Spektrum: Skryté zlo

6. Poslední přípravy do Spektra

Bart se držel za ruku své babičky a opatrně se rozhlížel po Saharu. Náhle mu vesnička kouzelníků a čarodějek, nepřipadala tak bezpečná. Uběhlo jen pár desítek minut od doby, co ho unesla ježibaba a jeho babička ho zachránila jen díky pomoci zlobrů, co se tady starali o bezpečnost.

Jeho babička, Elizabeth Maller, šla vedle něj a k celému incidentu už se raději nevracela. Sama viděla, jak se její vnuk bojí.

Bart se snažila zaplašit obavy a místo sledování, co se děje za každým rohem, si začal pískat.

„Co je to za melodii?" zeptala se ho babička.

„Pink Venom od Blackpink," odpověděl pohotově Bart.

„Co z toho je název skupiny a co je název písničky."

Bart se místo odpovědi zasmál.

Jeho babička se okamžitě zamračila. „No, už jsem prostě stará."

„Máma tak stará nebyla," prohodil Bart šeptem a spíše to znělo, jakoby si to řekl sám pro sebe.

Elizabeth náhle nevěděla co říct, chtěla jej rozptýlit, aby nemyslel na ježibabu, ne mu připomenout rodiče. Rychle prohlédla svou kabelku a vyndala seznam školních potřeb.

„Už bychom šli málem domů a ještě nemáme hábity." S tím rukou ukázala k poslednímu obchodu, který připomínal obrovské klubíčko vlny.

Oba ke zvláštní stavbě došli a brzy našli i bílé dveře. Elizabeth jako první otevřela a oba vešli do kruhové místnosti. Na bílé podlaze leželi vzorky látek a z rozdělané oblečení ale to nejpodivnější, stálo u okna na prostějším konci místnosti. Horní část těla byla lidská. Vypadala jako bledá žena s dlouhými šedými vlasy. Spodní část těla ale vypadalo jako tmavě rudý pavouk.

„Dobrý večer, jsem Yattsu, jak vám mohu pomoci."

Bartovo babička se dostala z prvotního šoku. „Dobrý večer, jsem Elizabeth Maller. Já a můj vnuk jsme přišli nakoupit hábity do školy."

Yattsu přešla blíže k ní a natáhla k ní bledou ruku s dlouhými prsty. Eliazbeth jí potřásla a otočila se k místu, kde by měl být Bart, ten tam ale nebyla.

„Bartoloměji Mallere, okamžitě pojd za mnou." zahřímala naštvaně.

„To je v pořádku, děti z nekouzelnických rodin, se mě někdy bojí." řekla Yattsu laskavým hlasem, který se k jejímu zevnějšku příliš nehodil.

To už se ale dveře otevřeli a dovnitř přišel Bart. Hned na něm bylo vidět, že se prodavačky bojí.

Elizabeth se snažila celou situaci zachránit. „Nechtěli jsme vás urazit ale mého vnuka dnes unesla ježibaba. Zachránila jsem ho jen díky zlobrům."

Yattsu se na štíhlé tváři objevil laskavý úsměv. „Tak to samozřejmě chápu. Bart může počkat u dveří a já všechno přichystám."

„Jak víte velikost?" zeptala se Elizabeth.

Pavoučice se zasmála. „Mám na lidi dobré oko."

„Děkuju," řekl tiše Bart.

Yattsu po něm vrhla úsměv a náhle jakoby jejích osm nohou bylo všude.

Netrvalo dlouho a podávala mu balíček hábitů. Hnědých pro denní nošení a jeden na zimu.

Elizabeth jí podala několik zlatých mincí a dloubla loktem do Barta.

„Děkujeme," řekl opatrně.

Oba potom vyšli ven a vyrazili vesnicí zpět k bráně, kde už budou pouze čekat na autobus, který je odveze zpátky domů.

Ani jeden si nevšiml postavy v dlouhém černém plášti, která je opět bedlivě sledovala.

