Superior

◇5◆

Netrvalo dlouho a konečně jsme se dostavili k hlavní budově firmy. Zde jsem byl již podruhé, poprvé to bylo na mém pohovoru. Budova to byla velká, odhadem měla tak dvacet pater.

Zaparkovali jsme na VIP místě v garážích přímo u výtahu. Když vypnul motor a začal vystupovat, na nic jsem nečekal a následoval ho.

Měl jsem krapet pocit, že mnou trochu opovrhuje, ale tak co jsem čekal, když jsem ve skutečnosti jen obyčejný uklízeč. A nebo měl možná jen perné ráno a trochu mu křivdím.

Ve výtahu jsme jeli v úplné tichosti, než jsme vystoupili v desátém patře. Tam všude pobíhalo plno lidí, ale já se snažil držet v závěsu za panem Clarkem. Šel opravdu rychlým krokem, takže když prudce zastavil, nestihl jsem včas zareagovat. Vrazil jsem mu do jeho pevných, svalnatých zad.

,,M-moc se omlouvám," rychle jsem se sklonil pro diář, který mi při nárazu vypadl z rukou. Na mou omluvu nic neřekl, jen se na mě letmo podíval.

Hned poté jsme se ocitli nejspíš u něj v kanceláři.

,,Šéfe? Volala Britská televize, že by s vámi chtěla tento pátek udělat rozhovor," vletěla do dveří paní, co semnou vedla pohovor.

,,Tento pátek, mám pocit, nemůžu, nechte to za dva, tři týdny, prosím," Sdělil jí, když se usadil do velkého křesla za stolem, a ona jen letmo přikývla. Já pouze stál uprostřed místnosti a čekal, jestli k něčemu dostanu pokyn.

,,Jo ty, jak že si to říkal, že se jmenuješ?" hodil po mě pohledem a v tu chvíli jsem si připadal opravdu poníženě.

,,Newt, pane," špitl jsem, ale vypadalo to, že to pobral.

,,Tak, Newte, ty máš stůl támhle, projeď ten diář a kdybych něco měl mít, tak mě na to okamžitě upozorni, jasné?"

,,Samozřejmě," odsouhlasil jsem a zasedl za svůj, respektive Deliin, menší stolek. Hned jsem začal listovat diářem a když jsem něco viděl na dnešek, zakroužkoval jsem si časy výraznější barvou.

Byl jsem z této práce nervózní, sice jsem vždycky chtěl pracovat tady na hlavní budově, ale na toto jsem nebyl připraven.

Celý den běžel celkem rychle. Naštěstí jsem dostával lehké úkoly a zatím to vypadalo, že jsem nic nepokazil. Alespoň On si nestěžoval.

,,Já jdu teďka na tu schůzku v 13:30, ty si mezi tím můžeš zajít na oběd," sdělil mi, když si začal balit papíry, které bude nejspíš na té schůzi potřebovat.

,,A-ale... Tedy chci říct dobře," zamumlal jsem si spíš sám pro sebe, když jsem si uvědomil, že jsem si doma zapomněl peněženku. Takže budu celý den o hladu, výborný.

,,Děje se snad něco?" zeptal se, když už byl téměř na odchodu.

,,Nic, pane, to je v pořádku," odbyl jsem ho a mírně se usmál.

,,Nemáš peníze na oběd, co?" uchechtnul se a začal něco hledat v tašce.

,,Jak to víte?" podivil jsem se a on se jen zasmál.

,,Vidím ti to na očích, na," podal mi pár bankovek a já se zarazil.

,,Ale to po vás nemůžu chtít, tak si prostě jednou nedám oběd, to není tak hrozné," pokusil jsem se mu peníze vrátit, ale on odmítal.

,,Jsi můj zaměstnanec, Newte, přece si tě nenechám umřít hlady," pousmál se a trochu mi svými prsty rozcuchal vlasy. Pak už nic neřekl a zmizel z kanceláře.

Musel jsem být růžovej až na zadku. To, jakým způsobem řekl moje jméno, mě dostalo do kolen. Navíc si ho konečně zapamatoval. Radši jsem zatřásl hlavou a poupravil jsem si vlasy, ve kterých jsem ještě teď cítil jeho dotyk.

Sakra, nemůžeš se přece zabouchnout do svého šéfa! Okamžitě se dej do kupy!

Rychle jsem si propleskal tváře, vzal jsem si svou tašku a peníze od Clarka a podobně jako on jsem vystřelil z kanceláře.

Těch peněz mi dal tolik, že bych si mohl klidně zajít do nějaké nóbl restaurace, ale já jsem radši zvolil asijské bistro ve vedlejším bloku.

Když jsem se vrátil, Clark ještě nebyl zpátky ze schůzky. Nejdřív jsem mu položil zbytek peněz na stůl, kterých mi zbylo opravdu hodně. Na jeho stole mě zaujala jedna fotka. Byl na ní on s nějakým blonďatým klukem, drželi se kolem ramen a oba se smáli. Zajímalo mě, kdo to je. Jeho bratr? Kamarád? Nebo snad přítel? Proč by ale nebydlel s ním?

,,Polož tu fotku, prosím," ozvalo se ode dveří a já jsem s sebou leknutím cukl. Byl to Clark a na tváři měl mírně naštvaný výraz.

,,O-omlouvám se, jen jsem vracel zbytek peněz," rychle jsem jí položil zpátky na své místo a šel jsem si sednout ke stolu asistenta. Z jeho reakce jsem usoudil, že na fotce je někdo mu opravdu blízký.

,,To sis koupil jen rohlík, že ti tolik zbylo?" zeptal se už klidněji.

,,Ne, měl jsem gyros s nudlemi," sdělil jsem mu a on se uchechtl.

,,Ty jo, v bistru už jsem opravdu dlouho nebyl," zasmál se, když zasedl ke svému stolu.

,,To byste měl napravit, tady jsem měl jedno z nejlepších, co jsem kdy jedl," řekl jsem mu, když jsem si vzpomněl, jaká to byla dobrota.

,,Dobře, tak třeba tam někdy zajdeme spolu."

Včera jsem měla úplně psací zaaachvat, co to je tohle
🤣
14.10. 22
Lya <3