you need me.✔

Cara.

Zmateně jsem otevřela oči a rozhlédla se kolem sebe, protože v uších mi stále zněl tátův křik. Ten ale vystřídal tlumivý náraz tyče o mříže, za kterými stál jeden ze strážníků. Stále jsem totiž byla na té tvrdé a chladné lavičce, za těmi stejnými kovovými mřížemi, jen s dekou přes ramena. Když si všiml, že jsem konečně vzhůru, odemkl dveře a hodil vedle mě hromádku s oblečením a nějaké hygienické potřeby, včetně kartáčku na zuby. 

,,Tohle ti posílá táta. Připrav se, za hodinu pro tebe přijdu." Pronese chladně, ale pak mi ještě podá tác s nějakým jídlem a pitím, přičemž se trochu pousměje, abych se zřejmě netvářila tak vyděšeně. Pak se zase napřímí, dveře s třísknutím zavře, zamkne a odkráčí pryč. Už dřív jsem za mřížemi párkrát byla, ale většinou mě hned po pár hodinách vyzvedl táta nebo někdo, koho poslal. Tentokrát to ale bylo vážné, protože to byl právě on, kdo mě sem dostal a dnes mě čeká soud. Pravděpodobně mě zavřou do pasťáku a než odtamtud vyjdu, Ali na mě dávno zapomene. Dost možná ji dlouhou dobu neuvidím a nebo pokud budu moct, bude za mnou muset chodit sem a podstupovat vstupní prohlídky před každou návštěvou. 

Nakonec jsem hladově snědla vše, co mi strážník přinesl a u malého umyvadélka jsem si vyčistila zuby a opláchla obličej. Vlasy jsem si pročesala vypůjčeným hřebenem a nasoukala jsem se do košile a kalhot, které mi táta přinesl. Po hodině si pro mě opravdu přišel ten stejný muž, znovu mi nasadil pouta a odvedl mě ven. Nejdříve jsme vyplňovali nějaké papíry u zřejmě jeho stolu a pak mě odvedl do vedlejší místnosti, kde si mě převzal ještě jeden strážník a všichni tři jsme čekali. Netušila jsem na co, ani co se bude dít. Když se pak konečně otevřely dveře a další strážník se natáhl po mé ruce, za kterou mě dost nepříjemně čapl a odtáhl mě na volnou dřevěnou židli, věděla jsem, že to je ono. Můj soud. Vedle mě seděl nějaký tátův právník, na druhé straně obžaloba a naproti soudkyně. Nepatrně jsem se ohlédla za sebe a opravdu tam byla. Mezi všemi těmi obličeji jsem zahlédla právě ji. Seděla jen kousek ode mě, nervozně si kousala spodní ret a celá se chvěla. Upřeně na mě ale hleděla a pokoušela se usmát, avšak její oči se ihned zalily slzami, což mi prozradilo, jako moc trpí. Meg, která celou dobu seděla vedle ní, ji chytla za ruku, aby alespoň trochu zmírnila její nervozitu a pak se i ona na mě pousmála. Nechtěla jsem od nich odvrátit zrak, ale když jsem už podruhé zaslechla své jméno, musela jsem se ohlédnout zpět, abych si všimla, že na mě soudkyně hledí s tázavým výrazem. Vše se seběhlo hrozně rychle. Padly tam všechny mé přestupky, které jsem udělala po mámině smrti, včetně Charlie, která mě v podstatě obvinila ze zneužití. Nakonec zmínili to poslední, co mě sem dostalo. Táta mě prý udal skrz to, že jsem ukradla nějaké jeho věci a pak zneužila další dívku, tentokrát jeho nevlastní dceru. 

,,Dobře, chce ještě někdo něco dodat nebo můžeme rovnou přejít k rozsudku?" Soudkyně shlédne dolů do svých papírů, jakoby to celé chtěla mít rychle za sebou a pak jít honem na oběd. 

,,Chtěla bych vypovídat!" Zaslechnu za sebou Alisonin křik a prudce se k ní otočím. Odhodlaně stála na nohou, zatímco její matka na ni hleděla stejně zmateně jako já. 

,,A vy jste-?" Pozvedne soudkyně nechápavě obočí. 

,,Údajně zneužitá nevlastní dcera." Procedí Alison skrz zuby a pak se pohledem zapíchne do mě. 

,,Prosím, předstupte." Vybídne ji nakonec. Alison projde kolem mě, přičemž na krátkou, opravdu krátkou vteřinu ucítím její prsty na svém rameni. Pak se usadí na místo kousek od soudkyně a odříká přísahu. Nakonec se zvedne jeden z právníků obžaloby a poupraví si svou kravatu. 

