One rainy day.. /minsung/

~8~

Chvíli jsme ještě leželi vedle sebe v tichosti dokud netačala Dori škrábat na dveře, že chce dovnitř za námi. Minho se  menším zakňučením posadil, pustil moji ruku a vydal se směrem ke dveřím otevřít dveře své milované kočce a umožnit jí přístup do jeho pokoje. Jak roztomilé.. Taky bys mě mohl mít takhle rád.. Nah..Jisungu přestaň s takovýma myšlenkama. Jste jen kámoši, dneska u něho přespíš a zítra bude všechno jako předtím. Nic víc nic míň. Dělá to jen protože máš dneska narozky, smiř se s tím..

Otevřel dveře zpoza kterých vyběhla Dori a začala se mi lísat k obličeji. Musel jsem se nad tím pousmát a nechal jsem ji vlézt si ke mně na klín. Pohladil jsem ji po hlavičce a ona mi olízla ruku. "Asi si tě oblíbila, teď tě nenechá na pokoji." řekl se smíchem Minho a sedl si vedle mě na postel. Když si vzpomenu na to co jsme dělali před chvílí, musel jsem být červený jak rajče ale snažil jsem se na to moc nemyslet. "No vidíš. A to jsi se bál že mě nebude mít ráda." "To jo, ale otázka je ještě jak tě budou snášet Sooni a Doongie." pokýval jsem hlavou na naznačení že jeho názor uznávám a dál jsem se věnoval Dori.

"Heyy, taky chci tolik pozornosti." zakňučel na mě Minho. Okay, tohle je docla vtipný. Kouká na mě jak štěně co si chce hrát nebo chce dostat pamlsek. Jen jsem se zasmál a poškrabkal ho ve vlasech tak, jako jsem to dělal Dori. Napodobil vrnění kočky a oba dva jsme se tomu zasmáli. "Jsi jak malý dítě Minho-hyung." řekl jsem a přestal jsem se smát. "Co jsem ti říkal o tom hyung, Sungie?" zeptal se a já se raději podíval Dori a věnoval jí moji plnou pozornost. "Hey! Na tebe mluvím, odpověz mi." řekl a zamával mi rukou před očima abych si ho začal všímat. 

"Sorry, síla zvyku." řekl jsem a dál si hrál s Dori. " Nemáš hlad? Je skoro půl osmé" zeptal se Minho a já se na něj konečně podíval. Haha, měl ještě rozcuchané vlasy z toho ja si hrál na kočku. "Ne díky, klidně se jdi najíst, já nebudu." řekl jsem a usmál se na něj. "Jakože vůbec? Jisungu musíš něco sníst." řekl a z jeho tváře zmizel ten usměvavý pohled a vystřídal ho celkem znepokojený. "Jedl jsem doma." řekl jsem. To byla ale lež.. Jen kývl a chytil mě za ruku. "Jdeš se mnou? Nechci tě tady nechávat se mnou když už jsem tě pozval a ty jsi fakt přišel." řekl a konečně se mu ve výrazu objevil ten jeho nádherný úsměv. Kývl jsem a nechal se vést nejspíš do kuchyně. Kam jinak že jo.

okay, na rozepsání kratší kapitolka. Omlouvám se pokud to teď bude chvíli nuda, moc mě toho nenapadá. Jen tak mimochodem, mám tenhle příběh natáhnout na více jak 40 částí/ aspoň těch 40 nebo radši kratší? (Berte v potaz že budu psát i pokračování o cca stejné délky)

Saranghae!<33