One rainy day.. /minsung/

~19~

"Tady máš čaj ty moje pabo. " řekl s úsměvem když znovu vstoupil do místnosti. Excuse me? Řekl teď moje pabo? Moje?! Aaaah. Právě se ve mně asi probouzí fangirl. Nebo spíš... už se dávno probudila... well... shit..  "Děkuju.." špitl jsem a převzal si od něj čaj. Položil jsem ho na stůl přede mnou a vzal si k sobě na klín Sooni, jelikož mi byla asi nejblíže. "Ale notaak, já chci taky pozornoost.."

"Však ji máš-" Sooni odložil vedle mě a místo ní si mi lehl do klína on. Well... how could this get any better? Nevěděl jsem, jak mám reagovat. Trochu mě jeho chování zaskočilo, o tom žádná. Kdo z těch, co znají Minha by řekli, že "odhodí" svoji, podotýkám svoji kočku, jen aby si ti mohl lehnout do klína. "Budeš nemocný." řekl jsem mu se smíchem a moje ruka zabloudila k jeho vlasům, na což se skoro neznatelně usmál. "To nevadí, aspoň bych tu mohl být s tebou déle, než kdybych byl zdravý jako rybka." řekl s radostí a já se nad tím trochu pozastavil. 

"Co tím myslíš?" zeptal jsem se ho a nepřestával si hrát s jeho vlasama... Nikdy jsem si nemyslel že to řeknu, ale on má sakra hebký vlasy. Kdybych byl holka, záviděl bych mu je. Prostě co to jee? How?! " No tak když je škola, tak se s tebou uvidím jen ráno a po škole, kdybych onemocněl, byli bychom spolu 24/7"..."Ale vždyť máme tento týden volno-" "To sice ano, ale přístí týden už ne pabo." wtf....vždyť tu jsme s klukama jen do čtvrtku.. "Ale vždyť-".." Ano, já vím, jste tu s klukama jen do čtvrtku. Změna plánu. Zůstáváš tu na dobu neurčitou, nenechám tě doma samotného. Žádné námitky nepřijímám. Už jsem řekl, zůstáváš tady." jakože... aw, ale zase... wtf. Proč? Já bych to doma zvládl...

"Heeej, nepřestávej, mně se to líbilo." zakňučel Minho, když jsem mu přestal v podstatě rozcuchávat vlasy. "Minho, jsi jako malé dítě." řekl jsem se smíchem a opřel se. Začínala mě přepadat čím dál větší únava. "Oh, chce se ti spát? " zeptal se když si všimnul mého výrazu. " Trochu." uznal jsem a usmál se na něj. "Tak pojď ty šmudlo." řekl a stoupnul si."Co-".. vzal mě do náruče jako princeznu a rozešel se ke dveřím z místnosti. "Minho~, jsem těžký, pusť mě, chodit ještě umím." zakňučel jsem ale nepomohlo to. "Pšt." ... "ugh.." vzdal jsem to. 

"Kluci, budeme nahoře, kdyby něco, volejte mi. Jisung nejspíš onemocněl protože je pabo a šel v dešti jen v mikině. "... zahlásil Minho když jsme procházeli kolem ostatních. Při pohledu na nás se začali tlemit jako kdyby si dali lajnu mezitím co já je propaloval pohledem. Znám se snimi jen chvíli, a už teď je nemám rád. Nebo jako... mám je rád, jsou jako rodina. Aleee... jsou otravní.. hodně otravní.. Někdy byste je nejraději přetáhli židlí po hlavě a hodili je z okna. 

"Tak fajn. Chceš spát u zdi nebo na kraji?" zeptal se mě Minmin, když jsme se konečně dostali do jeho pokoje. "U zdi prosím." řekl jsem potichu a on se na mě usmál. Přikývl a položil mě na postel. "Jasné, jako vždy, nic se nezměnilo." řekl usměvavý Minho a sedl si za mnou. "Jo.. pamatuješ si... díky." řekl jsem a pousmál se. Vážně si toho o mně pamatuje hodně. Já o něm taky, to jo, ale prostě.. yk... nemyslel jsem si že si o mně bude pamatovat doslova všechno. 

"Za co děkuješ?" ... " Za všechno. Nemusíš se o mě starat, ale i tak to děláš."  přiznal jsem a s zahanbeným výrazem se podíval na ruce v mém klíně. "To přece lidi co se mají rádi a zíleží jim na nich dělají. No ne?"  lidi co se mají rádi? Takže... mě má Minho rád?