,,Dobře tedy. Dle hlášení pana Wolfa, tedy otce obviněné, jste měla být další obětí zneužívání slečny Caroline Wolf. Je tomu tak?" Mluvil chladně a bez zájmu. I on o mě neměl sebemenší zájem. Byla jsem jen další odpad, který odsoudí. 

,,Rozhodně ne. Vše z mé strany bylo dobrovolné. Caru miluju a k žádnému zneužití nedošlo." Zakroutí Alison rázně hlavou. Všichni najednou překvapeně zvednou hlavu, včetně soudkyně. 

,,Tomu nerozumím. Tvrdíte tedy, že jste se slečnou Wolfovou byla ve vztahu?" Zamračí se právník. 

,,Ano," její hlas se rozezněl celým sálem. ,,A stále jsem." 

,,Slečno, víte něco o Charlie Morgans?" Nenechal se rozhodit její odpovědí a pokračuje dál. 

,,Ano, Charlie je bývala spolužačka a zároveň přítelkyně Cary." Přitaká bez rozmyšlení. 

,,Slyšela jste někdy o tom, že byla slečna Morgans někdy zneužívána naší obžalovanou?" Sebevědomě se opře o stůl. 

,,Ano, ale vím, že to jsou lži. Obě se milovaly a Charlie se jen bála být světu otevřená a proto hodila vše na Caru. Jsem si jistá, že mezi nimi nedošlo k ničemu nezákonnému." Založí si už trochu otráveně ruce na hrudi. 

,,Máte pro toto své tvrzení nějaký důkaz nebo je to jen další lež, kterou vám slečna Wolf navykládala?" 

,,Ne, důkaz nemám. Znám ale Caru líp, než kdokoliv jiný a vím, že je skvělý člověk. Je plná lásky, je chytrá a empatická. Nic z toho, co si tu vy vymýšlíte, není pravda. Já ji miluju a vše, k čemu došlo, bylo jen a jen proto, že jsme obě chtěly. Pokud ji vážně odsoudíte, tak jen proto, že miluje ne proto, že by byla špatný člověk. Jsem ale ráda, že dívku, která v životě nikomu nic neprovedla, tu odsoudíte bez jediného důkazu, ale rádoby muže, kteří den co den obtěžují a znásilňují naše ženy, necháte chodit po našich ulicích, aby dál konali toto zlo a přehlížíte veškerá fakta a důkazy. Ach bože, jak já miluju Ameriku. Copak nevidíte tu nespravedlivost?!" Alison už skoro křičela, když se ozvalo tolik známe kladivo. 

,,Slečno, uklidněte se prosím," vybídne ji a pak i celé publikum. Zdálo se, že spoustu z nich s Ali souhlasili, dokonce někdo její proslov natáčel. ,,Děkuji, můžete se jít posadit zpět." Právník i Alison se šli posadit, zatímco porota se šla poradit o mém rozsudku. Během pár minut byli ale všichni zpět a svůj výsledek předali soudkyni. 

,,Na základě důkazů, výslechu i jediné dnešní výpovědi uznala porota slečnu Caroline Wolf nevinnou. Ačkoliv je rozhodnuto o její nevinně, slečna Wolf spáchala hned několik přestupků, které nelze dokola přehlížet, proto je odsouzena k měsíci v nápravném zařízení. Pokud bude její chování přípustné, bude po jednatřiceti dnech propuštěna. Bude-li se jednak o opak, bude její pobyt prodloužen. To je pro dnešek vše, slyšení je u konce." Rozhodne a pak se všichni začnou zvedat. Ihned ke mně přistoupí strážník, který mě beze slov odvede zpět do chodby. 

,,Jste propuštěna, do zítřejší deváté hodiny ranní se hlašte u vstupní brány do ústavu." Odemkne mi pouta a pak otevře dveře na jinou chodbu. Hned vedle dveří už stála Alison i se svou matkou a jakmile jsem vyšla ven, padla mi kolem krku a pevně mě sevřela v náruči. 

,,Už jsem vážně myslela, že tě odsoudí." Vydechne tiše a ještě pevněji mě sevře. Když mě konečně pustí, obejme mě i Meg, což mě překvapí. 

,,Jsem ráda, že to dopadlo dobře," pousměje se. Pak si ale všimne mého zmateného a trochu vyděšeného výrazu. ,,Hlavu vzhůru. Je to jen měsíc. A pak, pokud samozřejmě budeš chtít, můžeš u nás zůstat. Jak jen dlouho budeš chtít. S tvým otcem si klidně promluvím." Pohladí mě po rameni a já s úsměvem přikývnu. 

,,Moc děkuju za vaši pomoc." Pokusím se o úsměv. 

,,Dobře, nechám vás chvíli o samotě. Počkám v autě." Mrkne na nás a pak se vydá halou směrem k východu.