One rainy day.. /minsung/

~27~

"Lino?"...."Hm?".. "Myslíš... myslíš že by šlo se nějak s Chanem udobřit a být kámoši? Neber si to špatně, nejsem ani na jedné straně, jelikož nevím co se mezi vámi stalo. Ale... a myslím že nejsem jediný kdo má na to stejný názor, cítil bych se lépe kdyby jsme byli všichni přátelé." řekl jsem opatrně svůj návrh a podíval se na Minha. Můžu s klidem říct, že nad tím teď přemýšlí. "Uh.. fajn. že jsi to ty. Půjdu za ním. Ale má to podmínku." odpověděl a v mojích očích se zaručeně zaleskla naděje. "Povídej." pobídl jsem ho a čekal, co z něj zase vypadne. "Půjdeš zítra do školy na halloween jako můj emo boyfriend. Barvu na vlasy ti ještě dneska klidně koupí někdo z kluků."

"Cože?!" prosím, řekněte mi někdo že je tohle jen vtip. Já nechci... "Na to zapomeň." 
"Fajn, tak ty zapomeň na moji omluvu Chanovi." oplatil mi a já se cítil zrazen svými vlastními rozhodnutími. "Uh...fajn." přijal jsem poraženě ale zároveň mi to za to stojí. A přecijen, je to jen na jeden den. "Yay, tak pojď, jdeme za ostatními."

___

"Chan-hyung? Můžeme si prosím promluvit..?" ozval se Minho, když jsme vešli do obýváku a všechny pohledy padly na nás. "Um..jasně?" odpověděl Chan a nejistě následoval Minha do kuchyně. "Jiji! pojď s námi hrát flašku! Ti dva se určitě přidají potom." získával si hned co odešli mou pozornost I.N. Oh... proč je tak rozkošný? "Okay, proč ne. Jen už mi prosím neříkej Jiji Innie." řekl jsem a sedl si za nimi do kruhu. "Promiň Sungie-hyung." omluvil se a podíval se do svého klína. "To je v pohodě! Nemohl jsi vědět, že mi to vadí. Jo a nemusíš mi říkat hyung." řekl jsem a polaskal ho ve vlasech. Na to jen slabě kývnul a usmál se na mě.

"Tak fajn, můžeš začít točit Hannie." zareagoval po chvíli a já tak udělal. Changbin. "Takže Binnie, pravda nebo úkol?" zeptal jsem se. "Úkol." odpověděl. "Okay, uh... až přijde Chan-hyung, přiběhni k němu, dej mu pusu, obejmi ho a řekni mu jak ho máš strašně rád." ... "Fajn."

__

"Jsme zpátky. Doufám že jsme o moc nepřišli. " ozval se ode dveří Chan když přišel společně s Minhem za námi zpět. Jakože....  usmívají se. Oba dva. Takže předpokládám, že je všechno tak jak má být.. Díky Bohu. "Channie- hyung! Tak strašně tě mám rád! " přiběhl k němu s křikem Changbin a já měl vzhledem k tomu, že jsem věděl co přijde, co dělat, abych se nezačal smát. Když doběhl, s úsměvem si stoupnul na špičky, dal mu pusu na pusu tam rychle, že Chan neměl čas zpracovat co se děje, tudíž nemohl nijak odporovat a potom ho spokojeně objal. Kdyby jste viděli Chanův výraz. O můj bože... bahhahah. Stál na místě jako opařený a nevěděl jak má reagovat. Nejdřív se nevěřícně podíval na Changbina a potom na nás. A Minho? Ten.... se teď valí smíchem po zemi.

"Um.. tak jo.. Anyways, pojďte s náma hrát flašku! " přerušil pro někoho trapnou chvíli a Chan s Minhem jen přikývli. No... Minho se o to minimálně pokusil. Changbin pustil Chana a na nás ostatní hodil vražedný pohled. Co? Vždyť souhlasil. Nemůžu za to. Chan ho hned následoval a sednul si vedle Felixe. A Minho... ten se k nám snažil minimálně doplazit. Jo, ještě stále ho jeho záchvat smíchu nepřešel. oops.