Superior

◇11◆

Našel jsem ho u baru, až se akce začala pomalu vylidňovat. Seděl hlavou opřený o bar a nevypadal moc při smyslech. Myslím, že pro nás už byl také čas jít.

,,Ericu? Měli bychom jít, akce už končí," jemně jsem ho poklepal na rameno.

,,Danieli?" zamumlal.

,,Prosím?" řekl jsem zmateně. ,,Opravdu bychom měli jít," zopakoval jsem.

Pomalu se začal zvedat, ale když se postavil na nohy, pravděpodobně se mu zatočila hlava, zavrávoral a já ho musel přidržet.

,,Proč?" zeptal se.

,,Protože to tu brzy zavřou, navíc byste se měl prospat," vysvětlil jsem, ale on začal naléhavě kroutit hlavou.

,,Ale já myslím, proč si mě opustil, Dani," opřel se o mě víc.

,,Já nejsem žádnej Dani, jsem Newton, váš asistent," pokusil jsem se mu připomenout a mezitím jsem si to namířil k nejbližšímu východu.

Než jsme vyšli ven, už nepromluvil. Zabočil jsem za roh budovy, kde nikdo nebyl, abychom tam mohli v klidu počkat na taxi, které jsem před chvílí zavolal.

,,Stejně to nechápu," zamumlal po chvilce čekání opřený o zeď baráku.

,,Co nechápeš?" zasmál jsem se jeho počínání. Působil velice komicky, jakoby to snad ani nebyl on. Ten dokonalý muž v košili a saku s perfektním účesem a přísným pohledem, pod kterým se ale schovávala velmi milá duše. Tohle byl trochu jiný člověk, rozcuchaný, zmatený, unavený a hlavně opilý. K dokonalosti by měl mít daleko, ale stejně byl.

,,Proč si mě opustil, já to bez tebe nezvládnu," začal natahovat. Toho jsem se obával.

,,Ale notak, vždyť jsi dokonalý, všechno zvládáš," pokusil jsem se ho ujistit. Nechtěl jsem, aby brečel.

,,To ty jsi dokonalý," přitáhl si mě k sobě a objal mě. Byl to skvělý pocit. Být v jeho pevném objetí. Něco v hlavě mi ale říkalo, že tohle nepatřilo mně. Když se trochu odtáhl, stále mi zůstal blízko a prohlížel si mou tvář. Nebyla to asi vhodná pozice šéfa a podřízeného, ale na to mi to bylo až moc příjemné.

,,Jsi tak krásný," zašeptal kousek od mých rtů. Měl jsem takovou chuť udělat ten poslední pohyb a přitisknout si ho k sobě. Pocítit jeho rty aspoň na chvíli. Ale nemusel jsem. Protože on se o to postaral.

Políbil mě s takovou vášní, jako snad nikdo před ním. Jednou rukou mi hladil líčko a druhou mě držel za bok, jakoby si mě přivlastňoval, zatímco naše rty tančily proti sobě. I když byl opilý, polibek vedl velmi střízlivě a sebevědomě. Naprosto jsem se do toho pocitu zamiloval.

Jenže pak přišla rána reality. A ne jedna.

Nejdřív, když se odtáhl, zamumlal: ,,Miluju tě, Danieli," a znovu se ponořil do polibku, který jsem si už pak nemohl tak užívat a odmítl jsem spolupracovat. To byla rána první.

Pak se zničehonic odtáhl zase, ale tentokrát nic neřekl a vypadal velice zaraženě. Už jsem se ho chtěl zeptat, co se děje. Myslel jsem si, že si třeba uvědomil, že nelíbá toho svého Daniela, ale mě. Jenže to nebylo ono. Rychle se předlonil a začal zvracet. Musel jsem uskočit a odvrátit zrak, abych se k němu nepřidal.

K mému štěstí ho to ale po chvilce přešlo, když přijel taxi a my konečně byli na cestě na hotel. Až na pokoji mi přišlo, že trochu vystřízlivěl.

,,Newte, moc se omlouvám, dlouho jsem nepil a asi jsem to přehnal," řekl, když s sebou plácl na postel. Automaticky jsem mu v koupelně připravil obklad z ručníku. Bylo na něm vidět, jak ho strašně bolí hlava.

,,V pořádku, od toho jsem tady, ne?" Abych tě táhl domů, nechal si poblít boty a líbal se s tebou, kdykoliv budeš mít slabší chvilku.

Kdo byl vlastně Daniel? Jeho bývalej? Skoro to tak vypadá, že? Byl to ten muž na fotce v jeho kanceláři? Ten, co s ním založil firmu? Chtěl jsem to vědět, ale nemyslel jsem si, že zrovna v tu chvíli byl dobrý nápad se ho ptát.

,,Stydím se za sebe," zasmál se a poděkoval mi za obklad. ,,Jseš skvělej, asi tě vyměním za Deliu."

,,To by asi nebyla ráda, kdyby to slyšela," podotkl jsem. Zvláštní bylo, že mluvil, jakoby se ten polibek vůbec nestal. Ale stal. A já nevěděl, jestli to dokážu jen tak hodit za hlavu.

Ale asi jsem si to už mohl oficiálně přiznat. Zabouchl jsem se do svého šéfa. A bál jsem se, že mi dnes tím polibkem dal falešnou naději, která ovšem patřila nějakému Danielovi.

Heiiii
Omlouvám se za menší zpoždění kapitoly, ale začíná zkouškové... 🥴
Což znamená, že za chvilku to bude ještě větší bída.
A nebo naopak to bude mnohem lepší, protože tím budu prokrastinovat 😂
Ale to radši neslibuju
Chtěla bych projít
Lya ❤