you need me.✔

Cara.

Když jsme dojeli do mého rodného města, byla už tma. Hodiny ukazovaly okolo osmé večer a začala být celkem zima. Odlepila jsem tvář od okénka po mé pravici a ohlédla se po Alison, která si trochu nejistě prohlížela místní hřbitov.

,,Snad nemáš strach?" Ušklíbnu se jejímu výrazu. Na můj popud se trochu pousměje a pak si odfrkne.

,,Neříkám, že mám úplně v oblibě chodit za tmy na hřbitovy, ale strach nemám," pronese hrdinsky, což mě ještě víc pobaví. ,,Nezavírají tu pak nějak?" Prohlédne si velkou železnou bránu, která je ještě zatím stále otevřená.

,,Myslím, že okolo deváté. Budu hned zpět, neboj," ujistím ji, popadnu své dopisy mámě a vystoupím. Pak se ale zarazím. ,,Nechceš jít se mnou?" Nakloním se zpět do auta a pozvednu obočí. Očividně tu nechtěla zůstávat sama a když už se sem se mnou táhla takovou dobu, tak ji můžu vzít sebou.

,,Nechci vám narušovat vaši chvilku-" zakroutí hlavou, přičemž si otře dlaně o své džíny.

,,Pojď," pobídnu ji kývnutím hlavy a zabouchnu dveře. Počkám, až i ona vystoupí a společně pak, bok po boku, vejdeme na hřbitov. Všude to byl hrob vedle hrobu. Ten mámin ležel až skoro na konci vlevo. Obklopovalo nás ticho. Alison se neodvážila ani promluvit, jen tiše dýchala. ,,Ahoj mami," pousměju se, když pohlédnu na fotku na jejím náhrobku, kde se nádherně usmívá. ,,Tohle je Alison. Alison, máma." Představím je. Byla z toho trochu vedle, proto jen nejistě pozdravila a trochu odstoupila, abychom měly soukromí. Za jejím náhrobkem vytáhnu malou lopátku a začnu kopat díru akorát na mé dopisy.

,,To můžeš?" Vyleká se Alison a trochu nejistě se rozhlédne.

,,Nikdo to nezjistí. Navíc potřebuju, aby se k ní nějak dostaly, když je tu nechám ležet, někdo je odnese. Není to zločin, neboj." Uchechtnu se a vložím do hlinité díry své dopisy, které následně zasypu zase hlínou a na vrch vrátím obdélník trávy, aby nikdo nic nepoznal. Zapálím jí ještě svíčky, které měla rozmístěné okolo náhrobku a pak si k ní jen dřepnu, přitisknu ruku k zemi, zavřu oči a zhluboka dýchám. Jako bych se jí dotýkala. Úplně cítím, jak mě objímá a mě obklopuje její vůně. Přesně to jsem potřebovala, mami.

Pár neposlušných kapek mi zteklo po tváři až na mikinu, která mě celou obklopovala. Setřela jsem si uslzené tváře, čehož si Alison všimla, ale nic neřekla. Jen mlčky všemu přihlížela. Ještě pár minut jsme tam jen spolu stáli, mlčky hleděly na mámin hrob. Brzy se mi ale pod kůži začala zarývat zima a když jsem se už po třetí otřásla, Alison si toho všimla.

,,Měly bychom jít dřív, než tu umrzneš," rozhodne. Sama byla zabalená ve své zimní bundě, ale i tak měla tváře a nos lehce narůžovělé od chladu. Přikývnu, v duši se s mámou rozloučím a pak se po stejné cestičce vrátíme k autu. Když obě nasedneme, Alison ihned nastartuje a pustí topení. ,,Lepší?" Vzhlédne ke mně. Nebyla jsem si jistá, zda ale mluví o teplu nebo zda mi máma pomohla. Tak i tak jsem přikývla.

,,Tvá máma nás zabije, když přijedeme někdy v jednu ráno." Uchechtnu se a už si představuju, jak volá mému tátovi, který se z toho úplně zblázní.

,,Nevím, jestli bychom měly," opře se o svou sedačku a upře zrak na hodiny na autorádiu. ,,Mám nápad, vydrž," vyhrkne a vezme do ruky svůj telefon. Chvíli něco hledá a pak si ho přiloží k uchu. ,,Ahoj mami, promiň, měla jsem se ozvat dřív, ale jsem teď s Carou a pár přáteli. Zoe napadlo, že bychom u ní přespaly, vadilo by to moc? Chtěly bychom si udělat takovou holčičí přespávačku," spustí, aniž by ji pustila ke slovu. Já jen s pootevřenou pusou vyčkávala, co nastane. ,,Dobře, díky. Jo, na oběd budeme doma, slibuju." Vítězně se usměje a pak zavěsí.

