Superior

◇1◆

Stál jsem zrovna kousek před dveřmi, které pro mě měly znamenat změnu v životě a začátek nové etapy. Nějak jsem to neprožíval, ale i tak jsem byl značně nervózní. Přeci jen už to byly asi šesté dveře, od jejichž překročení práhu jsem si sliboval něco víc. Už dva měsíce od dokončení školy jsem nezavadil o práci.

Studoval jsem anglický jazyk na univerzitě, což je celkem náročný obor, ale jak spoustu našich učitelů říkalo, byli jsme nejsilnější ročník snad za sto let. Proto se mi možná práce sháněla tady v Manchesteru tak těžko, když můj obor zde mělo několik desítek dalších.

Pomalu jsem začal polevovat v nárocích na mé zaměstnání. Nejdřív jsem si představoval něco opravdu důležitého, ale ukázalo se, že na to nemám zatím dost zkušeností. Vyhodili mě ze tří firem. Proto jsem se pak hlásil na pomocné práce v nakladatelstvích a vydavatelstvích, ale ani na to jsem zatím nikomu nebyl dost dobrý.

Až včera jsem narazil na inzerát na stránkách jednoho z největších a nejdůležitějších vydavatelství snad v celé Evropě. Toho jsem se samozřejmě musel hned chytit, a tak jsem si na dnešek domluvil schůzku. Práce je to sice hodně pod úroveň, kterou jsem si představoval, ale tak i Shakespear někde začínal. Ne?

,,Pan Newton Wright?" ozvalo se po otevření oněch dveří. Rychle jsem zvedl pohled a přikývl jsem.

Mezi dveřmi stála paní s brýlemi a velkým výstřihem. Nebudu se omlouvat za to, že to byly první věci, kterých jsem si na ní všiml. Havranní vlasy měla svázané v drdolu. Kupodivu mi přišla velmi mladá.

Pokynula mi, ať se posadím ke stolu, který byl uprostřed místnosti. Udělal jsem tak a ona mezitím zavřela dveře.

,,Takže, pane Wrighte," oslovila mě, když si sedla na své místo. Porovnala si na stole pár papíru, ale pak už upřela svůj pohled na mě. ,,Vy se ucházíte o místo uklízeče v naší firmě, je to tak?"

Musel jsem si mírně povzdechnout, protože to nebylo úplně to, co jsem si představoval. Ale alespoň bych měl možnost koukat pod ruce zkušeným lidem v tomto oboru a třeba by mě ve volných chvílích i něco mohli přiučit. Přikývl jsem tedy.

,,Výborně, musím Vás jen seznámit s jistým háčkem. V inzerátu se sice píše, že byste pracoval ve firmě, ale ve skutečnosti byste pracoval u majitele naší firmy doma," sdělila mi jen tak. Hned jsem na ní překvapeně vykulil oči.

,,A-ale já doufal, že budu moct pracovat v centru dění," neodpustil jsem si poznámku.

,,Bohužel jiné volné místo nemáme. Ale mohu vás ujistit, že to pan Clark, majitel, je centrem dění." V hlavě mi to začalo šrotovat. Tohle už vůbec nebylo podle mých představ, ale práci jsem opravdu potřeboval.

,,Takto Vám to řeknu. Jste zatím pouhý student. Nemáte žádnou zkušenost z praxe v oboru, pouze tady čtu práci ve fastfoodu. Nám tohle na tuto pozici nevadí a Vaše vzdělání jsme schopni ocenit, jelikož šéf má rád, když se lidé kolem něj vyznají. Máme na tuto práci ještě další tři adepty, ale žádný z nich nemá Vaše vzdělání. Proto Vám říkám, že pokud mi teď řekněte ano, tu práci automaticky máte," skončila svůj monolog a zkrze brýle se mi zadívala do očí.

,,Dobře, beru to," souhlasil jsem po chvilce rozhodování a na to jsme si oba podali ruce. Musel jsem ještě vyplnit pár papírů a pak už jsem byl oficiálně zaměstnaný. Už jsem ani nečekal, že mě opravdu někam vezmou. A i to, že se budu moct setkat s jedním z nejvlivnějších Britů, jsem bral jako benefit.

Práce mi začínala až od pondělí a jelikož byl dneska pátek, mohl jsem si ještě užívat volna. Hned jsem musel zavolat mámě, že už jsem soběstačný a že už mám práci. Při našem rozhovoru jsem ale pro jistotu nezmínil mou pravou náplň práce. Nemyslím si totiž, že by byla po tolika letech studia spokojená se synem uklízečem. Řekl jsem proto, že budu dělat panu Clarkovi asistenta. To znělo přeci jen o trošku líp.

Zbytek dne jsem pak strávil ve svém bytě. Tedy ten byt patří mé mámě, ale ona mě nikdy nenutila platit nájem. Jenže já už jí nechtěl vysávat, proto jsem si taky našel práci, abych jí mohl normálně přispívat. Neměla to teď úplně jednoduché, když se s ní otec rozvedl. Snažil jsem se jí proto pomoct, co to jen šlo. Ještě k tomu se totiž musela starat o mého mladšího bráchu.

Hellooooo
Konečně jsem se odhodlala k tomu něco vydat, tak snad se bude tento příběh líbit. 🤭
30.9. 22
Lya🖤