you need me.✔

Cara.

Škola. To byla první věc, na kterou jsem hned po probuzení pomyslela. Zase se tam budu muset vrátit. Je to sice jiná škola, než kam jsem chodila posledně, ale každá škola je v podstatě stejná. Parta oblíbenců a sportovců, parta nerdů, drama kroužek a ten zbytek, který je pro ostatní neviditelný. A šikana. Na tu nezapomeňme. Jestli něco nenávidím víc než celý svět, je to škola. A navíc přestupuju přesně v půlce třeťáku, což je ještě horší.

Znaveně jsem se zvedla z postele a přešla do své soukromé koupelny. Dala jsem si jen rychlou sprchu a vyčistila jsem si zuby. Vlasy jsem si rozčesala a nakonec je schovala pod další ze svých čepic. Nasoukala jsem se do děravých džínů, černého trika s dlouhými rukávy a své oblíbené mikiny s mou oblíbenou kapelou. Ještě tenisky a byla jsem připravená. I s batohem přes rameno jsem slezla dolů a zaslechla hlasy z kuchyně. Všichni už byli očividně vzhůru.

Tiše jsem sešla dolů a beze slov jsem se usadila v obýváku do křesla a začetla se do své knihy. Nemám v plánu s nimi jíst, jako bychom byli nějaká šťastná rodinka. Jasně, umírala jsem hlady, ale já si žaludek raději plním vztekem než lží.

,,Caro, ty jsi vzhůru? Proč si nepřišla na snídani? Teď už ji nestíháš." Objeví se v pokoji Meg a překvapeně na mě pohlédne.

,,V pohodě, nemám hlad." Odpovím, aniž bych odtrhla zrak od knihy. Za ní se hned objevil táta, v obleku, jak jinak. Káravě mě probodl pohledem, ale to už mi bylo jedno. Koukal na mě tak v podstatě pořád.

,,Tak si ve škole aspoň něco kup. Peníze máš?" Ozve se táta, aby ukázal, že mu na mně pořád záleží, i když to tak už dávno nebylo.

,,Mám." Odseknu.

,,Dobrá. Alison, zlatíčko, už je čas," houkne Meg do kuchyně. ,,Alison má své auto, takže vás odveze do školy a pak ti tam vše ukáže. Ničeho se neboj." Znovu se pousměje a já ji znovu ignoruju. Když ale do obýváku vejde Alison, svůj zrak konečně odtrhnu, abych si ji mohla prohlédnout. Přesně jak jsem čekala. Patřila mezi oblíbené. Tenhle typ poznám už od pohledu.

,,Můžeme?" ujmula se slova. Mlčky jsem se zvedla a bez rozloučení vyšla z domu. Nestála jsem už o nic, jen jsem plnila to, co mi táta nařídil. Alison se rozešla s Kevinem za mnou a odemkla své malé černé auto. Automaticky jsem si sednula dopředu, jelikož vzadu byla sedačka pro Kevina. Alison usedla vedle mě a mlčky nastartovala. ,,Kevine, vzal sis od mámy oběd?" Koukne na něj do zpětného zrcátka dřív, než se rozjede. Ten poslušně přikývne a zapne si pás. Pak vyjedeme.

,,Mračíš se často, Caroline?" Ozve se zezadu. Zmateně se po něm ohlédnu. Bylo vidět, že to nemyslel zle, ptal se na to, co ho zajímalo. Bez přemýšlení. Alison oproti němu vedle mě těžce zadržovala smích.

,,Je to Cara. Jsem Cara," opravím ho a otočím se zase zpět dopředu. ,,A jo, mračím se furt." Přitakám.

,,Ale proč?" Pokračuje.

,,Kevine!" Okřikne ho sestra.

,,Máš rád svojí mámu, Kevine?" ohlédnu se znovu. Chlapec pyšně přikývne a dál čeká, co řeknu. ,,A co bys dělal, kdyby tvoje máma najednou nebyla?" Nechtěla jsem být zlá, jen jsem se mu to snažila přiblížit po jeho.

,,Byl bych moc smutný." Jeho úsměv mu opadne a zatváří se smutně.

,,Přesně." Přikývnu a zase se otočím čelem k silnici.

,,Takže tvoje mamka už není?" Zeptá se zase.

,,Kevine, to stačí!" Ozve se znovu Alison, tentokrát už káravěji, jelikož vytušila, že tohle téma je pro mě citlivé a její bratr by se neměl tak vyptávat.