you need me.✔

Cara.

,,- dobře, to bude pro dnešek vše. Nezapomeňte mi při odchodu odevzdat vaše úkoly z minulé hodiny." Ukončí učitelka hodinu a celá třída se dá do pohybu. Hodím si svou knížku a papír s poznámkami do batohu, který si pak přehodím přes rameno a vydám se ven z místnosti. Po cestě položím svůj vypracovaný úkol na stůl v čele třídy.

,,Tak jsem si říkala," objeví se najednou vedle mě rozzářená zrzka s rty roztáhlými do stran. Trochu se jí leknu, jelikož na mě očividně čekala, opřená na chodbě hned vedle dveří. Můj úlek ji však nezastaví a proto mluví dál. ,,Slíbila jsem mámě, že vyzvednu Kevina a postarám se o něj. Mohla by ses svézt s námi a pomoct nám uvařit večeři." Pronese nadšeně, přičemž si na prsa tiskla desky se svými poznámkami.

,,Já ti nevím." Povzdychnu si. Chtěla bych s ní trávit čas, ale nechci si hrát na nějakou šťastnou rodinku ani nic podobného.

,,Prosím. Chci být dnes s tebou, ale nemůžu nechat bráchu samotného. Navíc jsem to mámě slíbila." Našpulí na mě roztomile rty, z čehož mi lehce poskočí srdce. Musím se ale rozhlédnout okolo nás, jestli nás někdo nepozoruje. Možná se to zdá, že jsme opravdu jen dvě nevlastní sestry, co spolu konečně vychází, ale dost snadno by nás mohl někdo prokouknout. A jelikož vím jak to dopadlo minule, nechci, aby se to znovu opakovalo. Myslím, že podruhé už bych to nezvládla. O Alison přijít nemůžu.

,,Dobře, můžu si k vám sednout a koukat jak vaříte." Ušklíbnu se nad svým geniálním plánem, jak se tomu všemu ladně vyhnout.

,,Tak na to zapomeň. Budeš mít na starost přílohu." Zazubí se panovačně Alison. Společně dojdeme k autu, do kterého následně obě nastoupíme. Mlčky nastartuje a rozjede se vstříc Kevinově škole. Než ale stihneme dorazit k předposlední odbočce k jeho škole, Ali strhne volant a prudce zatočí na opačnou stranu. Překvapeně a s nechápavým výrazem se k ní otočím.

,,Kevin končí až za deset minut a za tu dobu se toho dá stihnout spoustu." Tentokrát je to ona, kdo se záludně ušklíbne a pak zajede ke krajnici hned vedle vysokého keře.

,,Co když tu někdo půjde nebo projede a zahlídne nás?" Nejistě se rozhlédnu po okolí, které se zdá až nepřirozeně klidné a tiché.

,,Tak ať. Nikomu do toho nic není." Aniž by mě nechala k tomu cokoliv říct, například, že by mě táta i její máma zabili, kdyby to zjistili, položí své dlaně na mé tváře a prudce si mě k sobě přitáhne. Naše rty do sebe s chtíčem zapadnou a ihned se pustí do vlny nekončících polibků. Její rty byly dokonale jemné, měkké, jako bych se líbala s načechranými obláčky. Chutnala po lesku na rty a dietní kole, kterou jsme dnes dostávali na obědě. Když se ode mě na vteřinu odtáhla, aby se mohla přesunout na můj krk, její hřejivý dech mě polechtal na odhalené kůži. Její rozehřáté vlhké rty se natiskly na kůži mého krku, díky čemuž mi okamžitě naskočila husí kůže. Lehce jsem se pousmála, ale hned na to mi unikl slabý vzdech, čehož si Ali samozřejmě všimla. Doslova jsem cítila, jak se do polibků, kterými obklopovala můj krk, vítězně usmívá.

,,Asi tě budu provokovat častěji. Líbí se mi, co to s tebou dělá." Vydechnu, načež se ode mě ihned odtáhne se svůdným pohledem ve tváři.

,,A to jsem ani nezačala," začne se ke mně přibližovat, až je její tvář téměř milimetr od té mé. Špičky našich nosů se jemně dotýkají a na tváři cítím její horký dech. Upřeně mi hledí do očí, užívá si mého rozhození. Toho, jak rychle se nám oběma zvedá hruď, jak si jazykem přejedu přes dolní ret, zatímco myslím jen na to, jak moc ji chci znovu políbit. ,,Chci ti něco říct." Nadechne se s pohledem stále upřeným na mě, stále tak blízko tváří k té mé.

,,Teď?" Uchechtnu se.

,,Jindy už se k tomu neodvážím." Polkne, ale dál se snaží zachovat sebevědomou tvář.