,,Tak slušná Alison právě lhala své vlastní matce." Podotknu nevěřícně a následně se uchechtnu.

,,Není to poprvé. Zase tak slušná nejsem," ušklíbne se a zkousne si dolní ret mezi zuby. Všimla si mého pohledu, proto jsem ihned uhnula stranou. ,,Takže máte tu nějaký motel, kde můžeme přespat?" Na chvíli se zamyslím, ale pak mě jeden slušný napadne. Alison se tedy rozjede a já ji svými navigovacími schopnosti dovedu až k motelu. Zaparkujeme, já si ze zadního sedadla vezmu bundu a batoh se skejtem a vydáme se na recepci.

,,Dobrý den, máte ještě volný nějaký pokoj?" Nakloním se k postarší mile vypadající paní.

,,Dobrý den, podívám se vám," přimhouří oči k monitoru a chvíli zjišťuje potřebné informace. ,,Pouze apartmán nebo jednolůžko." Pousměje se a pohlédne na Alison za mnou. Je to trochu nemilé, jelikož na apartmán určitě nemáme. Ohlédnu se po Alison, která jen pokrčí rameny.

,,Tak tedy to jednolůžko, prosím." Hlesnu. Vyplníme nějaké údaje, zaplatím za náš pokoj a pak si od ní převezmu klíčky. Mlčky dojdeme až k číslu našeho pokoje, který na druhý pokus odemknu a obě do něj celé zmrzlé zapadneme.

,,Není to tu zas tolik malé." Podotkne Alison a rozhlédne se okolo. Byla to jen jedna malá místnost s postelí uprostřed, skříňkou, na které ležela menší televize a dveřmi, které vedly do malé koupelny se záchodem.

,,Klidně si lehnu na zem." Vyhrknu při pohledu na postel, která byla velká tak akorát pro jednoho člověka. Při pomyšlení, že bych se v ní měla tisknout k jejímu tělu, se mi zhoupl žaludek.

,,Nebudu si brát osobně, že se mě tak štítíš," uchechtne se a odloží se své věci do rohu místnosti. ,,Můžeme se v ní normálně vyspat. Obě se tam určitě vejdeme. Ale jak chceš," kmitne rameny a nakoukne do koupelny. ,,Hele jsou tu ručníky, můžeme si dát sprchu aspoň." Zajásá a začne se svlékat. V pokoji bylo poměrně teplo, ale ne takové, abych se odvážila si sundat mikinu. Mlčky zapadne do koupelny a brzy se ozve proud sprchy.

Odložím si své věci a vyjdu ven. Kousek od našeho pokoje byl automat s mini cestovními věcmi. Koupila jsem nám alespoň dva kartáčky a pastu na zuby a o kousek dál nějaké plechovky s kolou, křupky a dvě sušenky. Když jsem se vrátila do pokoje, Alison akorát vycházela z koupelny. Vlasy měla svázané do drdolu, tělo zabalené v bílém motelovém ručníku a po těle jí ještě stékaly kapky vody. Pár vteřin jsem jen nehybně stála a úplně jsem zapomněla, jak že se to dýchá.

,,V pohodě?" Uchechtne se, když si mě všimne.

,,Ehm, jo. Koupila jsem nějaký věci," hodím svůj nákup na postel a zase trochu poodstoupím. ,,Nic lepšího neměli. Buď to nebo melounový žvejky." Zažertuju.

,,Melounový žvejky mám nejradši." Ušklíbne se.

,,Skočím pro ně." Vyhrknu napůl už na odchodu, Alison mě ale se smíchem zastaví.

,,Dělám si srandu. Tohle je skvělý, děkuju." Pousměje se. Rychle od ní odtrhnu zrak a rychlým krokem přejdu do koupelny. Zavřu za sebou dveře a okamžitě se na ně natisknu. Srdce mi bilo jako o závod a plíce nestíhaly ten náhlý nával kyslíku. Tohle byl hodně špatný nápad. Hrát si na sestry, když se přede mnou prochází jen v ručníku a obklopuje mě tím jejím úsměvem. Navíc s ní mám spát ještě v jedné posteli. Celou noc poslouchat její výdechy, cítit teplo, co vydává její tělo.

Rychle jsem ze sebe shodila oblečení a nechala jsem na sebe stékat proud hřejivé vody. Když jsem se dokonale zahřála, usušila jsem se a oblékla jsem se zpět do svého spodního prádla a trika. Vlasy jsem si po sprše zase rozpustila a pak jsem s odhodláním vyšla z koupelny. Alison seděla na posteli, sledovala nějaký pořad v televizi a mlčky ujídala křupky. Už na sobě neměla ručník, nýbrž své triko. Jen triko. Stejně jako já.