Superior

◇7◆

Nakonec jsme film nechali jen puštěný v pozadí a spíš jsme si povídali. Nejdřív o nezajímavých věcech a pak se mě začal vyptávat na život, o kterém jsem se nerad bavil.

,,Počkej, ty máš vysokoškolský titul a nikde tě ani přes to nechtěli vzít?" divil se, když jsem mu řekl, jak jsem dlouho sháněl práci.

,,Prý když nemám zkušenosti, je vzdělání k ničemu," citoval jsem každého, s kým jsem dělal pohovor.

,,Proboha, to jsou pravidla. Mně přijde, že je tě na uklízeče škoda," podotkl a já nad tím jen pokrčil rameny.

,,Sice dělám uklízeče, ale jak jsem vám dělal pár dní toho asistenta, mnoho jsem se naučil. Třeba už by se to dalo brát jako zkušenost," zauvažoval jsem.

,,Takže chceš naší společnost opustit a najít si něco lepšího?" optal se.

,,Nevím, teď je to asi předčasné. Sice jsem jako uklízeč nikdy nechtěl pracovat, ale momentálně mi to pokryje úplně s přehledem moje náklady, takže jsem vlastně spokojený," usmál jsem se.

,,Bydlíš sám?" ptal se dál. Jeho zájem mě mírně znervózňoval.

,,Ano, mám byt, respektive je to byt mé mámy, ale bydlím tam sám," vysvětlil jsem a on chápavě přikývl.

,,A ona po tobě chce nějaký nájem?" položil další otázku.

,,Samozřejmě že nechce, ale já jí chci pomoci, přeci jen toho má moc, a tak jí posílám nějaké peníze alespoň, když už je samoživitelka," sdělil jsem mu a až pak jsem se zarazil. Neříkám mu tu toho nějak moc?

,,Samoživitelka? Co otec?" zeptal se, čehož jsem se bál.

,,Otec se s ní rozvedl už asi dva roky zpátky, od té doby jsem ho viděl snad jen dvakrát, když si přebíral mého mladšího bráchu, kterého má s mámou ve střídavé péči," vysvětlil jsem mu co nejstručněji. Nechtěl jsem mu říkat taková fakta, jako že za ten jejich rozvod můžu vlastně já.

,,Aha a proč se nechce vídat s tebou, když tvého bráchu může?" optal se.

,,Řekněme, že mě moc nemusí," nervózně jsem se pousmál. Nechtěl jsem to tu rozebírat se svým šéfem, kterého znám jen krátce zatím.

,,Promiň, vidím, že je ti to nepříjemné, tak co kdyby ses teď ptal chvíli ty mě?" vřele se na mě usmál a já byl rád, že to pochopil.

,,No, zajímalo by mě, jak jste se dostal k takové firmě?" hned jsem položil otázku, která mě nejvíc zajímala.

,,Čekal jsem tuto otázku. Kde jen začít? Pokud si čekal, že jsem si na ní těžce vydělal a pomalu začal svůj byznys, tak to jsi na omylu. Určitě bych nebyl v takovéto fázi už po pěti letech fungování. Vlastně k tomu vedlo štěstí. Jednou jedinkrát za život jsem si vsadil a vyhrál jsem opravdu velký obnos peněz. Bylo mi zrovna dvacet dva tehdy. Nechtěl jsem jen tak ty peníze utratit, tak jsem se společně s mým blízkým přítelem domluvili, že si založíme firmu. On byl v tomto odvětví zkušený, jeho rodiče v podobném sektoru pracovali. Kupodivu se nám začalo dařit hned ze začátku, a i když jsme na začátku celkem prodělávali, tak kvůli těm penězům jsem se dostal tam, kde jsem teď," dovyprávěl a já nestačil žasnout.

Takže žádné zděděné peníze ani firma. Prostě šlo o štěstí a poté tvrdou práci to celé vybudovat.

,,A ten váš kamarád s vámi dělá dodnes?" musel jsem se prostě zeptat. Byl to ten stejný muž, kterého měl v kanceláři na fotce? Říkal, že si byli blízcí, což na té fotce tak i vypadalo.

,,Ne," odpověděl jednoduše a značně se mu zhoršila nálada. ,,Zřítilo se s ním soukromé letadlo, když letěl pracovně do Francie," řekl ztěžka, opřel se vyčerpaně o svá kolena a promnul si čelo.

,,Proboha, to mě mrzí, neměl jsem se ptát," pokusil jsem se mu omluvit, ale on mě přerušil.

,,To je v pořádku, už je to přes tři roky zpátky, jen si občas říkám, že je to má vina. Kdybych to tenkrát nevyhrál, není soukromé letadlo, kdych tehdy neonemocněl, neletěl by místo mě. To já měl být ten, kdo měl umřít, ne on," uchechtl se zoufale a já jen matně zahlédl, že má skleněné oči.

,,Pane, to není vaše vina. Nic z toho, co se stalo. Byla to nehoda," pokusil jsem se ho uklidnit, jenže nikdy jsem v tom nebyl moc dobrý.

,,Děkuji ti, Newte, co kdybychom si zašli do vířivky, myslím, že to oba potřebujeme," řekl po tom, co zhluboka vydechl všechnu tu tíhu z plic.

,,V-vířivky?" zarazil jsem se a určitě jsem se začal zase červenat.

,,Ano, je to velmi relaxační," vstal a šel jí asi připravit, zatímco já ho jako ocásek následoval.

,,A-ale já ani nemám plavky a navíc vám nechci plýtvat teplou vodu a-" začal jsem plácat páté přes deváté, ale on se opět jen usmál.

,,Prosimtě, plavky ti půjčím a teplé vody mám dost," zasmál se a začal v nějaké menší skříňce hledat ty plavky. ,,Na, tyhle by ti měly být," hodil po mně modré bermudy.

Opravdu budeme teď před sebou jen v plavkách? Oba dva? Co když se moje tělo neudrží?

,,Jo a říkej mi Ericu, připadám si staře, když mi říkáš furt pane," zazubil se ještě, než se zavřel v koupelně, aby se převléknul. V tu chvíli jsem musel být rudý až na zadku. Radši jsem se rychle šel taky převléct do své koupelny.

Heiiiii
Tak co myslíte?
Bude wohooování ve vířivce? 😏
The Sims for life ✌
Jak se vám zatím jinak příběh líbí?
Moc děkuju za reakce
27.10. 22
Lya 🤍