Univerzita pro Kpop

18.Můj lovec

Moje těžká hlava narazila do stolu. Rychle jsem se zvedla a zmateně se rozhlížela. Na to že je pátek večer byla knihovna dosti plná. Našla jsem jeden prázdný kout a vrhla se nerušeně na učení. Chtěla jsem spáát!

Mít službu je opravdu vyčerpávající. Kromě různých povinností musíme hlídkovat v noci na chodbách. Já jsem takovou hlídku absolvovala ze čtvrtka a dnešní pátek. Celou noc jsem chodila sem a tam a snažila se neusnout. Naštěstí jsem nemusela na první dvě hodiny a tak jsem mohla na chvíli zavřít oči. Ne však nadlouho.

Profesoři nám dnes zadali spoustu práce jelikož nový měsíc, nové zkoušky. A na praktických hodinách to taky nebyla žádná sláva. Začínám se ve všem ztrácet. Odtrhla jsem se ze svých myšlenek a znovu se zahleděla do knihy.

V 19:30 pro mě přijde Chaeyoung a půjdeme obejít všechny dívčí koleje abychom mohly jít vyprat všechno oblečení. Nabídla jsem se dobrovolně, ale teď toho mírně lituji. Zvedla jsem hlavu od knihy, protože jsem zaregistrovala pohyb.

"Ahoj Tzuyu, co pak děláš?!" usmála se Sana a sedla si naproti mě.

"Čtu jednu pověst abych ji mohla přepsat do japonštiny, jak nám bylo zadáno" pokusila jsem se o úsměv a líně jsem otočila na další stranu.

"Jestli chceš, tak ti s tím pomohu. Není to nic těžkého"

"Pro tebe to není těžké, ale pro mě jo" 

Sana protočila oči a podívala se na můj, prozatím nepopsaný papír. Zvedla se a sedla si vedle mě, aby mi mohla pomoc. Doučování z Japonštiny... bez Sany bych to dělala až do rána, ale i teď jsem myslela že každou chvíli odpadnu. Všechno by bylo jedno.

"Tzuyu! Posloucháš mě?!"

"Říkala jsi něco?" rychle jsem zvedla zrak od své ruky, kterou jsem tak zaujatě prohlížela.

"Říkám, že si odskočím za Nayeon a Jeongyeon, dopiš to beze mě. Za chvíli jsem zpět" usmála se a vydala se pryč z mého koutku. Podívala jsem se na svůj papír a zjistila jsem, že Sana mi skoro celý úkol udělala. Budu jí muset poděkovat. Podívala jsem se na svoje hodinky, 19:14. To mám ještě chvilku čas.

Udělala jsem poslední tečku a prohlídla si svou práci, kterou za mě udělala Sana. Moje část byla víc kostrbatá a nepřirozená zatímco ta její byla úhledná a plynulá. Sana akorát přišla zpátky a posadila se vedle mě. Vzala mi papír z ruku a zkontrolovala ho. Samozřejmě jsem tam měla chyby ale nevnímala jsem ji.

Nayeon a Jeongyeon stály u východu z "mého" koutku. Neměla jsem z toho pocit.

"Teď už to máš správně" řekla a podala mi můj list, který jsem uklidila do tašky. Zavřela jsem knihu a vrátila ji do jedné z polic. 

"A co za pomoc?" zeptala se mě Sana. Nechápavě jsem se na ní podívala a zjistila jsem, že stojí jen kousek přede mnou. Udělala jeden krok ke mě a já instinktivně udělala krok dozadu. Zády jsem narazila do regálu.

"Zasloužím si odměnu" řekla a usmála se. Udělala znovu krok blíž a byla ode mě jen kousíček. 

Ani nevím jak se to stalo, ale z ničeho nic mě Sana přitáhla za můj krk k sobě. Políbila mě a já neměla šanci nic udělat. Snažila jsem se jí vyprostit ze sevření, ale marně.

"Nebuď zlobivá Tzuyu" zašeptala mi do ucha a znova mě políbila proti mé vůli.

"Sano! Jde Chaeyoung!" zašeptala Nayeon a Sana ode mě odskočila rychlostí blesku. Využila jsem toho a rychle jsem vzala svoji tašku a utekla pryč z koutu. Nedívala jsem se před sebe jelikož jsem nechápala co se stalo.

Tváře mi zrudly a dech jsem měla rychlý. Ani jsem si nevšimla že ta co mě zachránila je přímo přede mnou. Naběhla jsem přímo do Chaeyoung a obě jsme spadly.

"Promiň Chae, neviděla jsem tě" omluvně jsem se usmála.

"V pořádku Tzuyu, nevadí že jsem přišla trochu dřív?"

"Naopak jsi přišla právě v čas, půjdeme?" rychle jsem se rozhlédla jako bych měla pocit že mě nikdo sleduje.

"Ano, můžeme jít" usmála se Chae.

---------

Úvodní obrázek: SANA a TZUYU