you need me.✔

Cara.

Celou cestu domů jsme se držely za ruce, ale ani jedna jsme nepromluvila. Ticho nám prořezávaly písničky vycházející z rádia a obě jsme si užívaly vzájemné přítomnosti, dokud to ještě šlo. Během několika minut z nás zase budou jen "nevlastní sestry". Lámalo mi to srdce, přála jsem si, aby ten víkend nikdy neskončil.

,,Jsme tu," zastavíme na dost známé příjezdové cestě, auto pohasne a Ali se ke mně otočí čelem, přičemž oči se jí leskly bolestí. ,,Můžeme tu ještě chvíli sedět a předstírat, že jsme pořád uprostřed lesa a nikdo se nestará o to, co děláme?" Vydechne a přitáhne si mé ruce k tváři, každou z nich políbí na její hřbet a pak si je zase schová v těch svých.

,,Jasně," přikývnu něžně a nakonec si ji přitáhnu do objetí. Venku už se stmívalo, což nám dávalo ještě trochu času anonymity. Ačkoliv už museli slyšet, že jsme přijely. ,,Večer můžeš přijít. Až všichni usnout. Budu ti držet tvoje místo." Líbnu ji do vlasů, nad čímž se uchechtne.

,,Ani jsem nepočítala s tím, že by to bylo jinak." Uculí se, když se ode mě odtáhne a pak mě krátce políbí. Když se odtáhne, obě se trochu nejistě rozhlédneme, ale nikdo nás zřejmě neviděl. Vezmeme si ze zadních sedadel tašky a vydáme se ke dveřím. Hned, jak je Ali odemkne, zaslechneme křik a brzy se k nám přiřítí malý Kevin s obrovským úsměvem. Nejdřív padne do náruče Ali, pak ale obejme i mě, což mě trochu překvapí.

,,Tak tady jste," objeví se hned v závěsu Ali máma a stejně jako Kevin nás přivítá objetím. Táta na nás jen mávne z pohovky a dál sleduje televizi. ,,Nechali jsme vám zbytky z večeře v troubě, jestli jste hladové." Obeznámí nám s úsměvem.

,,Děkuju, ale ta cesta mě nějak znavila, takže spíš půjdu do sprchy a spát." Omluvím se, což jsem vlastně ještě nikdy neudělala. Taky to překvapí nejen mě, ale i Ali a její mámu, která na vteřinu i překvapeně vykulí oči. Pak se ale vřele usměje a pokýve hlavou na pochopení. Ali po mně střelila pohledem, já se na ni jen usmála a vydala jsem se po schodech nahoru a nechala ji za mnou. Žádné pokušení, dokud nebude vzduch čistý. Dokud budou kolem rodiče, budu se muset Ali vyhýbat, abych neudělala nějakou pitomost.

---

Už jsem skoro u mé knížky usínala, když jsem zaslechla sjíždění schůdku a jejich následné vytažení zpět. Založila jsem si knížku tam, kde jsem skončila a odložila ji na stolek vedle postele. Ali se ke mně tiše připlížila a pak zapadla na místo vedle mě a bez zaváhání mě začne líbat.

,,Hej, co to předtím bylo?" Prudce se ode mě odtáhne a šeptem se na mě oboří.

,,Co bylo co?" Dělám hloupou.

,,Nechala si mě tam s nimi. To byl těžkej podraz." Zamračí se.

,,Nemůžu být s vámi všemi v jedné místnosti. Pokud máme působit nenápadně, potřebuju se před nimi od tebe distancovat. Nemůžu za sebe ručit. Co když tě omylem chytnu automaticky za ruku nebo ti dám pusu na tvář? Tohle mi prostě nikdy nešlo, proto to taky předtím prasklo." Vysvětlím jí, přičemž se v jejích očích zaleskne pochopení.

,,Dobře, to chápu. Mohla si mě ale na to připravit. Myslela jsem, že mě zase odstrkuješ." Šťouchne mě do ramene.

,,Vypadám na to, že tě snad někam odstrkuju?" Zaculím se a přitáhnu si ji znovu do polibku. Chvíli jsme se jen líbaly, nakonec jsme si ještě pár hodin povídaly, než jsme ve vzájemném objetí usnuly.

O pár minut později mě ale probudilo ostré světlo v mém pokoji. Nechápavě se zvednu do sedu a promnu si oči. Až potom, co je konečně pořádně otevřu, mi dojde, že přímo přede mnou stojí nasupenej táta a očima přejíždí ze mně na Alison, která stále byla vedle mě. Tentokrát jsme ale byly obě dokonale vzhůru.