Spektrum: Skryté zlo

14. Čarozpěv

Bart si nebyl úplně jistý, že by nedělali nic špatného a tak byl rád, že nikoho nepotkali. Nerušeně se spolu s Andromedou dostali až k hradní bráně. Ta byla otevřená dokořán a lehký vítr jim rozevlál hnědé hábity, které měli neustále na sobě.

„Víme jaká kouzla použít?" Zeptal se Bart. Na cestě po školních pozemcích.

„My snad něco umíme?" Zeptala se ho Andromeda pobaveně, když už byli skoro u lesa.

„Mohla bych vám pomoct?" Ozvalo se náhle za nimi.

Oba se otočili a pohlédli na dívku se světlými dlouhými vlasy a nebesky modrýma očima.

„Tebe si pamatuji ze zařazování, ty si z Ignis." Řekl Bart okamžitě.

„Z věže, co má tu nejhorší pověst." Nadhodila okamžitě Andromeda.

Dívka se náhle zatvářila nejistě. „Nejsem žádná temná stvůra i když moje babička byla víla. Než mě budete chtít probodnout kůlem, jmenuji se Naiad"

Andromeda se zamračila. „Co si tady dělala? Jak nám chceš pomoct, když si z prvního ročníku, stejně jako my?"

Bart jí poslouchal a žasl nad jejím chováním, než ho něco napadlo.

„Ty žárlíš?"

Andromeda po něm vrhla pohled, který by schopný založit požár. Potom se ale otočila k Naiad a usmála se na ní i když to spíše vypadalo, jakoby jí bylo špatně od žaludku.

„Pojď tedy s námi." Řekla křečovitě a celá trojice vyrazila k lesu.

Bart jako první vešel mezi stromy, se snažil působit dojmem vůdce i když v něm všechno křičelo pro opak.

Rozhlížel se kolem sebe a snažil se vymyslet, kudy dál. Nikde tady nebyli vyšlapané stezky, nebo něco takového. Moc lidí jsem asi opravdu nezavítalo. Náhle se ale ozvalo nějaké dupání a všichni se okamžitě rozhlíželi kolem sebe.

Les byl naštěstí plný nejrůznějších křovin a tak se rychle schovali a čekali. Do jejich zorného pole brzy vešli tři obrovské postavy. Tvorové byli podobní lidem, až na zelenou kůži.

„Co to je?" Zeptala se Andromeda šeptem.

„Bezpečnostní trolové, dostali mě od ježibaby." Odpověděl jí Bart a dál sledoval obří postavy.

„Jaga?" Zeptala se Naiad zvědavě.

„Odkud jí ty znáš?" Pronesla kousavě Andromeda.

Naiad se na ní zamračila. „Jaga je legenda, unáší děti už mnoho let ale nikdy jí nic nedokázali."

Dál spolu nemluvili a jen dál sledovali mizející troli. Ti nakonec odešli a jejich dupání postupně utichalo až zmizelo úplně.

Andromeda, Naiad i Bart vylezli ze svého úkrytu a pokračovali dál. Bart se dál snažil působit dojmem vůdce a vedl je dál do lesa.

Les vedle školy měl být velmi nebezpečným místem i když vypadal spíše obyčejně a relativně nudně. Vysoké jehličnaté stromy byli protkané křovinami a mechem. Slunce to svítilo jen velmi málo.

Náhle se ozvalo prasknutí větvičky.

„Co to bylo?" Zeptala se Andromeda.

„V tomhle lese toho žije hodně." Poznamenala rychle Naiad.

„To už víme," poznamenala Andromeda a doprovodila to výrazem, jakoby spolkla citron o velikosti dělové koule.

Náhle se z nejbližšího stromu sneslo něco, co vypadalo jako obří chlupatý had.

„Co to je za hada?" Řekl Bart a pomalu k tomu přicházel blíž.

„Pozor!" Zakřičela Andromeda.

„To není had, to je noha." Řekla hned po ní Naiad.

Bart sledoval, jak se ta věc v polovině ohnula a koruna stromu nad nimi se roztřásla.

Potom se ze stromu snesl, přímo nad ně,, obří černé tělo.

„To je pavouk" řekl Naiad a uskočila aby jí nerozdrtila další obří končetina.

Bart i Andromeda utekli právě včas aby je tvor nazalehl.

„Jak to máme porazit?" Vykřikl Bart překvapeně i vyděšeně zároveň.

„Jednoduše!" Řekla Naiad a postavila se místa, kde tušila hlavu toho tvora.

„Co?!" Vyštěkl na ní Bart.

„Jen ho zabavte!" Vykřikla Naiad.

„Toho máme nechat aby nás sežral?!" Vykřikla na ní Andromeda naštvaně.

Naiad jí neodpověděla a místo toho otevřela ústa. Místo křiku nebo kouzla se z nich ale vyřinul zpěv. Její píseň byla nějakým podivným jazykem a podivně se rozléhala mezi stromy.

Bart se vyhnul dalšímu útoku ale hned potom se tvor podivně uklidnil. Dostal se vedle Andromedy a jen tiše hleděli na zpívající Naiad i na obřího pavouka, který se převalil dál od nich a padl na zem.

„Ty si ho zabila?" Zeptal se jí Bart šokovaně.

„Ne, jen jsem ho uspala." Řekla Naiad a usmála se na něj.

„Co to bylo za kouzlo?" Zeptala se Andromeda.

„To bylo moje vrozená schopnost, říká se tomu čarozpěv."

„Jak se to dá naučit?" Zeptal se okamžitě Bart.

Naiad se tiše zasmála. „To se nenaučíš, to jsem podědila po svých předcích. Některé víly tohle umí a u mě se to nějak objevilo samo."

„To se nám bude po cestě hodit" Řekl Bart a prohlížel si pavouka, který tam stále spal.

Naiad ale hned zakroutila hlavou. „Můžu to použít ale ne hned, jen jednou za delší čas."

„Tak to abychom se raději vypravili zpátky, tady to opravdu není pro nás."

„Proč nebudeme pokračovat?" Řekla Andromeda otráveně.

Bart se k ní otočil. „Došli jsme sotva na začátek a málem jsme tu umřeli, nebýt toho, že je s námi Naiad."

Celý rozčarovaní, ze své malé prohry, zamířili zpět do školy.

**

Nikdo z nich si nevšiml, že je tu opravdu i něco víc, než jen obří pavouk a pár trolů. Za velkým stromem se ukrývala ženská postava, která je celou cestu sledovala. Stařena se vrásčitou rukou, která spíše připomínala pařát nějakého dravce, chytila stromu. To ona probudila pavouka, aby je všechny zabil a nebýt té divné holky, tak by se to i povedlo.

Ježibaba tiše zaklela a zmizela mezi stromy. Dostane další šanci, ty děti byli neopatrné a zvědavé, to jí hrálo do karet.