◇15◆

30 10 0
                                    

,,Newte...? Newte? Newte, vstávej," znělo zamnou a já se to značnou chvíli snažil ignorovat. Vstávat bylo totiž to poslední, co se mi chtělo.

Pak mi ale došlo, že mě budí mužský hlas a můj osmiletý bratr zní stoprocentně jinak. Nejsem doma. Trhnutím jsem se probral.

,,Co se děje? Kde to jsem?" zmateně jsem se rozhlížel a pomalu jsem rozeznával pokoj u Erica.

,,Klid, všechno je v pořádku, akorát už ti tak půl hodiny dole zvoní mobil a je to pěkně otravný," zasmál se a praštil znova do peřin.

Tak počkat. Já jsem v posteli s Ericem!?

,,P-promiň, hned tam dojdu," hbitě jsem se zvedl a běžel jsem dolů.

,,Mami?" řekl jsem do telefonu hned, který jsem našel položený na konferenčním stolku v obýváku.

,,Newte! Proboha, já se tak bála!" skoro vykřikla.

,,Co se stalo?" zeptal jsem se nechápavě.

,,Včera si nepřišel domů, já vím, že už jseš dospělej a všechno, ale když tu teď zase bydlíš, předpokládala jsem, že přijdeš. Neříkal si, že máš někam jít," chrlila na mě.

,,Včera!?" zajíkl jsem se.

,,Posloucháš mě vůbec? Kde vlastně jsi?"

,,Jasný, promiň, jsem..." zamyslel jsem se, co mám říct. Poměrně nedávno jsem jí vyvracel, že spolu s Ericem něco máme a teď bych jí řekl, že jsem u něj? To by se mi asi blbě vysvětlovalo. ,,Byl jsem domluvenej s Lind, promiň, asi jsem se zapomněl zmínit."

,,Aha, tak to jo. Však mně je vcelku jedno, kde lítáš, akorát jsem se bála," vysvětlila.

,,Chápu, promiň, příště se ujistím, že to víš," slíbil jsem jí.

,,A nejseš vlastně utahanej z toho stěhování? Já sama jsem a to jsem toho zdaleka nebrala tolik co ty."

,,Samozřejmě že jsem. Dojedu co nejdřív domů a dospím to."

,,Dobře, budu tě teda čekat s obědem. Nelson by se měl dneska vrátit od otce," sdělila mi.

,,Jasný, tak zatím," rozloučili jsme se a já to položil.

Vyčerpaně jsem se svalil na sedačku. Snažil jsem se rozvzpomenout, co se včera stalo.

,,Všechno v pohodě?" objevil se vedle mě Eric.

,,Eh, jo jasný, moc se omlouvám, že jsem tu omylem přespal," vstal jsem, protože mi přišlo neslušné se tu rozvalovat na jeho pohovce.

,,V pořádku, tady jsi vždycky vítanej," pousmál se na mě. ,,Vlastně jsem s tebou chtěl mluvit, takže jsem byl rád, že jsem tě tu zastihl," podotkl a já se začal bát. O čem by tak chtěl mluvit? Chce mě vyhodit? Dodělal jsem včera vůbec svojí práci?

,,Samozřejmě, o čem chceš mluvit?" pořád mi to tykání šlo špatně přes pusu.

,,Já nevím, jestli čteš noviny, já osobně moc ne, ale Delia mě upozornila na jistý článek," začal a já hned ucítil, jak jsem se začal potit. Tak o tomhle chtěl mluvit.

,,Nečtu, ale myslím, že vím, co máš na mysli," přešlápl jsem nervózně z jedné nohy na druhou.

,,Chtěl bych se ti moc omluvit. Zaprvé že je z tebe bulvárně řešená osoba a hlavně za to, co jsem udělal já, předpokládám. Upřímně si to absolutně nepamatuju. A chápu, jestli už mi třeba nebudeš chtít nikdy dělat asistenta, nebo ani uklízeče a-" plácal páté přes deváté.

,,Počkej, počkej. Abych byl upřímnej, mně to zas tolik... Nevadilo. Nebo jako vadilo, ale z jiného důvodu, než si myslíš ty. Já... Jsem gay, takže v tomhle směru jsem v pohodě. Asi," uchtechtl jsem se nervózně.

,,Opravdu?" byl překvapenej. ,,Jakože bez urážky, ale neřekl bych to do tebe. Myslel jsem, že jseš jen roztomilej heterák," divil se.

,,To říkáš ty? Takovej sexsymbol? Jak mě mohlo jen napadnout, že to máš podobně," zasmál jsem se.

,,Je pravda, že o holky jsem nikdy moc nouzi neměl, i když jsem netušil, co na mně vidí."

,,To se teda divím, že nevíš," podotkl jsem.

,,Kdo ti vlastně volal?" optal se po delší odmlce.

,,Máma, bála se, kde jsem," vysvětlil jsem jednoduše.

,,Jakto? Copak ty jí každý večer musíš volat, že si dorazil domů?" uchechtl se, přičemž mi došlo, že naposledy jsem mu říkal, že bydlím sám.

,,Ne, to ne. Přestěhoval jsem se zpátky domů. Proto jsem byl vlastně tak urahanej. Celej den jsem tahal krabice," sdělil jsem mu a on se zatvářil překvapeně.

,,Aha, z jakého důvodu?" zajímal se.

,,Promiň, to je zaprvé osobní a zadruhé je to na dýl," řekl jsem nervózně.

Nebudu mu tady přece povídat o tom, že můj otec si myslí, že s ním chodím a tak můžu bydlet tady.

Ale očividně jsme byli oba na kluky, což možná nic neznamenalo, ale kdyby ano, já bych se rozhodně nezlobil.









Haiiiiii
Za chvíli by se to mohlo rozjet, co vy na to? 👀👀👀
Lya 🤍

SuperiorOnde as histórias ganham vida. Descobre agora