,,Teď mě trochu děsíš." Nejistě se uchechtnu, ale vyčkávám, co z ní vypadne, aniž bych se od ní hnula.

,,Já myslím, že tě miluju -" Hlesne a její pohled se o dost zjemní. Já se od ní překvapeně odtáhnu a pozvednu obočí.

,,Cože?" Vydechnu. Tohle jsem v tuhle chvíli opravdu nečekala. A ona zase nečekala takovou reakci. Trochu nejistě se stáhne a začne si pohrávat z přívěskem na svém řetízku okolo krku.

,,Já- nemusíš to říkat taky nebo tak. Jestli to tak necítíš, tak v pohodě. Jen jsem ti to chtěla říct. Vlastně už nějakou dobu nad tím přemýšlím a jsem si tím celkem jistá. Takže jsem ti to chtěla říct, ale nemusíme z toho dělat nějakou vědu nebo tak." Začne nervozně plácat a uhne přede mnou pohledem.

,,Ali," šeptnu a chytím její tvář do svých dlaní, abych ji přinutila se zastavit a podívat se mi do očí. ,,Jen mě to překvapilo, nic víc. Vždyť víš, že mi trochu dělá problém vyjadřovat svoje city nebo myšlenky," pokračuju, přičemž vidím, jak ji zklamaně povadnou očí. ,,Ale chci na sobě zapracovat a hlavně být k tobě upřímná. Taky tě miluju, dobře?" Její oči okamžitě vylítnou k těm mým a celá se rozzáří. To vykouzlí úsměv na tváři i mě.

,,Vážně?" Vydechne celá naměkko, div se mi tam celá nerozteče radostí. Popravdě jsem k tomu taky neměla daleko, při pohledu na ní.

,,Šílíš? Jsem tebou úplně posedlá. Teda ne v tom úchylným slova smyslu. Nemůžu na tebe přestat myslet, až mě to dohání občas k šílenství. Už v ten den, co si přiběhla do obýváku celá udýchaná s rudými tvářemi a propalovala si mě pohledem, jsem tě měla plnou hlavu." Pohladím ji po tváři, načež se ještě víc uculí. Už ani neváhá a znovu mě políbí. Tentokrát to nebylo ani tak z touhy, jako z lásky, kterou jsme se do toho polibku obě snažily dát.

,,Achjo, nechci tohle přerušit, ale musíme jet." Zamumlá do mých rtů a pak mě naposledy krátce políbí. Nastartuje a alespoň si se mnou proplete ruce a drží mě celou cestu, dokud nedojedeme ke Kevinově škole a on nenastoupí dovnitř. Po cestě nám vypráví o událostech ze škole, ale ani jedna ho moc neposloucháme a nenápadně po sobě pokukujeme. Když pak dojedeme domů, Ali pošle Kevina se převléknout a jakmile zmizí na schodech, natiskne se znovu k mým rtům.

,,Ali," uchechtnu se do našeho polibku a pak se od ní s úsměvem odtáhnu. ,,Musíme být opatrnější. Za chvíli je zpět." Šeptnu.

,,Jen bych s tebou strašně chtěla být sama. Dýl než jen o přestávkách v knihovně nebo na chvilku, když všichni ostatní spí." Povzdychne si frustrovaně.

,,Mám sice zaracha, ale možná bychom se mohli o víkendu vytratit a něco podniknout." Pokrčím rameny, díky čemuž se ji okamžitě roztáhnou rty do úsměvu.

,,Mám nápad," uculí se. ,,Asi dvě hodiny odsud máme chatu, moc tam s mámou nejezdíme a určitě je teď prázdná. Mohli bychom tam přespat." V očích se jí nadšeně jiskřilo, až bylo téměř nemožné ji odmítnout.

,,Mám ale zaracha, pamatuješ? Před asi pěti vteřinami jsem ti to říkala." Zasměju se.

,,Promluvím s tvým tátou. Ukecám to na nějakou studijní přespávačku nebo něco. On mi ne neřekne." Zazubí se sebevědomě a už mě chce políbit, když se nahoře ozvou kroky. Rychle od sebe uskočíme dřív, než Kevin seběhne dolů a něčeho si všimne.

,,Dobře." Prohodím ještě směrem k naší předchozí konverzaci, aniž by Kev chápal, o čem se bavíme a vydáme se do kuchyně. Ali pustila písničky a dali jsme se do vaření. Já měla za úkol jen oloupat a uvařit brambory, zatímco Ali s Kevem dělali hlavní jídlo. Roztomile si u toho prozpěvovala a nenápadně kroutila boky do rytmu. Vysadila jsem se na linku a jen ji pozorovala. Ona ani Kev si toho nevšimli, ale já se nemohla vynadívat. S touhle holkou chci zůstat už do smrti. I když naši se to v životě nesmí dozvědět, chci s ní zestárnout.