One rainy day.. /minsung/

~17~

( pro začátek chci dát credits autorce ElzaEclipse, jelkož napsala jeden z nejlepších příběhů za mě tady na wattpadu: incomplete story, který teď Minho čte Jisungovi a já z toho použiju poslední větu doslova a do písmene. Každopádně tohle bude mega krátká část, ale příští natáhnu přes sto, i promise! Tož pro začátek vše ! )

" Ne, stále je incomplete, protože věřím, že bude ještě hodně dlouho pokračovat, než skončí, ale náš incomplete story má complete love." dočetl Minho poslední větu knihy a s úsměvem zaklapl knihu. Položil ji na stůl a přesedl si více ke mě. Stále oči upřené na mě, jakoby chtěl do mě prokoukat díru a já chtěl právě zmizet. Ne že by mi jeho přítomnost vadila, ale začínal jsem být nervozní. Pousmál jsem se na něj a poposedl si víc dozadu.

Minho můj, teď už prázdný hrníček od kakajíčka položil na stůl a znovu věnoval pozornost jen a jen mně. Sedl si asi tak 5 centimetrů ode mě a pohledem do mě pořád vypaloval díru. "Děje se ně- " větu jsem nedokončil, jelikož mě v půlce mé otázky objal Minho a přitáhnul si mě k sobě. Takže jsem vlastně na něm ležel a on byl podemnou. Takže ze mě vyšlo jen tiché "Oh..". Objal jsem ho také a pro sebe se usmál. Jsou to roky od toho, kdy jsem ho naposledy objal. Chybělo mi to, abych byl upřímný. Nevěděl jsem že mi to chybí až do tohohle momentu. Vlastně jsem už i zapoměl jaké to je, obejmout Minha, až do této chvíle.

"Mám tě rád. Strašně jsi mi chyběl." vyprskl ze sebe najednou ten blbeček pode mnou a zhluboka se nadechl. "Vždyť jsi mě vídal ve škole na daily basics. Jak jsem ti mohl chybět ty pabo?" optal jsem se ho se smíchem a slezl z něj. Na to se jen nesouhlasně zamračil a já se tomu musel zasmát. Když už to vzdal, posadil se taky. "To sice ano, ale chyběl jsi mi v kamarádském smyslu. Chyběl jsi mi jako člověk, se kterým se znám od svých čtrnácti. Chyběl jsi mi jako můj nejlepší kamarád se kterým jsem trávil všechen svůj volný čas. Chyběl jsi mi jako Jiji, který pořád dělal blbosti a nezavřel tu svou upovídanou klapačku. Chyběl jsi mi jako kamarád, na kterého se můžu vždy spolehnout a můžu si s ním povídat. Chyběl jsi mi ty, Hannie."

"Taky jsi mi chyběl Minmin. Ani nevíš jak moc." opatrně jsem si na něj obkročmo sedl a objal ho. "Taky tě mám moc rád." řekl jsem a víc se k němu přitlačil. "Co?" zeptal se nechápavě a odtáhl mě tak, aby se na mě mohl pořádně podívat. "Říkal jsi že mě máš rád. Taky tě mám moc rád Minmin."