One rainy day.. /minsung/

~33~

 * před rokem, stará škola*

TW!

"... ale budu chápat když se se mnou už nebudeš chtít bavit. " špitl jsem ještě a zakoukal se do země.  "Oh, takže mi chceš říct, že jsi gay? " zeptal se Daek-hyun a já neuměl rozpoznat, jestli to myslí dobře, nebo to má působit spíš jako narážka. Nesmohl jsem se na slovo a místo toho jsem nepatrně kývnul na souhlas. "Cool." řekl klidným tónem a chvíli byl ticho. Překvapeně jsem k němu vzhlédl. "Takže ti nevadí, že jsem-" "Hej třído! Věděli jste, ze tady náš babyboy Jisungie je buzna? " všichni se začali smát a šeptat mezi sebou. "No není to rozkošný? Podle mě teda ano! Hej Sungu, a jsi top nebo bottom huh? " otočil se na mě a já se chtěl na místě propadnout.

Uhnul jsem pohledem a nervózně se zahleděl do země. Tak tohle jsem posral. " Přestaň Daek-u.-" "Takže bottom jo? Roztomilé. No kdo by to řekl, že třído? Nejen že je na kluky, takže nejspíš očumuje ostatní při těláku v šatnách, ale jemu se dokonce líbí být submisivní a nechat se sebou zacházet jako s děvkou, no to se podívejme! Nebo jsi snad power bottom a si někdy rád na někom zajezdíš? Nebuď tak zamlklý, každý má své úchylky, tak se přiznej baby. " kurva, kurva, kurva.

Všechno je v prdeli. Všechno. Už nikdy se nebudu moct nikomu podívat normálně do očí. nikdy. Myšlenky se mě začaly zmocňovat a já se v nich začal ztrácet. Musím odsud pryč. Teď hned. hned. Mojí hlavu a myšlenky zalila hustá vlna paniky. Co teď... záchody. No jasně. Rozběhl jsem se ze třídy a ani se neodvážil ohlédnout se za sebe. Můj cíl byl jasný. Na záchody, pryč od nich. Pryč od Daek-hyuna a všech ostatních. Zavřel jsem za sebou dveře a svezl se po studené zdi na zem a objal si kolena. Neměl jsem mu to říkat. Proč jsem mu to vůbec říkal? To vážně musím věřit všem? Kdybych mu to neřekl, nic by se nestalo a bylo by vše tak, jak bylo doposud. Už nic nebude jako předtím. Nic. Nikdo se na mě už nepodívá jako na normálního kluka, ale na kluka, který nemá právo vést normální život bez toho, aby na něj někdo neměl narážku. Sakra. ne, nádech, výdech Jisungu. Nenech paniku nad tebou vyhrát. Nenech paniku nad tebou- "Sungu ? " ne.

Fuck. Fuck, fuck, fuck. Prosím, Bože slituj se nade mnou. "Notak Hannie, víš že jsem to tak nemyslel. Nevěděl jsem, že se tě to tak dotkne. Odpusť. " posadil se ke mě a položil mi ruku na rameno. Opatrně jsem se na něj podíval. Neměl jsem daleko od pláče. Ale... co když to tak vážně nemyslel a jeho omluva je upřímná? Nezmohl jsem se ale na pořádnou odpověď, a tak mu muselo postačit moje souhlasné pokývání hlavou. "Omlouvám se." zopakoval a opatrně mě objal. "Vpohodě." špitl jsem. "Co takhle skipnout dvě hoďky a zůstat tady dokud se nebudeš cítit na to, jít zpět do třídy? Nikdo nic nebude podezřívat. Řekl jsem mému kámošovi ať řekne učitelovi, že ti je špatně a já na tebe dávám pozor." jo, to by se hodilo, pomyslel jsem si. 

"Fajn." řekl jsem a pokusil se o slabý úsměv. Zhluboka jsem se nadechl a s výdechem jsem nechal všechny mé myšlenky odplout z mojí mysli. "Co tady chceš celou tu dobu dělat?" zeptal jsem se ho a poposednul si, abych se dostal do pohodlnější pozice. "Nevím, můžu zkusit něco vymyslet..." dlouze se odmlčel. "Ale něco by mě napadlo." pokračoval a já ho jen pohledem pobídl, aby pokračoval a dopověděl svou myšlenku. "Když už jsme se teda usmířili.." další odmlka. Sakra Daek-u, z tebe to leze hůř, než z chlupaté deky pro krista pána. "Nechceš si zajezdit?" "Cože?" já chci jít domů prosím. "Slyšel jsi." odpověděl mi a já se rychle postavil na nohy. "Táhni do pekla." odsekl jsem a rychle odcházel ke dveřím.

Ale marně. "Pusť mě!" ohnal jsem se po něm, když stále nepouštěl moje zápěstí. " Ale notak. Slibuju, že se to nikdo nedozví a pak tě nechám jít." zašeptal a přitiskl mě víc na sebe. "Naser si." odporoval jsem dál a dál se snažil vytrhnot mé zápěstí z jeho sevření. "Jak chceš. Když to nejde po dobrém, půjde to po zlém."  řekl a táhl mě za zápěstí do kabinky. "Opovaž se křičet, uděláš si to ještě horší." upozornil a mně se sevřel žaludek. Jsem ve slepé uličce. Nedostanu se odsud. Nemám jak utéct. nemám jak utéct. Ta slova se mi rozezněla v hlavě a já přestal racionálně myslet. Zbrkle jsem na slepo hledal kliku a kříčel co nejvíc mi to šlo. Dokud mi silně nepřirazil Daek-hyun ruku na pusu a nepřitlačil mě na zeď za mnou. Co jsem taky čekal že se stane?"Neupozornil jsem tě snad?! To jsi vážně tak blbej, nebo to jen hraješ? A přestaň sebou tak škubat, stejně ti to nepomůže. Uvidíš, že si to nakonec užiješ. A teď buď hodný kluk a klekni si na kolena. Hned." kurva! Tohle se stát nemělo. Měl jsem utéct, dokud to ještě šlo. Teď už není cesty zpět.