Superior

◆8◇

Cítil jsem se trapně. Snad celou dobu ve vířivce jsem se snažil mu nezírat na hruď. Měl jí naprosto perfektně vypracovanou, ani ne moc a ani ne málo. A tím, že seděl přímo naproti mě, bylo opravdu těžké se na něj nekoukat. Tohle až budu vyprávět Lind, tak se naprosto zblázní.

,,Máš přítelkyni, Newte?" zeptal se najednou. Vzhlédl jsem od jeho hrudi k jeho očím.

,,Ehm, ne," odpověděl jsem jednoduše a cítil jsem, jak se červenám.

,,Já taky ne, ale mrzí mě to, chtěl bych rodinu," řekl, přičemž se mi nepříjemně sevřela hruď. Chtěl by přítelkyni.

,,Tak proč si někoho nenajdete?" optal jsem se pro změnu já, abych skryl své zklamání.

,,Víš, to není tak jednoduché. Všichni mě chcou jen pro peníze, já bych si přál lásku," zasnil se. V mé hlavě v tu chvíli prolétla jednoduchá myšlenka. Já bych ti jí mohl dát.

,,To chápu, také bych si to přál," pokusil jsem se mírně pousmát. Jak dlouho jsem vlastně nikoho neměl? Více než dva roky. A moje gay pudy se poslední dobou začali dost projevovat.

,,A ty si proč nikoho nenajdeš?" otočil to proti mně.

,,Uhm, nikdo mě nechce, ale já asi taky nechci, nebo tedy chci, ale myslím, že si to nezasloužím," začal jsem žbleptat páté přes deváté, snad mě pochopil.

,,A proč by sis neměl někoho zasloužit?" nechápal a já opět sklopil pohled.

,,Jeden vztah jsem rozdělil, sám bych tedy žádný mít neměl," svěřil jsem se. ,,Navíc tu není nikdo, o koho bych stál," lež.

,,Opravdu nikdo?" řekl tónem, který tak trochu zněl, že by snad i chtěl, abych řekl jeho.

,,No, jedna osoba by tu byla, ale ta o mě určitě nestojí," sdělil jsem rychle, aby si nevšiml, jak jsem znervózněl.

,,Jsi si jistý?" ptal se dál a já se začal cítit jak na výslechu, při kterém mě on sváděl. Musel jsem tedy zakročit, abych neřekl, nebo neudělal nějakou blbost.

,,Už je mi celkem zima, půjdu se převléct," vstal jsem, popadl ručník a už jsem vybíhal z relaxační místnosti pryč.

Hned, jak jsem se dostal do pokoje, jsem za sebou zabouchl dveře, po kterých jsem sjel. Měl jsem chuť se rozbrečet. Ani jsem pořádně neznal důvod, proč přesně bych měl brečet. Možná jsem to tušil, ale nechtěl jsem si připustit, že bych ho měl opravdu takto rád.

Brzy mi začala být opravdu zima, přeci jen jsem seděl na zemi v mokrých plavkách jen přikrytý ručníkem. Ale neměl jsem sílu se teď zvednout a jít se převléct. Z mých hlubokých myšlenek mě probralo až něžné zaklepání na dveře.

,,Ehm, Newte?" ozvalo se tiše za dveřmi, ale já nechtěl nic říkat. Ani bych nevěděl co říct. Proto jsem jen zůstal sedět. ,,Chtěl jsem ti jen poděkovat, že si tu dneska semnou zůstal. Víš, já... Mám dneska narozeniny a asi to bylo trochu sobecké, ale nechtěl jsem být sám. Takže ti děkuju a omlouvám se, jestli jsem tě nějak rozhodil," mluvil opravdu tiše, jakoby snad doufal, že ho neslyším.

Chvíli jsem přemýšlel, jestli bych neměl ty dveře otevřít a taky něco říct, ale nakonec mi v tom má zbabělost zabránila.

,,Budu u sebe, kdybys něco potřeboval," dodal ještě a pak už jsem slyšel jen vzdalující se kroky.

Ten večer jsem se už neodvážil vyjít z pokoje. Převlékl jsem se do Ericova pyžama, které mi bylo poněkud velké a zalezl jsem do peřin. Ještě nějakou dobu jsem přemýšlel, ale nakonec jsem usnul.

×

Ráno mě probudilo mírné světlo, které sem proudilo přes okno. A taky fakt, že jsem potřeboval na záchod. Vyspal jsem se opravdu dobře, asi si zjistím, jakou tady má matraci a koupím si jí domů.

Po převlečení jsem se nakonec odhodlal vyjít z pokoje. Pana Clarka jsem našel v kuchyni. Teda vlastně Erica.

,,A! Už jsi vzhůru. Co si dáš na snídani?" hned se na mě usmál. Asi se ke včerejšku nechtěl vracet, což jsem ocenil.

,,Ehm... Nemám tak úplně hlad," přiznal jsem se. Navíc mi bylo blbé ho tady vyžírat, když si pak můžu zajít něco koupit, už tak jsem mu toho dost dlužil.

,,Dobrá tedy. Moje plány se trochu změnily, takže tě teď hodím domů a pak musím jet na jednání," sdělil mi a já jen přikývl.

A přesně tak se i stalo. Zavezl mě k mému bytu, přičemž byl asi trochu zhnusen z toho, kde to sakra bydlím, a pak zmizel jak pára nad hrncem.

Asi týden jsem pak Clarka neviděl, prostě jsme se míjeli jak na začátku. A bylo to asi dobře, jinak bych jeho kouzlu propadl ještě víc.

Jedno odpoledne, když už jsem byl z práce doma, mi znovu zavolala Delia.

,,Newte! Netuším?" ozvalo se hned, jakmile jsem hovor zvedl.

,,Ne, v pohodě, co potřebuješ?" optal jsem se.

,,Asi víš, že mám nohu furt zlomenou, sice už více méně funguju, ale Eric má mít příští týden rozhovor v Londýně a na takovou cestu asi ještě nejsem úplně připravená," vysvětlila mi.

,,Aha a jak můžu pomoct já?" nechápal jsem tak trochu. Přece nemůžu jet místo ní.

,,Potřebovala bych, abys to ještě pro tentokrát vzal za mě. Na místo asistenta ses celkem osvědčil," zasmála se. Došly mi slova, co se na takovou věc odpovídá?

,,Nebudu tě nutit, ale potřebovala bych to do zítra dát vědět Ericovi, jestli s tebou může počítat. Byla bych ti nadosmrti vděčná."

Helouuuuu
Jak se vede?
Přednášky z podnikové ekonomiky jsou nejlepší čas na psaní 😋
Také jsem teď dokoukala druhou sérii YR, takže jsem plná inspirace ňoch ňoch ňoch
Jak se líbila vám?
2.11.22
Lya<3