One rainy day.. /minsung/

~5~

Zbytek cesty jsme se drželi za ruce a při každém zahřmění jsem mu stiskl ruku víc. Nevím proč, ale pomáhalo to. Když jsem se ho držel, bál jsem se čím dál míň. Byl to pocit jakoby se mi v jeho přítomnosti nemohlo nic stát. Došli jsme takhle až ke mě domů. "Nechceš jít dovnitř aspoň než přestane ta bouřka? Bydlím sám, takže to nikomu vadit nebude...a mě asi taky ne." řekl jsem a při konci věty trochu ztlumil hlas.

"To je dobrý, mám to odsud kousek. Měj se veverko." řekl a usmál se na mě. "Hej! Neříkej mi veverko!" řekl jsem a hrál uraženého. "A co když ti tak řeknu znovu?" řekl a udělal krok ke mně. "Hm? Co uděláš?" řekl a nadzvedl mi ukazováčkem bradu aby mi viděl do očí. Nah...tohle vzdávám. Cítil jak se mi hrne veškerá krev do tváří a tak jsem rychle otevřel dveře a udělal krok za sebe. "Měj se, díky za doprovod." řekl jsem co nejrychleji to šlo a zabouchl za sebou dveře. Debil...

Po schodech jsem se vydal do mého pokoje kde jsem si položil batoh na postela začal z něj vyskládávat nepotřbné učebnice. Přitom jsem ale narazil na Minhův dárek na který bych i zapomněl kdybych ho teď nenašel. Sedl jsem si na postel a opatrně ho otevřel. Čekal jsem že to bude nějaký vtípek a vyběhne na mě pavouk ale ono ne. Byl v ní složený malý papírek, kytička z papíru a nějaký náramek podobající se tomu, co si dávají navzájem nejlepší kámošky. Trochu jsem se nad tím pousmál a otevřel jsem papírek který byl nakonec větší než jsem čekal.

"Ahoj Sungie, 

přeji ti ještě jednou všechno nejlepší k narozkám. Chtěl bych se omluvit za moje chování z předešlých let. Moc mě to mrzí a chtěl bych začít odznovu. Vždycky jsem tě bral jako kámoše ale pak jsme se začali pošťuchovat a...no však víš. Byl bych rád kdyby jsi mi odpustil a bavili bychom se už normálně, jako by se nic nestalo. Poslední dobou jsi byl často smutný, tak jsem se pokusil ti udělat menší radost. Upletl jsem nám náramky přátelství a vyrobil ti kytku z papíru. Doufám že to oceníš, maturoval jsem nad tím snad celý den :D. Teď když to čteš, předpokládám že jsi doma. Chtěl jsem tě původně někam vzít, ale hlásí na pondělí bouřky a to vím že tě nikam nedostanu. A proto mě napadlo, co takhle si udělat filmový večer a přespávačku? Ráno bychom šli do školy spolu a měli bychom to blíž než od tebe. Promysli si to, můj instagram víš a pokud jsi ho zapomněl, tady ho máš pro jistotu znovu :) napiš mi tvé rozhodnutí ( lee._minho.)

-Lee Minho :3"

Okay... tohle je milý... možná že to nakonec opravdu myslí vážně.. Vytáhnul jsem si mobil z kapsy a otevřel instagram...vždyť, co by se mohlo pokazit..?

lee._minho.

J.One
Ahoj, no, jak to říct. Rád bych přišel ale budu muset říct ne protože bouřka pořád neustala a dřív než bych k tobě došel, zbláznil bych se. A navíc ani nevím kde bydlíš. :/

lee._minho
Ahoj, s tím jsem počítal. Jestli chceš, šel bych s tebou, jen teda musíš počkat deset minut než k tobě dojdu :D

J.One
Tak jo, díky.

lee._minho.
To je v pohodě, vezmi si věci do školy. Oblečení ti půjčím, jen si teda vem kartáčk na zuby :D Za chvíli jsem u tebe :)
*zpráva se líbí*

Okay... do batohu jsem si naskládal učivo na zítřek a do přední kapsy si ještě přihodil karzáček a nabíječku kdyby něco. Teď ještě co si vzít na sebe než půjdu.. Otevřel jsem skříň a rozhodl se pro něco ví comfy. Yeah...tohle by mohlo být ono.

Když zazvonil zvonek od dveří, vzal jsem si batoh, mobil a vydal se dolů otevřít. Minnho tam stál celý promoklý ale očividně mu to nevadilo protože se jen mile usmál a zamával mi. Neodolal jsem a usmál se na něj taky. "Počkej, doběhnu si pro boty a deštník. Pojď zatím dovnitř, je tam zima." řekl jsem a zavřel za ním dveře.

Doběhl jsem si nahoru pro boty, na chodbě vzal deštník a šel dolů za Minhem. Obul jsem si svoje červené convesky a otočil se na něj. "Můžeme." řekl jsem a otevřel dveře. Minho mě následoval a já za sebou ještě zamknul dveře a klíče si hodil do batohu. Otevřel jsem deštník a držel ho nad námi tak, aby na nás nepršelo.

Začal jsem si uvědomovat, že se od doby co byl doma ochladilo a tudíž je větší zima než když jsem šel ze školy...mohl jsem si vzít aspoň tu mikinu, teď tady akorát umrznu. Dál jsem to ale ignoroval a následoval Minha k němu domů. 

Vytáhl jsem si rukávy tak, aby mi zakrývaly celé dlaně a vydechl studený vzduch... ať už tam jsme...prosím. Minho si toho asi všimnul a přitáhl si mě k sobě. Začal jsem pociťovat jak z něj vyzařuje teplo a musel se sám pro sebe usmát...asi ho mám fakt rád...ne Jisungu, vždyť jste se teprve dneska usmířili, jsi na to moc rychlej.

"Lepší?" zeptal se Minho a já jen s úsměvem přikývl a pokračoval v chůzi. On se na mě jen usmál a zesílil stisk, kterým si mě mačkal blíž k sobě. Zimu už jsem ani nepociťoval, naopak, chtěl jsem aby tahle cesta nikdy nezkončila..ani to ticho mi nevadilo. Jenže ho ovšem musel přerušit Minho.

"Teď mě tak napadlo...nevadí ti kočky...že ne?" zeptal se celkem se strachem v očích a zadíval se mi do obličeje. "Děláš si sranu? Kočky miluju!" řekl jsem a usmál se na něj. Jen si spokojeně vydechl a přitáhnul mě do objetí. "Tohle jsem chtěl udělat už hodně dlouho." řekl a já se zase začal červenat...Jisungu dost. "Jo, to já taky." řekl jsem spokojeně a objal ho taky. Ne...co to plácáš Jisungu, nesmíš dávat najevo že ho máš rád víc nže kamaráda jinak to všechno posereš....kroť se proboha...okay...ten teď asi úplně nepomůže...

____

Heyooo! Tady máte delší část na dobrou noc :D Přeji všem hezký sny. Kdybyste někdo měl cokoli jako nápad co vylepšit nebo whatever, napiště mi! Mějte se. Jo a ještě něco. Jak jste se měli? Jedli jste dneska pořádně a dodržovali pitný režim? Doufám že jo, jinak vás přijdu strašit. (just kidding, ale i tak v to doufám.)

Saranghae! <333