Superior

◆16◇

,,Jsem doma!" křikl jsem mezitím, co jsem si zouval boty.

,,Newte!" vrhl se na mě hned můj mladší bratr.

,,Čau prcku, co máme na oběd?" pocuchal jsem mu vlasy.

,,Stejky! Tátovi oblíbené," zazubil se a už byl ten tam. Něco mi ovšem nesedělo. Zaprvé, proč by máma dělala otcův oblíbený oběd a zadruhé, proč to jsou mužské boty, které rozhodně nejsou moje?

,,Co tu děláš?" zeptal jsem se zamračeně, když jsem ho spatřil sedět za kuchyňským stolem.

,,Taky tě po dlouhé době rád vidím, Newtone," uchechtl se. Doufal jsem, že už je třeba na odchodu, ale v tom mě vyvrátil fakt, že měl před sebou prostřeno.

,,Nemusíš lhát," odsekl jsem.

,,Newte, ne před malým," napomenula mě máma.

,,Přicházím v míru, vlastně jsem vás přišel pozvat na jistotu velmi radostnou událost," tvářil se jak neviňátko. Já mu to ale nežral.

,,Aji Newta?" podivil se Nelson. On neznal pravý důvod, proč se naši rozvedli. Věděl akorát, že já se s otcem pohádal, proto jsem ho nenavštěvoval tak jako on.

,,Ano, chci vás pozvat na svatbu mě a Janet."

,,A kde je ta radostná událost?" uchechtl jsem se.

,,Newte!" okřikla mě znovu máma.

,,Chápu, že s tím máš jistý problém, ale pořád jsi má rodina a Janet chce poznat oba mé syny," vysvětlil.

,,Takže já jsem zase tvůj syn? A od kdy?" zasmál jsem se. Máma už si jen povzdechla, jakoby vzdala veškerý odpor a radši začala chystat oběd.

,,Newte, já chápu, že se zlobíš, ale já jistých věcí opravdu lituju," pokusil se to zachránit.

,,Nejvíc bys měl litovat toho, že si opustil tu nejlepší ženu tvého života!" zvýšil jsem na něj hlas.

,,Já a tvoje matka jsme měli jisté problémy už předtím, než ses vyznal ze své orientace," objasnil mi.

,,O tom dost pochybuju," odsekl jsem znovu.

,,Hele, nepřišel jsem se sem hádat, prostě máte mé pozvání a jestli ho využijete, je jen na vás. Já budu rád, když přijdete. Oba dva. Jen si prosím nevoď toho šamstra. A teď už radši půjdu, očividně tu nejsem vítaný," vstal naštvaně od stolu a odkráčel pryč. Jeho hladina výbuchu je očividně pořád stejná. Musel jsem se pochválit, že jsem mu nějak neoplatil toho šamstra.

,,Nemusel si být tak hrubý," podotkla máma.

,,On se sem zas nemusel vetřít," oplatil jsem jí.

,,Já ho pozvala, teda nečekala jsem, že přijde zrovna s pozvánkou na svatbu," povzdechla si. Bylo na ní vidět, že jí to pořád sžíralo.

Moje nálada šla časem z kopce. Přemýšlel jsem, jestli jít nebo ne. Ale spíš jsem jít nechtěl. Nelson mě přesvědčoval o opaku.

Tak o týden později mi zazvonil telefon zrovna když jsem se koukal na seriál.

,,Ahoj, Delio, co se děje?" vzal jsem to hned. Rychle jsem zkontroloval, jestli dneska náhodou nemám být v práci.

,,Ahoj, Newtone! Mám pro tebe bohužel špatnou zprávu," začala a mě polil studený pot.

,,Jakou?" zeptal jsem se nejistě.

,,Dostáváš výpověď." řekla jednoduše a já nemohl uvěřit svým uším.

,,Cože!? Proč?! Něco jsem provedl?" měl jsem skoro chuť brečet. Nechtěl jsem si procházet zase tím stejným peklem při hledání práce, i když tahle nebyla ideální.

,,Důvod jsou špatné vztahy s nadřízeným, je mi to líto, měj se hezky!" dodala a položila mi to. Zaráželo mě, i jakým tónem to řekla. Myslel jsem si, že jsme přátelé, vždycky to s ní bylo v pohodě. Několikrát jsem jí vyšel vstříc a ona takhle? Měj se?

A jaké špatné vztahy? Vždyť to Eric políbil mě. A nevypadal, že by mě za to plánoval vyhodit. Nebo si snad stěžovala Samantha? Ale na tu jsem se taky vždycky snažil být hodný. Prostě jsem to nechápal.

Pak ale telefon zazvonil znovu.

,,Dobrý den, mluvím s Newtonem Wrightem?" ozvalo se z Deliinýho čísla tentokrát.

,,Ano?" řekl jsem snad ještě víc zmateně.

,,Co byste řekl na práci korektora v našem nakladatelství?"

Haiiiiii!
Ano, pořád žiju 😂
Lya🤍