Univerzita pro Kpop

52.Osudová noc před osudovým dnem

Seděla jsem na parapetu a dívala se z okna. Pozorovala jsem nádvoří mezi hlavní budovou a kolejemi. Za poslední 13 dní sníh roztál. Sem tam se ale ještě najde malá hromádka sněhu především v parku. Země je už nasáklá vodou, proto se v trávníku začaly tvořit kaluže vody a bahna. Ven chodíme jen, když je to nutné. Stačí si nasadit holínky a doufat, že neuklouznete a nevymácháte se v kalužích. To se právě stalo jednomu klukovi na nádvoří.

Na první pohled to vypadalo, že špatně došlápl, uklouzl a spadl. Jenže pokud jste se dívali z takové vzdálenosti a výšky jako já, mohli jste si všimnout něčeho, čeho si studenti na nádvoří nejspíše nevšimli. Nebyl to totiž omyl, ten kluk neuklouzl. Byly mu podkopnuty nohy. Neohrabaně se zvedl ze země a pokoušel ze sebe bahno dostat. Na pomoc mu přiběhl nejspíš kamarád. Bahno ale z oblečení moc nešlo. Kluk se asi rozhodl, že se půjde převléknout, ale moc daleko nedošel.

Jakmile se trochu vzdálil od skupiny, přiběhl k němu další kluk. Byl to ten stejný, který mu před pár minutami podkopl nohy a zapříčinil tak ušpinění jeho oblečení. Nejspíš mu to jednou nestačilo, protože kluk s blonďatými vlasy opět skončil na zemi. Tentokrát jsem nebyla jediná, která to viděla. Několik chlapců přiběhlo a začalo pomáhat blonďákovi ze země. Jiní nejspíše křičeli na onoho viníka. Samozřejmě upoutali pozornost celého nádvoří. Bohužel jsem neslyšela, co říkali. Blonďák se svými přáteli odešel do chlapeckých kolejí. Dva kluci, kteří již neměli, co viníkovi říct, se vydali do hlavní budovy.

Povzdechla jsem si a z okna se posadila na postel. Zítra nás všechny čeká soutěž a místo toho, aby odpočívali, se navzájem shazují do kaluží bahna. Zvedla jsem se i z postele a z rohového pokoje se přemístila do obýváku. Chaeyoung s Dahyun hráli videohry na telefonu. Mina s Momo si na stole rozložily šachy a Jihyo seděla kousek od nich a něco si psala a u toho si broukala melodii naší písně. Celou místností se nesla hudba z repráku. Nechápu, proč ho Nayeon zapnula a pak stejně odešla s Jeongyeon do jejich pokoje. Posadila jsem se naproti Jihyo, když do obýváku přišla Sana. Bundu pověsila na věšák a rychle si sedla vedle svých japonských sester.

"Neuvěříte mi, co se venku před chvílí stalo!" řekla hlasitě, abychom jí slyšely i přes hudbu. Všichni zvedly zrak k Saně a zanechaly svých činností.

"Jihyo, Mino, vzpomínáte si, co nám naposledy říkal Bang Chan?" zeptala se Sana. Absolutně jsem nevěděla, o kom se mluví. Nejspíš jsem nebyla jediná, protože i Chaeyoung nevypadala, že by jí toto jméno něco říkala.

"Že mají ve skupině nějaké neshody. Co s tím?" řekla nezajímavě Jihyo.

"Tak už vím, co tím myslel. Mluvil o šikaně," Sana se hrdě usmála, jako by vyřešila nějakou záhadu. Mina i Jihyo naklonily nechápevě hlavu na stranu. Nejsem si jistá, jestli se Sanou myslíme na stejnou věc. Mluví o té události na nádvoří?

"Woojin dlouho době uráží a ubližuje ostatním členům Stray Kids. No a dnes Chanovi očividně ruply nervy. Vypadal docela děsivě, když si to kráčel směrem k hlavní budově. Nepochybuji o tom, že šel za ředitelkou," dokončila svoji řeč. Teď si jsem jistá, že už trochu vím, o co jde.

"Viděla jsem to z okna našeho pokoje," řekla jsem směrem k Saně. Ta jen přikývla a rozhlédla se po obýváku.

"Kde je Nayeon a Jeongyeon?" zeptala se trochu nechápavě, když dvě zmiňované dívky nenašla v pokoji s námi.

"Jsou u sebe, ale býti tebou tam radši nelezu," řekla Momo a mrkla na Sanu, která se začala smát. Nevěnovala jsem tomu pozornost a nakonec se vrátila zpátky do svého pokoje. Posadila jsem se opět do okna a podívala se ven. Na nádvoří už skoro nikdo nebyl. Vzala jsem si knihu a lépe se uvelebila. Večeře je až za pár hodin.