Bart procházel Saharem a přemýšlel, jestli i není rád, že tohle všechno opustí. Nejdříve se do školy těšil ale zážitek s ježibabou ho bude ještě dlouho strašit.

Chtěl své obavy zaplašit, když uviděl tmavý kočár, který i tady vypadala značně podivně.

„Co to je?" zeptal se babičky.

Elizabeth jen zakroutila hlavou. „To nevím ale nechtěla bych u něj dlouho stát. Za prvé mám v rukou kupu tašek a za druhé, působí zlověstně."

Náhle se ze zamřížovaného okýnka vysunula ruka s dlouhými prsty a Bart strnul hrůzou. Dobře si pamatoval, jak jej ty prsty chytili.

„Pojd blíž chlapče, at tě můžu uškrtit."

Bart se pevně chytil své babičky za ruku.

Elizabeth si k němu ale rychle klekla. „Klid Barte, ted už ti nemůže nic udělat."

Oba si stoupli dál od kočáru a hleděli na to, jak se kolem něj objevili poloprůhledné postavy, vypadající jako lidi. Za nimi šlo několik podivných tvorů. Vypadali jako křížence psa a hada. Jejich štíhlá těla se na kostnatých nohou dostala až těsně k rohům kočárů. Vypadalo to, že jsou dobře vycvičení.

„Co to je za ještěry?" zeptal se Bart.

Než Elizabeth něco řekla, ozval se za nimi někdo jiný.

„To je hadopes, používáme je už tisíce let."

Bart se otočil a uviděl obrovskou postavu, která se neslyšně dostal až k nim.

„Vy jste zlobr?" zeptal se.

Obrovský muž se zelenou kůží, se na něj usmál. „Ano, byl jsem jeden z těch, co tě dostali od té ježibaby. Nemusíš se bát, ted už jí převezeme do vězení."

Elizabeth si ho pečlivěji prohlédla. „Pamatuji si na vás, děkuji vám znovu za pomoc."

Zlobr mávl obrovskou rukou. „Je to přeci naše práce, nemáte zač děkovat."

Oba dva se s ním rozloučili a vyrazili na zbytek cesty k autobusu.

**

Ježibaba seděla v kočáře bez koní a přemýšlela nad tím, jak se dostane ven. Musí se nějak dostat z tohodle kočáru a najít toho kluka, který jí tohle vše způsobil. Viděla ho, jak jde se svou babičkou po vesnici, jakoby se nic nestalo. Jak ráda by stiskla prsty jeho krk a vymáčkla by z něj život.

Kočár se zvedl ze země a rozletěl se dál z vesnice. Ježibaba viděla, jak se kolem pohybují přízraky.

Zkusila jednoho srazit kouzlem ale nejspíše jí nějak vzali její moc. Letěli pár minut, když kočárem něco otřáslo.

Ježibaba se pevně chytila sedadla a snažila se zjistit, co se stalo. Do kočárů se dostávali jen tlumené zvuky boje. Po pár minutách cítila, že je kočár zase na zemi.

Dveře se rozlétli a dovnitř nahlídla štíhlá postava v černém plášti, hlavu kryla kapuce.

„Vyjdi ven a vyraž za svou pomstou," pronesla tajemná postava.

„Ty si mě osvobodila?" zeptala se ježibaba.

Žena se zasmála. „Ano, chtěla jsem ti pomoct hned ale to by nás někdo nakonec chytil obě dvě. Musela jsem počkat, až budeme za hranicí vesnice."

„Proč to ale děláš?" zeptala se jí ježibaba.

Neznámá žena se znovu zasmála. „Máme prostě jen stejný cíl, chceme se zbavit toho kluka. Víc vědět nepotřebuješ".

S tím se otočila a odešla. Ježibaba ještě pár minut hleděla na její mizející záda. Potom se otočila zpět ke kočáru. Našla jednoho z hadopsů, zvíře vypadalo jakoby prošlo mlýnkem na maso. Usmála se a vyrazila do lesa, aby se připravila na svou pomstu.