Superior

◆14◇

Celou noc jsem musel tahat krabice s věcma, abych byl co nejrychleji přestěhovanej. Zítra totiž začínají probíhat na bytě první prohlídky a já se toho nehodlám účastnit. Ale bohužel mi nedošlo, že další den jdu do práce. Spát jsem šel možná ve čtyři ráno a vstával jsem v šest, jelikož dům mojí mámy je od domu Erica dál, než byl můj byt. To byla další nevýhoda toho, že jsem se stěhoval.

A nedostatek energie byl na mně vidět.

Motala se mi hlava, viděl jsem dvojitě, celkově mi prostě nebylo dobře. Chtěl jsem nejdřív napsat Samanthě, že nedojdu vůbec, ale ona do práce chodila, i když brala antibiotika, takže mi to bylo blbý.

Nebyl jsem si ale jistý, jestli jsem schopný tu práci dělat pořádně.

,,Newte, dneska budu muset odejít dřív, zvládneš ten zbytek sám?" zeptala se mě Samantha jak na potvoru asi hodinu před koncem směny. Už zbývalo jen vysát a vytřít.

,,Jo, jasný," souhlasil jsem, jelikož jsem nechtěl dělat problémy. V tomto stavu to sice sám budu dělat dvakrát tak dýl, ale v tu chvíli mi už to stejně bylo jedno.

Ale to, že jsem nakonec byl v domě úplně sám, jsem musel patřičně využít. Řekl jsem si, že si lehnu jen na dvacet minut a pak to všechno dodělám mnohem rychleji. Protože budu mít přeci víc energie. Nastavil jsem si budík a lehl si na gauč v domnění, že se to stejně nikdo nedozví.

Jenže místo budíku za dvacet minut mě vzbudil Eric asi za čtyři hodiny.

,,Newte...? Newte?" zatřásl semnou něžně.

,,Mhm, ještě chvilku," zamumlal jsem v polospánku, načež jsem zaslechl uchechtnutí.

,,Tak si pojď lehnout alespoň do postele, ten gauč není zrovna nejpohodlnější," nabídl mi. A možná se mi to zdálo, ale pohladil mě po tváři.

A já se tak líně zvedl a podvědomě jsem si to automaticky zamířil do pokoje, ve kterém jsem tu tehdy spal. Ještě před schodama jsem se ale otočil.

,,Ale já vlastně nemůžu, ještě jsem nedokončil práci a ty se pak vrátíš a vyhodíš mě, že jsem špatný uklízeč," zamumlal jsem úplně mimo. Jak říkám, velká únava měla na mě velký dopad a pár hodin spánku tomu očividně nepomohlo. Připadal jsem si trochu jak opilý.

,,Jakoby snad existoval vesmír, kde bych měl to srdce na to tě vyhodit," zasmál se a udělal pár kroků ke mně. Úplně jsem cítil jeho blízkost. A pak jsem najednou necítil půdu pod nohama.

,,Já letím?" podivil jsem se a zase jsem zaslechl uchechtnutí.

,,Bohužel, jen tě nesu do postele, sám bys tam očividně šel dlouho," objasnil mi a já jen přikývl a hlavou jsem se mu zavrtal mezi krk a rameno. Hrozně krásně voněl. A taky oproti koženému gauči nestudil.

Něžně mě položil do peřin, přikryl mě a chtěl odejít. Ale to jsem mu nemohl dovolit.

,,Zůstaň, prosím," chytil jsem ho za ruku v polospánku s hlavou zavrtanou do polštáře. Už jsem zase skoro spal, jelikož tahle postel je prostě ta nejpohodlnější na světě a jen se jí člověk dotkne, hned spí, aniž by chtěl. Takže po chvilce mi ruka povolila a pustil jsem ho.

Sotva jsem se vnitřně smířil, že nakonec odejde, jsem za sebou ucítil teplo, kolem mého pasu se omotaly jeho ruce a nosem se zabořil do mých vlasů.

A já se v tu chvíli cítil jako nejšťastnější člověk na světě.

Hola hola, škola volá
Moje taky, mám toho mraky
Haha
Aneb chvilka poezie semnou lolololol
Snad se kapitola líbila!
Btw kdo by nevěděl, u mě na úctě vychází short story (snažím se, aby vycházela dvakrát týdně, ale znáte mě, jsem marná (a to to mám předepsaný 😭))
A sledujte můj ig! (Teotheblomst)
Lya❤