you need me.✔

Alison.

Už od rána máma pobíhala po domě a snažila se, aby byl každý milimetr naprosto perfektní. Já měla na starost Kevina, který nesměl pomalu ani dýchat, aby to náhodou celé nenarušil. Nechala jsem ho zavřeného u něj v pokoji, kde si hrál s legem a vyšla jsem naposledy na naší půdu. Brzy to bude její půda. Hrávala jsem si tu jako malá a bylo to moje místo. Měli jsme tu věci po prarodičích a vždycky mě bavilo si prohlížet jejich staré fotky. Teď bylo vše pryč, v garáži, a já to tu nepoznávala. Máma z toho udělala doslova ráj. Takový pokoj bych brala. Ale já už její dcera jsem. Ji si chce ale rozmazlit, aby ji měla ráda. Vylezla jsem po schůdcích nahoru a zavřela za sebou. Zhluboka jsem se nadechla. Vonělo to tu novotou a barvou na zdi. Dva dny zpět se to tu malovalo. Opatrně jsem si sedla na roh postele a rozhlédla se.

Jaká asi má nová sestra bude? Vždycky jsem chtěla sestru. Někoho, s kým si moct promluvit bez okolků. Řešit oblečení, školu, kluky a tak. Zrovna teď bych s ní měla co řešit. Uzávěrky na přihlášky na vysokou jsou příští měsíc a já stále nevím, kam jít. Máma ze mě chce právničku, ale nevím, jestli bych na to měla. Hádat se umím, to je pravda a bojovat za spravedlnost by bylo asi fajn. Ale toho učení...

Do toho s Mitchem to je teď dost divný. Jsme spolu už rok, takže vím, že je pravděpodobně čas na to se posunout ve vztahu zase dál, ale já prostě vím, že ještě připravená nejsem. Pro někoho to je jen sex, pro mě to je mnohem víc. A nevím ,jestli je Mitch ten pravý. Vždycky jsem si myslela, že je, ale jakmile má dojít na věc, rozbuší se mi srdce. Ale ne tím příjemným a vzrušujícím způsobem. Spíš tím, co ti stáhne žaludek a v hlavě spustí hlasitou sirénu. Teď by se mi sestra rozhodně hodila.

,,Alison, můžeš mi jít pomoct?" zaslechnu slabý křik z přízemí. Když se zvednu, upravím postel tak, jak byla a sejdu schůdky zase do patra. Pak je pečlivě schovám nahoru a seběhnu dolů za mámou. ,,Mohla bys mi jít pomoct do kuchyně? Stačí oloupat brambory a dát je vařit. Kuře se už peče, ale zapomněla jsem na ty lusky, takže pro ně ještě zajedu." Nejistě těkala zrakem po místnosti a kontrolovala, jestli je všechno na svém místě.

,,Jistě. Neboj se, je to tu úchvatný. Bude se jim tu líbit. Musíš ale trochu zpomalit." Pokusím se jí uklidnit tím, že ji chytnu za ramena a přinutím ji tak alespoň na chvíli se zastavit. Ona mě ale jen pohladí po tváři a pak se natáhne pro klíčky a vyjde z domu. Brzy zaslechnu motor auta.

,,Kam máma jela?" Objeví se na schodech Kevin a zmateně se podrbe ve vláscích. Ještě pořád nechápal, co že se to dneska vlastně stane.

,,Pro lusky. Chceš mi pomoct?" Kývnu hlavou ke kuchyni a založím si ruce na hrudi.

,,Jo." Zazubí se, čímž odhalí malou mezeru po nedávno vypadlém zubu. Natáhne ke mně ruce, takže ho popadnu a v náruči odnesu do kuchyně, kde ho posadím na linku.

,,Tak, pamatuješ si, jak jsem si ukazovala, jak se drží škrabka?" Dám mu ji do ruky a čekám, až mi to ukáže. Chvíli se zamyslí a nakonec ji chytne správně a začne škrábat jednu velkou bramboru. To bude asi jediná, kterou zvládne oškrábat celou. To ale nevadí, důležité je, že se to učí. Místo pochvaly jsme ho pohladila ve vlasech a sama se pustila do škrábání. Brzy jsem to měla celé očištěné i nakrájené, včetně Kevinovy brambory. Dala jsem je do hrnce a nechala je vařit. Ještě jsem podlila mámino kuře, aby se jí nevysušilo a pak jsem smyla nádobí a kuchyň uklidila.

,,Kdy ty lidi přijedou?" Pípne znuděně Kevin a začne na lince houpat nožkami.

,,Ty lidi se jmenují Max a Caroline a budou tu s námi bydlet, pamatuješ? Budeš mít novou ségru," připomenu mu. ,,a budou tu asi za hodinu, podle mámy." Kouknu na hodiny blikající na troubě.

,,Já ale nechci jinou ségru. Mně stačíš ty." Zamumlá trošku zmateně.

,,Keve," povzdychnu a přitáhnu si ho do objetí. ,,Já budu vždycky tvoje ségra. Caroline je ale dcera Maxe a máma má Maxe vážně moc ráda. Musíme se pokusit je mít rádi taky. Kvůli mámě. Dobře?" Odtáhnu ho od sebe, abych se mu mohla podívat do očí.

