One rainy day.. /minsung/

*prolog*

Bylo ráno dalšího z mnoha deštivých dnů které byly v Seoulu celkem časté. Nebo alespoň tento měsíc.. Han Jisung, kterému taky říkají jeho kámoši Han Quokka, se právě probral ze svého sladkého spánku a při pohledu na svůj mobil položený na nočním stolku vedle postele sebou znovu s odporujícím zakňučením práskl do peřin.

Bylo totiž pondělí.. a to taky znamenalo že náš milý Quokka musel dnes po svém dvou denním odpočinku opět do školy. Když se konečně naše veverka vyhrabala z peřin a smířila se s realitou, ustlala si postel a seběhla schody do své malé kuchyňky. Přesto že mu je přes dvacet let, neumí vařit... no jo no, co naděláme.

Vzal si tedy jen ve spěchu banán a utíkal zpátky do pokoje se převléct. Vzal si černé roztrhané džíny a bílé tílko zastrčené do kalhot. Na to že byla skoro půlka září, bylo venku když pomineme déšť poměrně teplo.

Zatím co se naše veverka chystá do školy, co kdybychom si o něm řekli společně něco víc? Já myslím že by to byl dobrý nápad.

Důvod proč se Jisungovi dnes stejně jako každý školní den nechce, je jeho spolužák Lee Minho, nebo taky Lee Know, jak mu říkají jeho kamarádi Bangchan, Changbin a I.N. Říkáte si proč? Odpověď je celkem jednoduchá. Jisung by se s ním i v hloubi jeho srdce bavil rád, jenže Minhovo chování nevykazuje stejný názor jako Jisung. Od prváku se už pošťuchovali a později to přešlo na urážky a provokaci, teď už jen z Mihovy strany. Jisung už se do toho dál zatahovat nechtěl a tak se ho prostě přes všechny narážky a naschvály snažil ignorovat. Není to na něm znát, ale mrzí ho to. Z tohohle potom vznikají časté Jisungovy výkyvy nálad a záchvaty vzteku. Vztek a negativní nebo i smutné emoce si však Jisung filtruje tancem. Tanec mu odjakživa pomohl zbavit se aspoň na chvíli svých myšlenek a uvolnit se. Dělá proto trenéra v tanečním studiu kousek od centra v Seoulu. Jen dočasně, potom se chce začít věnovat více studiu. Každopádně ho dneska čeká více překvapení, má totiž narozeniny. Sice mu to zatím nedošlo, ale o to lepší překvapení můžou být. Ale teď už zpátky do reality, co vy na to?

Ji si právě nazouva svoje boty a vychází z domu. Jeho kroky směřují rychlou chůzí k autobusové zastávce, kde už vidí jednoho z jeho kámošů. Na zastávce už ne něj čeká kluk s černýma dlouhýma vlasama zapnuté z půlky do culíčku a úsměvem na tváři. Tak, teď už znáte Hyuna.

"Nazdar Quokka!!.vypadáš nějak mrtvě.. Jsi v pohodě? " Optal se Hyunjin když si všimnul jak Han vypadá a úsměv mu hned spadl. " Jo, jen jsem se špatně vyspal. " Odpověděl bez emocí a posadil se na lavičku pod stříškou, kde teď už oba dva kluci čekali na svůj autobus do školy.

Han si vytáhl z kapsy mobil a sluchátka, pustil si hudbu a Hyun pochopil, že zatím s ním nemá cenu zkoušet mluvit. Každopádně, po příchodu do školy to bude ještě zajímavé..

Autobus přijel, Hyunjin a Jisung nastoupili a sedli si co nejvíce dozadu a když procházeli kolem Minha, Han s ním navázal na chvíli oční kontakt, ale hned se podíval na špičky svých bot a pokračoval do zadní části autobusu. Za žádnou cenu nechtěl rozpoutat válku hned po ránu.

Sednul si k oknu a chvíli pozoroval kapky deště, které se kutálely po okně směrem dolů. Jeho hudbu však najednou přerušila zpráva z instagramu

*lee._minho. vám poslal zprávu*

/han's pov/
reálně wtf.. Nevěděl jsem jestli tu zprávu chci otevřít nebo ne. Přeci jen je to Minho a moc mě nemusí. Spíš vůbec. Ne spíš... Vůbec mě nemusí. Trošku nejiste jsem otevřel Instagram a přešel do zpráv. Okay... teď nebo nikdy. Řekl jsem si pro sebe a otevřel chat s Minhem.

lee._minho.
Nazdar Jisungu, co tak zklesle dneska?

J.One
Špatně jsem se vyspal. Proč se tak najednou zajímáš? Vždycky jsi mě nenáviděl..
*zobrazeno"

Nechápu to.. Zvedl jsem hlavu směrem k Minhovi. Stihnul jsem na sobě zachytit jeho ustaraný výraz ale hned co jsem se na něj podíval, změnil se v arogantní a s přetočením očí se otočil zpátky ke své partičce.

J.One
Já ten tvůj výraz viděl ;)

lee._minho.
A kdo se ptal?
Piss off.

Okay.. To trochu nevyšlo.. Už radši mlčím. "Quokka, všechno alright? Každou minutou mi připadáš víc a víc zklesle. " Ozval se Hyunjin a bouchl mě do ramena. Kurva já se ho lekl.. Jak dlouho vedle mě sedí?

"Yeah, jen jsem se trochu zamyslel. " Na to jsem se snažil na něj udělat okouzlující úsměv, jenže kvůli tomu že by to bylo moc přinucené, vznikl z toho spíš disgusted face. bruh..

/3rd person's pov/
Hyunjin pochopil že to byl pokus o úsměv a pousmál se na něj taky. Objal ho a opřel si svoji hlavu o jeho rameno. Do konce jejich cesty zbývala ještě necelá půl hodina, tudíž ještě dlouhá cesta.

Jisung se nad jeho kamarádem jen pousmál a pokračoval zpět do svého světa myšlenek. Přesněji tedy do světa, kdy jsou s Minhem normální kámoši a nežerou se navzájem zaživa. Mrk mrk.

"Ty vole, neserte mě a vypadněte! Oba dva! Je mi jedno kam si sednete ale v žádném případě už ne za mnou a ani se na mě nepokoušejte promluvit! " Vyrušilo najednou Hana z přemýšlení a když pozvedl hlavu, uviděl jak odchází Bangchan a Changbin někam více dopředu, dál od Minha. "Zase se pohádali? " Zeptal se Quokka svého kamaráda tedy spíš momentálně ospalého kamaráda, který se ho držel jako koala.

"Asi jo. Nebylo by to poprvý.. Ale teď zněl fakt angry.. " Odpověděl ospale Hyun a hned poté znovu zabořil svůj obličej do Jisungova ramena. Před nimi byly ještě dvě volna místa a tak si tam oba dva kamarádi odložili batohy aby je nemuseli mít namačkané pod nohama.

"Um.. omlouvám se za vyrušení.. Alee.. Mohl bych si prosím sednout za vámi? Nechci sedět sám.. Prosím..? " Oba dva kluci zvedli hlavu na přicházející osobu a když poznali kdo to je, nevěřícně se na sebe povídali a Hyun se tázavě podíval na Hana.

Han jen zmateně pokrčil ramena a nechal rozhodnout svého kamaráda.

__________________

Okay.. Tohle je pro zatím všechno, doufám že si příběh užijete.. Každopádně, kdo si to asi na nimi chce přisednout? Haha, nechte se překvapit, ale myslím si, že už vám to došlo. :) <33