Spektrum: Skryté zlo

16. První hodina věštění

Bart vyběhl z ošetřovny a běžel hned za Andromedou. Celou noc špatně spal a nemohl se dočkat, až jí všechno řekne. Měl i jisté podezření a chtěl znát její názor.

Naštěstí se v rozvrhu vyznal už natolik aby zjistil, že mají první hodinu Věštění. Každých pár dní, měli něco nového. To byl způsob jak se žáci prvního ročníku učili, na svém úplném začátku.

Bart smykem zastavil před učebnou, kde už čekala Andromeda. Ta se k němu okamžitě otočila se starostlivým pohledem. „Jak ti je?"

„Ještě trochu přejetě ale potřeboval bych ti něco říct."

Andromedy obočí se zvedlo tak vysoko, že Bart ani netušil, že je to technicky možné. Rychle ale začal vyprávět. Čekal na její odpověď ale otevřeli se dveře učebny a oni vešli dovnitř.

Oba vešli do kruhové místnosti plné kulatých stolků a červených křesílek. Bart našel jeden stolek, kde mohli sedět pouze dva lidé a mávl na Andromedu.

Ta k němu přišla a propálila ho naštvaným pohledem.

„Už na mě tak nemávej, to bylo jak na psa."

Ten se ale místo toho otočil ke katedře, kde už seděl profesor Algernon.

Bart šokovaně sledoval, jak profesor hladí černou kočku, kterou už moc dobře znal. To zvíře tedy nepatřilo žádnému studentovi. Profesor Algernon byl tím, kdo napadal žáky Spektra, kdo sem pustil toho strašáka a málem zničil knihovnu.

Rychle se podíval na Andromedu ale podle jejího šokovaného výrazu poznal, že si kočky všimla i ona.

„To všechno dělá on?" Zeptala se ho šeptem.

„Vypadá to tak." Odpověděl jí Bart, pořád napůl v šoku.

„Musíme to říct ředitelce." Zašeptala okamžitě Andromeda.

Bart jí chtěl říct, jaký je to nesmysl ale to už začal mluvit Algernon.

„Chtěl bych vás přivítat na vaší první hodině Věštění. Zde se naučíme vše o výkladu karet, věštění z z čísel, kostí i vnitřností."

„No, fuj," vykřikla jedna dívka, kterou Bart ještě neznal.

Profesor se na ní ale usmál. „Magie není vždy jen o bylinkách a vzletných slovech."

Potom přejel pohledem celou třídu a mávl za sebe, kde byla černá tabule. Tam se začala objevovat slova, jakoby je psal někdo neviditelný.

„Tuto hodinu si řekneme úvod. Věštění je sice podle některých kouzelníků ztráta času. Osud není totiž pevně daný. Čas se dá přepsat i když existují i pevné body, které jsou dané. Během věštění tak nevidíte jen jedinou možnost ale všechny možnosti, které se mohou stát."

Bart se začal v jeho výkladu poněkud ztrácet, proto zvedl ruku.

Algernon se na něj okamžitě podíval.

„Omlouvám se ale proč tedy věštit, když se nám ukáží všechny možnosti? Dozvíme se vlastně něco, co bychom nevěděli?"

Algeron přikývl a usmál se na něj. „Opravdu se nám ukáže více možností ale jen ty, které se mohou uskutečnit. Pokud ale vyzkoušíte různé postupy a výsledek se shoduje, můžete to brát jako znamení, jak se daná věc stane."

Bart doufal, že odpověď pochopil. Zbytek hodiny ale raději nemluvil a pouze se snažil stíhat výklad. Musel ale stále pozorovat černou kočku, která neustále chodila kolem katedry.

Zvíře si všechny měřilo žlutýma očima. Působilo to divně, jakoby to ani nebylo zvíře.

Profesor Algernon vstal ze židle a celá třída se dala do pohybu.

Bart se vrátil zpět do reality a zjistil, že hodina již skončila. Sledoval Algernona, který zmizel ve dveřích vedle tabule.

Vstal a následoval Andromedu, která už mizela na chodbě. Běžel za ní ale hned za dveřmi prudce zabrzdil, už tam na něj čekala.

„Musíme to říct ředitelce!" Řekla okamžitě, jakoby rovnou pokračovala v předchozím rozhovoru.

„Na jednu věc pořád zapomínáš." Odpověděl jí pohotově Bart,

„Na nic nezapomínám." Odsekla okamžitě.

„Jaké máme důkazy?" Zeptal se Bart i když se spíše jednalo o řečnickou otázku.

Oba dva vyrazili po chodbě aby se dostali na hodinu Historie.

„Musíme ty důkazy nějak získat." Řekla Andromeda zamyšleně.

„Těžko se nám dobrovolně přizná nebo svůj plán nenapíše na papír." Odpověděl Bart a přemýšlel, co mají dál udělat.

„Třeba už ho na papír napsal. " Nadhodila Andromeda tajuplně.

„Vysvětlíš mi tedy, kam s tím míříš. Je mi jasné, že už tě dávno něco napadlo."

„Podíváme se do jeho kabinetu." Pronesla Andromeda jednoduše, jakoby to byla ta nejsamozřejmější věc na světě.

„Myslíš tu místnost, do které se jde dveřmi hned vedle tabule?" Vzpomněl si Bart okamžitě.

„Koukám, že si dával při hodině pozor. Dnes končíme hodinou Historie, hned potom něco vymyslíme." Řekla Bartovi pobaveně.

Společně procházeli hradem a mířili na další vyučovací hodinu.

**

Bart a Andromeda se sice snažili aby je nikdo jiný neslyšel ale ani jednoho z nich nenapadlo, že by je pozoroval i někdo menší, než je člověk. Černá kočka stála u zdi a bedlivě sledovala každý jejich krok. Měli se v plánu vloupat do kabinetu a hledat tam důkazy. Kočka máchla dlouhým černým ocasem a zmizela za rohem.

**

Freya stála v knihovně a hleděla na obrovskou dračí hlavu.

„Jak to tedy vypadá s vyšetřováním?" Zeptal se jí drak.

Freya pohodila hlavou, až jí dlouhé hnědé vlasy zavlály. „Špatně, vůbec netušíme, kdo by za tím vším mohl být. Ředitelka je už opravdu nervozní a já se jí nedivím. Ještě pár dalších incidentů a rodiče si své děti raději vezmou domů."

Jörmungandr zakroutil hlavou. „Je to šílené, máme zde nejmocnější kouzelníky v zemi a je to k ničemu."

„V zemi?" Zapomínáš můj drahý, že několik zdejších učitelů pochází z jiných světů.

„Ty si ale odsud." prohodil Jörmungandr.

„To ano ale když si vzpomenu, kde jsem se narodila, připadám si jako cizinec."

Jörmungandr pohledem projel její šaty, které vypadali spíše jako zbroj. Pláty hnědé kůže překrývali tmavé šaty s rozparky, aby nepřekáželi v pohybu. „Opravdu se tolik věcí změnilo?"

Freya si povzdechla. „Pamatuji velké bojovníky, Dranora, Ragnara....... Pamatuji i velké bojovnice, jak mocné byli Alia, Rantja, Luciana."

Jörmungandr náhle zavrčel. „Vyjmenovala si bytosti, které měli duši černou jako ta nejhlubší tma."

Freya na něj mrkla. „Nepochybuj ale o jejich velikosti i když jejich duše byli temné."

Potom mu ale zamávala na rozloučenou. „Musím už ale jít, za chvilku mám hodinu. Nechtěla bych hned na začátek přijít pozdě."