Spektrum: Skryté zlo

19. Lektvary

Ředitelka stála u stolu ve své pracovně a přemýšlela co dál. Spektrum se bortilo v základech. Vždy tady bylo bezpečno ale poslední dobou se toho dělo až příliš mnoho. Všichni profesoři hledali Jagu ale nikde po ní nenašli ani stopy. Jak mocná vlastně mohla být? Kdo byla ta tajemná žena, která jí pomohla? Za všechny profesory by dala ruku do ohně ale Jaga napodobila Fielda až příliš dobře.

Nyní už chápala jeho chování, když se ho ptala na jeho hodiny. Opravdu Field by se nikdy nechoval tak arogantně. Měla poznat, že se něco děje, dříve než ohrozil studenty. Musí vymyslet nějaký způsob, jak podobným věcem příště zamezit.

**

Bart stál před třídou, kde měla být další nový hodina, tentokrát se jednalo o vyučování lektvarů.

„Bojím se, co za břečku tady můžu vytvořit."

Andromeda se na něj otočila. „Co vlastně víš o lektvarech?"

Bart se zamyslel, „Teče to, smrdí to a to je asi tak všechno."

Andromeda se zasmála. „Víš ještě méně, než si myslíš, ne všechny lektvary jsou tekuté, některé se řadí mezi plyny."

Bart jen zakroutil hlavou a vešel do učebny.

Andromeda si sedla vedle něj a pokračovala v poučování. „Lektvary učí profesor Swansong, měl by pocházet s ciziny ale nevím odkud. Ve vyšším ročníku se budeme učit o jedech, jak někoho zabít. Četla jsem i o lektvaru lásky."

Potom se zasněně podívala do stropu. „Láska může být krásná."

Bart se na ní kysele podíval. „Může být i nebezpečná."

Andromeda si odfrkla. „Co ty víš o lásce, si kluk."

Potom se znovu zasnila. „Přidala bych ho nějakému hezkému klukovi do čaje nebo džusu a on by se od mě bláznivě zamiloval."

Bart zakroutil hlavou. „Už si od tebe nic nevezmu."

Andromeda se na něj zamračila. „Řekla jsem hezkému, tobě ode mě nic nehrozí."

Bart se rychle otočil a pohlédl na tmavě hnědou katedru a starou oprýskanou tabuli. Za pár vteřin se u katedry objevil i profesor. Swansong se k nim přemístil i když pár vteřin působil dojmem jakoby přiletěl. Měl na sobě dlouhý bílí hábit. Jeho tvář byla podivně špičatá. Nos měl dlouhý a vypadal trochu tmavší, než zbytek tváře. Stříbrnýma očima si všechny přeměřil, potom si srukou uhladil dlouhé bílé vlasy, který byli poněkud rozcuchané.

„Dobré ráno žáci, jsem profesor Swansong a budu vás učit Lektvary. Předem vás všechny varuji, kdo bude vyrušovat, bude sedět sám v lavici. Dnes si vyzkoušíme, co už umíte."

Bart jen potichu polkl. Samozřejmě se všech ptal a snažil se něco i sám přečíst ale pochyboval, že si pamatuje dost aby se to tomu opelíchanci líbilo.

Andromeda se rychle přihlásila. „Pane profesore, my ale ještě neumíme ani pořádně číst."

Swansong se k ní otočil a jeho oči podivně zajiskřili. „Dobře vím, jaký ročník to mám před sebou. Studujete ale na Spektru, takže doufám, že už něco umíte."

Andromeda jen sklopila hlavu a Bart zaslechl její mumlání. Moc jí nerozuměl ale slyšel něco, co znělo jako VŮL JEDEN.

Profesor jí možná slyšel, možná její kritika byla trefná. Přešel ale k její lavici a prohlédl si vše, co tam měla. „Vypadá to, že máš všechno na svém místě. Jaké lektvary znáš?"

Andromeda se na něj překvapeně podívala.

„Znám jen Moranin odvar a Amorův polibek."

Profesor pozvedl obočí, nebylo na něm poznat jestli se mu její odpověď líbila. Za pár vteřin ale hlasitě zatleskal. „Na žáka prvního ročníku je to dobré."

Potom se podíval na celou třídu. „Moranin odvar je silný jed, který si probereme až ve vyšším ročníku. Pokud se tam tedy samozřejmě dostanete. Jak vás tak vidím, pochybuji, že by se to každému z vás povedlo."

Potom se otočil zpět na svou kořist. „Řekneš nám víc o Amorově polibku?"

Andromeda vypadala, že by se nejraději propadla do země ale nakonec pokračovala.

„Amorův polibek navozuje lásku. Používají ho dívky, aby poznali toho pravého."

Profesor spokojeně přikývl. „Láska je jako většina pochodů v lidském těle, chemická reakce. Lektvar lásky navodí silné spojení s tím, kdo lektvar své oběti podal. Musím vás ale varovat, na škole jeho používání nevidíme rádi. Člověk ovlivněný lektvarem je pro vás ochotný udělat vše, stejně jako byste jej ovládli jakýmkoliv jiným kouzlem. Raději tedy nechte vše na přírodě a svého partnera nebo partnerku získejte tou delší a těžší cestou."

Po jeho slovech se přihlásila jedna studentka, kterou Bart ještě neznal.

„Řekl jste, že je láska pouze chemická reakce. Někde jsem ale četla, že je to nejsilnější magická síla. Jak to tedy je?"

Profesor se usmál a náhle vypadal více jako člověk. „Jsem rád, že si tak pozorně poslouchala. Láska je chemická reakce ale i tak jde o magickou věc. Na těchto hodinách se naučíme ovlivnit spoustu věcí ale to jim nijak neubírá na důležitosti nebo samotnému kouzlu."

Potom se podíval po celé třídě, jakoby hledal svou novou kořist a rychle jí i našel.

„Bartoloměj Maller, tebe se na něco zeptám."

Bart polkl a čekal, na co se bude Profesor ptát.

Ten se na něj zamračil. „Oměj šalamounek, říká ti to něco?"

Bart se rychle zamyslel. „Je to rostlina, malá, fialové květy." Soukal ze sebe a panicky hleděl na spokojený obličej Profesora.

Tomu se to samozřejmě líbilo, spokojeně se usmál. „Od žáka Spektra, bych čekal něco lepšího ale trefil jste se, je to rostlina. S tímhle se ale do druhého ročníku opravdu nedostanete."

Bart byl tak skleslí, že ho zbytek hodiny ani nebavil. Jen seděl a přál si aby byl už konečně konec.