you need me.✔

Alison.

Nemohla jsem usnout. Stejně jako každý večer během posledních dnů. Jen jsem tak ležela v posteli, mlčky jsem hleděla do stropu a přemítala o tom, co asi dělá Cara. Spí? Čte si? Nebo leží stejně jako já nehybně v posteli a myslí na mě? Touží i ona po mém dotyku? Před očima jsem měla stále její tvář. Její nádherné oči. I roztomilý úsměv. Dokonce i ten její zamračený výraz, kterým se na mě ze začátku dívala. Teď už na mě hledí jen s něhou v očích a koutky rtů lehce roztaženými do stran. Sním o jejích rtech. O jejích polibcích. O dlaních na mých bocích. Ve vlasech. Na stehnech.

Čím více času jsme spolu trávily, tím těžší pro mě bylo usnout s vědomím, že jen pár metrů ode mě. Chtě nechtě jsem jí propadávala. A ona, doufám, mně taky. Alespoň její pohledy i tón hlasu, když vyslovuje mé jméno, tomu nasvědčují.

Přemýšlela jsem o ní, o nás, několik hodin, než jsem konečně okolo druhé ráno usnula. Ráno mě ale probudil příšerný zvuk budíku. Neochotně jsem se vyhrabala z postele a okamžitě jsem zapadla do koupelny. Vysprchovala jsem se, provedla ranní hygienu a pak jsem se nalíčila a upravila si vlasy. Nakonec jsem se v pokoji převlékla do sukně a topu, přes což jsem měla v plánu přehodit svou zimní bundu. Za ten výraz v Cařině tváři ta zima stojí. Když jsem seběhla dolů na snídani, máma, Kevin i Max už spokojeně jedli. Cara nesnídala, takže mě nepřekvapovalo, že tu ještě nebyla. Rychle jsem se proto najedla a pak pro jistotu sbalila něco s sebou.

,,Musíme vyrazit. Kevine, skoč si nahoru pro tašku," mrknu na něj a on se poslušně zvedne a vyběhne z kuchyně. I já se vrátím do obýváku, kde už v křesle sedí Cara, v ruce knihu a zrak upřený do ní. Jakmile ale vejdu, ihned ji zaklapne a s úsměvem ke mně vzhlédne. ,,Dobré ráno." I já se pousměju a sednu si vedle ni na opěrátko křesla.

,,Dobré." Nenápadně přejede prsty po mé dlani, ale ihned ucukne, když se z kuchyně ozve její táta. Mám pocit, že od té jejich hádky s ním ještě nepromluvila. Když se Kevin vrátil dolů, společně jsme zamířili k autu, přičemž mi neunikl Cařin pohled na můj outfit. Jen se mlčky usmála a s úšklebkem si sedla vedle mě. Kevin nám cestou vyprávěl o jejich projektu o dinosaurech a jaké zajímavosti se o nich dozvěděl a Cara s ním poměrně vášnivě konverzovala. Zřejmě se o dinosaury taky jako mladší zajímala. Když pak vystoupil a zapadl do školy, s úšklebkem jsem se k ní otočila.

,,Co?" Nevině se pousměje.

,,Jsi tak roztomilá, když mluvíš s Kevinem," uculím se a položím jí ruku na stehno. ,,Málem bych zapomněla." Vzpomenu si a vytáhnu z kabelky zabalenou snídani, kterou jí podám.

,,Už zase? Víš, že nesnídám." Protočí očima, ale jídlo si ode mě vezme.

,,Já vím a ty zas víš, že s tím nesouhlasím. Nemusíš jíst s námi, ale jíst musíš. Alespoň kvůli mě." Dlouze se na sebe podíváme, až si nakonec povzdychne.

,,Dobře, kvůli tobě." Pohladí mě po ruce na jejím stehně a pak se pustí do jídla. Mlčky za doprovodu pouze jejího žvýkání dojedeme na školní parkoviště.

,,Přemýšlela jsem, že bych se dnes rozešla s Mitchem. Myslím, že to není fér vůči němu a ani vůči tobě." Vyhrknu s pohledem zabodnutým do kluka, který stál se svými přáteli jen kousek od našeho auta.

,,Ali-" Povzdychne si Cara, ale nenechám ji nic říct.

