Univerzita pro Kpop

30.Začátek výzvy

S listopadovými rány přišly mlhy a deště. Ráno byla svolána porada Leaderů, kteří sebou měli přivést i zástupce, nejlépe studenta s odznakem Tvář skupiny. Jihyo a Sana nám po schůzce oznámily, že po obědě se máme sejít v jídelně. Vypadalo, že ostatní ví a nebo alespoň tuší, co se bude dít. Mně to nikdo neřekl.

---------

V jídelně byla celá škola. Netrpělivě se kroutili na svých místech a horlivě diskutovali. Chaeyoung mi odmítla cokoliv říct, prý jí to taky nikdo neřekl když tu byla první rok. Z toho jsem usoudila, že se bude jednat o nějakou akci. Když si ředitelka stoupla na svůj stupínek, jídelnou se rozmohlo ticho.

"Milí studenti! Přišel znovu ten čas kdy můžeme zahájit Velkou soutěž 2014-2015. Pro nováčky a zapomnětlivce objasním o co jde. Každý rok poslední školní den před Vánocemi se sejdeme v Soulu. Zde každá skupina představí píseň na mnou vybrané téma. Váš výkon na pódiu bude hodnocen profesory a výsledná známka ovlivní váš prospěch!" ředitelka se odmlčela a nechala prostor nám.

Něco takového jsem nečekala. Konečně se začne dít něco zajímavého! Na chvíli jsem si představila sama sebe na pódiu a už teď jsem se cítila šťastná. Budeme ale muset s holkami něco vymyslet. Doufám, že je nezklamu. Ředitelka nás znovu utišila.

"Určitě vás zajímá téma. S ostatními členy profesorského sboru jsme dlouho vybírali a shodli se na tématu, který jsme tu ještě neměli. Pomalý nevinný koncept! Dle vašich výrazů soudím že budete potřebovat menší vysvětlení" rozešla se jídelnou a naše hlavy se otáčely podle toho, kde se zrovna nacházela.

"Pomalý nevinný koncept, jak už z názvu vyplívá, je pomalý a jemný. Vyznačuje se světlými barvami, nejlépe bílou. Tento koncept odhalí vaše vokály na kterých tento styl doslova visí. Choreografie není nutná! Pokud po ní přesto toužíte, neměla by být náročná. Ba naopak, čím jednoduší tím lepší. Na hodinách zpěvu začnete s vybíráním, trochu jsme vám tu práci ulehčili. Pokud vás ještě něco zajímá, stavte se u mě nebo u vašich Leaderů"

Ředitelka ukončila svoji řeč a odešla. Studenti se začali zvedat a postupně odcházet do svých kolejí, po případě do učeben. Nás už žádná další hodina nečeká a tak jsme se vydali na kolej.

"To je dost zvláštní téma, nemyslíte?" zeptala se po cestě Chaeyoung.

"Taky jsem byla trochu zakončená když nám o tom řekla. Je to ale dobrá výzva" usmála se Jihyo a podržela ostatním dveře do Velehaly.

"Když umíš zpívat, tak asi jo. Jenže co tam budu dělat já?" Chae nerada zpívala. Vždy tvrdí že jí to nejde, ale podle mě je stejně dobrý jako její rap. 

"Zítra se na naši hodinu zpěvu staví ředitelka. Potřebuje údajně zanalyzovat naše vokály nebo co" řekla Sana když jsme se konečně ocitly v obýváku. Nebyla jsem z té návštěvy bůh ví jak nadšená. Nepotřebuju další kritiku toho, že nezvládám kontrolovat svůj hlas. Byla to ta nejčastější věc za kterou mě profesorka zpěvu kritizovala. Snažila jsem se zlepšit a myslím, že jsem na dobré cestě.

Už automaticky jsem zamířila k oknu do kterého jsem se posadila. Otevřela jsem si knihu ale než jsem se stihla začít, pozorovala jsem dění z okna. Mina a Chaeyoung mířily do parku.

---------

Ani sychravé počasí nás nezastavilo od procházky. Upřímně bych Minu následovala až na konec světa. Měla světle šedý kabát a její tmavě hnědé vlasy vlály v mírném větru. Byla nádherná. Procházely jsme mezi stromy a mluvily o baletu. Ráda o něm mluví a tak jí vždy nechávám a poslouchám její hlas. 

"Nechceš si povídat o něčem jiném? Pořád mluvím jen já" usmála se.

"Co si myslíš o tom tématu na soutěž?" můj názor už zná, řekla jsem ho už na koleji.

"Upřímně mě to zaujalo. Myslím si, že by mi takový styl vyhovoval" zastavila se a sklonila se k zemi. Mezi listím se něco třpytilo. Klekla jsem si vedle ní a pozorovala ji. Když zvedla předmět ze země, zjistily jsme, že se jedná a přívěsek ve tvaru růže.

"Někdo ho tu musel ztratit" řekla starostlivě a prohlédla si ho "co s ním uděláme?"

"Nech si ho. Slušel by ti" vzala jsem ji přívěsek z ruky a taky si ho prohlédla z blízka.

"To přeci nemohu, někomu patří" opět se postavila a daly jsme se znovu do pohybu.

"Nikdo ho očividně nehledal. Vypadá, že už tady leží dost dlouho" očistila jsem ho o svoji bundu. Byl opravdu nádherný a třpytil se ještě víc než předtím.

"Můžu?" zastavila jsem ji a nechápavě se na mě podívala. Otevřela jsem karabinku a přiblížila se k Mině. Zapnula jsem ji přívěšek kolem krku a odstoupila od ní, abych si ji mohla prohlédnout.  Vypadal jako že je pro ni přímo stvořený. Pozorovala jsem ji s obdivem docela dlouhou chvíli. Všimla jsem si že se usmála.

Rychle jsem sklopila zrak. Úplně jsem zapomněla že mě vidí. Cítila jsem se tak trapně. Mina dělala že se nic nestalo a rozešla se dál. Začala mluvit o šperkách, někdo z jejích příbuzných vyrábí šperky. Jenom jsem přikyvovala, bylo trapně a nejradši bych se vypařila. Co si o mě musí myslet. Podívala jsem se na hodinky a s údivem jsem zjistila, že už jsme venku přes dvě hodiny. Až teď jsem si uvědomila jaká je mi zima.

"Děje se něco Chae?" zeptala se.

"Je mi trošku zima" řekla jsem nesměle, nechtěla jsem si stěžovat. To co udělala Mina mi ale vyrazilo dech. Zastavila mě a objala. Na chvíli se mi zastavil tep aby se zničehonic zvýšil tak na 150. Je to tak strašně dlouho co jsme se objaly. Nikdy jsem nesebrala odvahu.

"Tak půjdeme dovnitř" pronesla tiše.

---------

Úvodní obrázek: CHAEYOUNG a MINA