One rainy day.. /minsung/

~10~

"Kde je Seungmin?!" zekřičel jsem na něj a rozbrečel se ještě víc. Nemohl jsem ho tam přece nechat. No ne? "Klid Sungie, byl to jenom sen. Seungmin nebo jak se jmenoval je doma a spí. Nic se nestalo. Můžeš jít spát dál, jsem tu s tebou." řekl Minho a já přestal tak vzlykat. "V-vážně?" zeptal jsem se a on přikývnul s lehkým úsměvem na tváři. "Neboj, to bude dobrý, zítra si na ten sen ani nevzpomeneš huh? Pojď sem ty ťuňťo." řekl mi a přitáhl si mě víc k sobě. 

"Chceš vodu nebo něco než půjdeš spát?" zeptal se Minho a starostlivě se na mě podíval. Zakýval jsem hlavou na souhlas. Voda by se celkem hodila. Minho vstal a šel mi pro sklenici vody. Bože, mohl v klidu spát a já ho budím...Co jsem to za kámoše. Jeee, ahoj Sooni! Z pod postele se vynořila jedna z Miminovo koček a skočila za mnou na postel. Pohladil jsem ji na hlavičce a ona si vylezla na mou hruď. Pousmál jsem se na tím a začal se s ní mazlit. Nejspíš musela využít momentu kdy Minho otevřel dveře. Chudinka se cítila osaměle. Začala se ke mě lísat víc a já cítil jak mě její přítomnost uklidňuje a mé slzy začínají usychat a ani už se netvoří další. Že by vycítila moji náladu a přišla mě utěšit? Asi blbost..

"Vážně tu nejsem doslova ani ne pět minut a ty mě už vymněníš? Že se nestydíš!" ozval se ode dveří Minho a já myslel že nedýchám. Jak dlouho tam stojí?! Mohl na sebe aspoň upozornit. "Promiň, když Sooni se chtěla mazlit a já jí nemohl odolat." řekl jsem a udělal na něj psí kukuč. "Fajn, fajn. Hlavně na mě takhle přestaň koukat. Dostanu cukrovku." řekl a podal mi sklenici vody. S poděkováním jsem si ji od něj převzal a napil se.

Napůl prázdnou sklenici jsem položil vedle sebe na stůl a yeetnul to opět do postele. "Ty jsi fakt pako Jisungu, víš to?" řekl se smíchem Minho když jsem byl obličejem zahrabáný v peřinách, div jsem se neudusil. " Hej! Taky ti neříkám že jsi pako!" okřikl jsem ho a začal hrát na oko uraženého. "Yeah, protože kdyby sis to coby je jednou zkusil, budeš toho litovat." řekl a já se posadil. "Oh yeah?" prohodil jsem provokativně a zadíval se mu do očí. Byla sice pořád tma ale viděl jsem na něj. "Yeah, jdi spát. Nebo zítra budeš na sračky a fakt tady s tebou nebudu místo toho, abychom byli ve škole." řekl a lehnul si vedle mě.

"Když já už asi neusnu.." řekl jsem si pro sebe potichu a přitáhnul si k sobě blíž peřinu. "Proč ne? Kvůli tomu snu?" optal se Minho a já jen přikývl. "Oh...Když tě budu držet v objetí, pomůže ti to?" zeptal se a já se na něj s nadějí v očích podíval. Usmál se (teda aspoň myslím, přecijen byla tma) a otevřel svoji náruč na náznak, ať jdu k němu.  Chvíli jsem přemýšlel jestli je to dobrý nápad, ale potom jsem to vzdal. Je to jen objetí z dobré vůle a kamarádství, nic to neznamená Jisungu. Řekl jsem si a nakonec si lehl vedle něj a objal ho. Jednu nohu jsem si přehodil přes tu jeho a hlavu položil na jeho hruď.

On svoje ruce omotal okolo mě a obličej zavrtal do mých vlasů. Cute. Zavřel jsem oči a užíval si tenhle moment. Ještě jsem neměl v plánu jít spát.. Moje myšlenky byly úplně jinde..

Takže...abych si to všechno shrnul..Začalo to ráno když jsme s Hyunjinem šli do školy. Procházeli jsme kolem Minha a já byl totálně na odpis protože jsem se v podstatě kvůli němu (jaká to ironie) netěšil do školy.  Sedli jsme si do zadní části autobusu a Hyunjin usnul. Mě psal Minho a byl celkem milý. Jenže pak už zase ne. Potom se nejspíš pohádal s jeho partou. Což mi vlastně připomíná.. kde byl celou dobu I.N.? Celý den jsem ho nikde nezahlédnul. Nevadí, asi nebyl ve škole a byl třeba nemocný. Nevermind. Jdeme dál. Potom Minho přišel za námi s tím, jestli si k nám může sednout. To jsme s Hyunjinem odsouhlasili. Popřál mi k narozkám a dal mi dárek. Který jsem měl otevřít až doma. Chvíli jsme si povídali a já potom usnul. Potom mě probudil a šli jsme do školy. V matice mi pomáhal...no.. spíš dělal to za mě a potom mě doprovázel ze školy, protože mě našel na lavičce v parku jako vystrašené štěně...trapný.. Doma jsem si nějak vzpomněl na ten jeho dárek. Byl tam vzkaz, náramek a kytka z papíru..cute. A potom..jsem se nějak dostal až sem a no...však víte.. A tohle všechno se začalo v jeden deštivý den... ironie, že?

okayyyy, nedělní kapitolka je na světěěě! Každopádně, zítra jdu na imunologii...asi umřu kvůli mojí fobii z jehel, ale to se nějak dá. ale! pokusím se ve volném čase ve škole a potom i doma do večera vymyslet novou kapču! mám vás všechny moc ráda, dávejte na sebe pozor!

Saranghae!<33