,,Chci to udělat. Vážně. S Mitchem k sobě prostě nepatříme a i když nevím, co je mezi tebou a mnou, chci na to přijít férově." Chytnu ji za ruku a pevně jí stisknu, abych zdůraznila svá slova.

,,Pokud to tak chceš, můžu tě jen podpořit." Hlesne a stisk mi oplatí.

,,Nesouhlasíš se mnou?" Pozvednu nechápavě obočí.

,,V tom to není. Ty víš, že tě chci mít jen pro sebe, jen-" zasekne se a pohled stočí ven z okénka. ,,Nemůžu ti dát to samé. Nemůžu tě chytit jen tak za ruku, políbit tě a ani o tobě říct přátelům, které vlastně stejně nemám. Pravděpodobně spolu nikdy nebudeme oficiálně a nakonec každá skončíme s někým jiným, protože se naši rodiče vezmou a bude z nás jedna rodina. Celé by to bylo jen o lhaní, tajemstvích a o schovávání se a myslím, že něco takového si nezasloužíš." Přemýšlela nad tím. Víc než jsem si myslela. Sama jsem si to uvědomovala, jenže nikde není jisté, že spolu naši vydrží a navíc pokrevně příbuzné nejsme, takže spolu být můžeme.

,,Nestojím o to. Ne, pokud to nebude s tebou, rozumíš? I když to nemůže být veřejné, chci to všechno prožívat s tebou a klidně i v soukromí. Jako jo, je naprd tě nemoct políbit kdykoliv se na tebe podívám, ale o to vzácnější to pak je, když jsme konečně samy," pousměju se. ,,Navíc je to celé ještě dost nové a nevíme, jak to bude třeba za měsíc. Dohodly jsme se, že to necháme přeci otevřené, ne? Uvidíme, jak se to celé vyvrbí." Pohladím ji po tváři a povzbudivě se pousměju.

,,Jo." Šeptne, ale i tak se na mě nepodívá.

,,Mám nápad. Pojď." Vybídnu ji a vystoupím z auta. Napodobí mě a ihned se rozejde za mnou ke škole. Rychle projdeme okolo ostatních, omluvně se pousměju na Mitche, který mě chtěl obejmout a zatáhnu Caru do knihovny. Rychlými kroky dojdeme až k poslednímu regálu a já ji pohledem vybídnu, aby vylezla na své tajné místečko. Trochu zmateně vyleze nahoru a já jsem jí hned v patách.

,,Tohle je ten tvůj nápad?" Uchechtne se, přičemž se usadí na svou deku, kterou si sem donesla.

,,Jsme snad samy, ne? Takže můj nápad je naprosto dokonalý." Ušklíbnu se a usadím se vedle jí, přičemž si s ní ihned propletu prsty.

,,Uvědomuješ si, že ale takhle tu strávíme spoustu a spoustu času?" Probodne mě pohledem.

,,Caro, o co jde? Rozmyslela sis to? Vím přeci, že to není jednoduché, ale nevadí mi to." Zamračím se trochu.

,,Jen nechci, aby ses kvůli mě omezovala." Pokrčí rameny a pokusí se uhnout pohledem. Já ji ale chytnu za bradu a její tvář stočím k sobě.

,,Neomezuju se. A už nad tím přestaň tolik přemýšlet," uculím se a hned na to spojím naše rty v jedno. Zprvu mě políbí opravdu něžně. Pak ale uchopí mou tvář do své a polibek prohloubí. Nakonec si její jazyk probojuje cestu do mých úst a brzy se vášnivě líbáme, já jí zajíždím do jejích vlasů a ona v rukou drtí mé boky. ,,Co takhle vynechat první hodinu?" Odtrhnu se od ní celá zadýchaná a chtivě k ní zvednu zrak.

,,Tak počkat. Vzorná Alison snad chce jít za školu? Zřejmě na tebe nemám dobrý vliv." Uchechtne se.

,,Teoreticky za školou nebudeme. Jsme tu ne? Jen nebudeme na hodině." Pokrčím nevině rameny.

,,Tak dobře, ty moje průšvihářko." Ušklíbne se a znovu si mě přitáhne do polibku. Z jejího oslovení se mi ale srdce rozplyne blahem.