,,Jo." Přikývne. V tu chvíli u nás zastaví mámino auto. Zřejmě musela porušit veškeré silniční předpisy, aby tu byla tak rychle. Já to ale nekomentuju. Chápu, že je z toho nervózní. A já ji nebudu přitěžovat.

Pomohla jsem mámě ještě s lusky a nakonec jsme s Kevem i prostřeli. Za odměnu jsem ho vzala na zahradu, aby se taky trochu proběhl a pohrál si ve sněhu. Postavili jsme spolu menšího sněhuláka a chvíli se i koulovali. Pak jsem si ale všimla auta. Zastavilo na naší příjezdové cestě a po pár minutách z něj vystoupil muž. Toho brzy následovala i dívka. Vyšší bruneta s postavou modelky. Hned na to se domem rozezněl zvonek.

,,Kevine, pojď. Jsou tu, tak je půjdeme pozdravit," mávnu na něj. Před dveřmi mu pomůžu z bot i bundy, ale než ho stihnu zastavit, rozeběhne se do domu. Rychle ze sebe shodím své boty a bundu a rozeběhnu se za ním. ,,Kevine-" přiřítím se za ním do obýváku. Můj pohled ale okamžitě spočine na té dívce. I ta si mě už nestydatě prohlížela. Z blízka se už tolik vysoká nezdála, zřejmě byla vysoká jako já. Vlasy měla pod ramena, tmavé. V nose se jí blyštil stříbrný kroužek. Byla oblečená v tmavších barvách a všechno její oblečení bylo minimálně o velikost větší, než by vůbec potřebovala. Slušelo jí to, byl to její styl. Na rameni jí spočíval batoh, na kterém měla připnutý i skateboard. Nepřekvapovalo mě to. Zdála se přesně jako typická vzdorovitá dcera, co dělá všechno proto, aby se našla nebo naštvala rodiče. Teda tátu...

Máma nám moc o nich neřekla. Jen že mámu nemají a že je Max moc fajn. Caroline sama neznala, ale očividně byla překvapena stejně jako já. Čekala jsem někoho jiného, někoho spíše podobného mě. Slušnou, milou dívku s blond vlasy a vřelým úsměvem. Ne rebelku se žhavým pohledem. Oči měla světle zelené, ale žhnuly v nich plamínky divokosti.

Konečně se mi podařilo od ní odtrhnout zrak a vrátit svou pozornost zpět k bratrovi. Máma nás představila, ale když ji oslovila, byla jsem trochu zmatená. Říkala ji Caro, ale máma mi říkala, že se jmenuje Caroline.

,,Můžu už vidět svůj pokoj?" Utnula konverzaci svým trochu nakřáplým hlasem a probodla mou mámu pohledem. Nakonec jsem to byla já, kdo ji tu měl provést. Nechtěla jsem, bála jsem se s ní být sama. Vůbec ji neznám a ona zřejmě stejně ani nemá zájem se mnou mluvit. Ujmula jsem se proto slova já. Vše jsem jí ukázala a nakonec ji zavedla na mé místo. Teda do jejího pokoje. Vidět ji tam, jak si prohlíží mé zdi, můj strop a kouká z mého okna, bolelo. Nakonec padla přesně na stejné místo postele, kde jsem ještě před pár hodinami seděla já a začne mě ignorovat. Nechtěla jsem se s ní přátelit, jen jsem se snažila být milá. Což ona neuměla.

Mlčky jsem proto sešla schůdky zase dolů a zamířila do kuchyně, kde už ostatní seděli a Max mámě naléval červené víno.

,,Takže opravdu zůstala nahoře?" ozve se Max a pokroutí nad chováním své dcery hlavou. ,,Moc se za ní omlouvám. Poslední dobou je taková pořád. Doufám, že ji ale tahle změna pomůže. Při nejmenším to je její poslední šance." Dlouze si povzdychne a pak se napije.

,,Poslední šance?" Podivím se očividně nahlas, jelikož na mě oba pohlédnou. Kevin se šibalsky křenil jako vždy.

,,Před nápravným zařízením. Neboj se, Alison, Cara není nebezpečná. Jen trochu-"

,,Nezvladatelná?" Pomůže mu máma, za což se na ni Max mile usměje.

,,Ano. Je to s ní trošku těžší, uvnitř je to ale vážně skvělá holka." Pokusí se mě trochu uklidnit. Popravdě mě tím ale moc nevyděsil. Bylo už od pohledu jasné, že je problémová. Co ale udělala, že jí hrozil ústav?

Zbytek večeře jsme o ní už nepromluvili. Dobře jsme se najedli, pak jsem dala spát Kevina a sama jsem ulehla. Unavená jsem ale nebyla. Jen jsem hleděla do stropu a představovala si, jak právě zřejmě leží přímo nade mnou ve své nové posteli a sama hledí do stropu.

Tak druhá kapitolka je venku! Snad se vám líbila :)) Jinak kapitoly budou zřejmě vycházet každou neděli a středu, takže se máte na co těšit. 

Btw nahoře máte mou představu Cary;)