaní. Pokud by si potřeboval pomoct, můžeš se zeptat kohokoliv z učitelů nebo jiných zaměstnanců školy." Hned potom odletětla a začala se věnovat jinému studentovi.

Bart po jídle vstal a vypravil se na cestu hradem. Nakonec našel i knihovnu, která byla jen pár kroků od něj.

Nakonec se doškobrtal až ke svému cíli a vešel do knihovny. Místo mapy si vzal seznam knih a hleděl do něj jakoby věděl, co má vlastně hledat.

„Dobré ráno, můžu ti nějak pomoct?" ozval se nad ním hluboký hlas.

Bart odvrátil oči od seznamu a vzhlédl. Hlas přicházel z větší výšky a tak čekal, že muž bude na schůdcích, nebo něčem podobném. To co ale viděl, mu dokonale vyrazilo dech.

Nehleděl do očí muže ale do obrovských žlutých očí obrovského tvora.

„Vy jste dinosaurus?" zeptal se šokovaně.