◆6◇

30 10 0
                                    

Po týdnu asistování Clarka jsem se vrátil zpátky k uklízení. Delia sice ještě zahojenou nohu neměla, ale zvládala sedět u stolu a pracovat na korespondenci.

Na jednu stranu mě to mrzelo, ale na tu druhou jsem byl rád. Čím víc času jsem totiž trávil s Clarkem, tím víc jsem propadal jeho kouzlu. Kdykoliv se na mě usmál, kdykoliv se mě jen letmo dotknul, kdykoliv jsme navázali oční kontakt, v mém břiše se děly neuvěřitelné věci.

Byl jsem na sebe naštvaný, že jsem si dovolil se do něj zakoukat. Věděl jsem totiž, že u něj nemám žádnou šanci. Jaký milionář by taky chtěl chudého kluka z paneláku. Samozřejmě, že žádný.

Byl zrovna pátek, když jsem se v práci trochu zdržel, jelikož se musely mýt okna. To se dělalo jen každý druhý pátek a vždy mi s tím pomáhala Samanata, jelikož to bylo celkem náročné kvůli počtu a velikosti všech oken v domě. Tentokrát ovšem přijít nemohla, jelikož musela něco vyřizovat s dcerou a měla dovolenou. Proto jsem se zdržel déle.

Už jsem to měl skoro hotové, když v tom mě vyrušil známý hlas. V tu chvíli jsem umýval okna v nejvyšším patře, které sloužilo vlastně jako vyhlídkové místo na město. Což také znamenalo hodně oken.

,,Když ses mi poprvé představil, nechtělo se mi věřit, že jsi opravdu uklízečka," uchechtl se pan Clark, přičemž jsem se lekl.

,,O-omlouvám se, ani jsem si nevšiml, že už je tolik hodin, doufal jsem, že to stihnu, než se vrátíte," vychrlil jsem ze sebe tak rychle, že jsem přemýšlel, jestli mi bylo vůbec rozumět.

,,V pořádku, přišel jsem trochu dřív, než jsem měl. Všiml jsem si, že tu máš ještě věci. V klidu si to dodělej a vůbec si mě nevšímej," usmál se na mě a potom odešel.

A jak řekl, tak jsem taky udělal. Dokončil jsem svou práci a když jsem se šel do uklízecí místnosti převléknout, tak jsem z obýváku zaslechl televizi, což znamenalo, že je pan Clark nejspíš tam. Když už jsem byl připravený k odchodu, rozhodl jsem se, že se s ním půjdu rozloučit, aby věděl, že už jsem šel.

,,Pane? Omlouvám se, že znovu ruším, jen se vám chci ohlásit, že už odcházím," vešel jsem nesměle do obýváku.

,,V pořádku, máš nějaký odvoz?" zeptal se.

,,Uhm, nemám, ale to je v pořádku, jezdím MHDčkem," pousmál jsem se a chtěl odejít, jenže on mě ještě zastavil.

,,Počkej, ale vždyť už je tma," podotkl a měl pravdu. Podzim byl v plném proudu a tak sám i brzké stmívání. Proto teď po šesté hodině už byla tma jak v pytli.

,,Metro jezdí i ve tmě," mírně jsem se uchechtl. Jak dlouho on asi nejel městskou hromadnou dopravou?

,,To je mi jasný, ale není to trochu nebezpečné?" strachoval se. Celkem jsem se divil. Jsem jen jeden z jeho  stovek zaměstnanců, tak proč ten zájem?

,,Možná trochu, ale já to zvládnu, nejsem malé dítě," zasmál jsem se.

,,A nechtěl bys pro dnešek zůstat tady? Mohl bych ti nachytat ložnici pro hosty, alespoň bych měl společnost pro jednou," usmál se na mě mile.

,,A-ale to se n-nehodí," podotkl jsem a pomalu jsem se v tom mém kabátku začal potit.

,,Prosimtě, já budu jen rád. Dneska si odvedl skvělou práci, zasloužíš si odpočinek a než bys dojel domů, už by bylo pozdě," řekl a já o tom začal uvažovat. Noc v nejluxusnějším domě, co znám? S nejkrásnějším mužem, co znám? To je skoro nabídka snů.

,,Opravdu to myslíte vážně?" optal jsem se. Pravda je, že se mi domů moc nechtělo. Neměl jsem tam nic k jídlu a stejně tak ani společnost.

,,Smrtelně, Newte," opět se mile pousmál a mnou projela husí kůže, když vyřkl mé jméno. Trochu jsem se divil, že si mě zapamatoval.

,,Tak pokud vám to nebude vadit," začervenal jsem se.

,,Nebude, máš zítra směnu?" zeptal se.

,,Ne, zítra mám zrovna volno," sdělil jsem mu a on přikývl.

,,Dobrá, tak si vyber jeden z volných pokojů, však víš, kde jsou. Dej si tam věci, já ti zatím nachystám něco na spaní. Až se ráno vyspíš, zavezu tě domů. Sám mám zítra taky volno," vysvětlil mi svůj plán a já jen poslušně přikyvoval.

Vybral jsem si pokoj naproti toho jeho. Byla v něm velká postel s nebesy, pár skříní a pak dveře vedoucí do soukromé koupelny, celkově byl laděný do béžové barvy, kterou jsem měl rád. Tento pokoj se mi zde líbil nejvíc a vždy, když jsem tu vysával, jsem si představoval, jaké by to bylo tu trávit noc.

,,Tušil jsem, že si vybereš tento, sedí k tobě," řekl, když se objevil ve dveřích s věcma, které mi slíbil přinést.

,,Nevím, jestli ke mně sedí, každopádně se mi líbí. Já nejsem moc stavěný na takovýto luxus," přiznal jsem, když jsem si od něj pyžamo převzal. Tak tak jsem odolal tomu k němu hned přičichnout, jestli na sobě má jeho osobitou vůni.

,,Já bych řek, že jo. Každopádně, až se zabydlíš, přijď dolů, můžeme kouknout na nějaký film," nabídl mi a já jen s úsměvem přikývl.

Když odešel, neodolal jsem, padl jsem do těch mělkých peřin a šťastně jsem vydechl. Hned pak jsem si mé dnešní pyžamo přiložil k obličeji a zhluboka jsem natáhnul. Měl jsem pravdu, voní po něm. V tu chvíli jsem se cítil šťastny jak blecha.

Měl bych se ale trochu vzpamatovat. Toto je jen výjimečně. Už se to pravděpodobně nebude opakovat. Možná proto bych si to měl dneska naplno užít.
















Krásnou středu přeji ❤
Zde jest nová kapitolka
Snad se líbí 🥰
19.10. 22
Lya🤍

SuperiorWhere stories live. Discover now