Snažila jsem se vnímat řádky textu a zapamatovat si je. Jenže to jde opravdu těžko v jednu hodinu v noci. V sobotu jsem mohla odejít z ošetřovny a začala jsem hned dohánět všechno co jsem zameškala. Kdyby mi ostatní řekly, že v pondělí budeme zpívat jednu píseň co dostaly v době mé nepřítomnosti, nemusela bych se jí učit na poslední chvíli.
Venku řádila bouřka a každý hrom mě vyděsil. Stále jsem se necítila bezpečně. Chaeyoung a Dahyun souhlasily, že na noc se budou zamykat dveře kvůli mé bezpečnosti. Jenže já jsme měla stále pocit, že mě někdo sleduje. Kamkoliv jsem šla vím, že jsem nebyla sama. Dnes jsem třeba všude chodila jen s Chae, pro případ kdyby chtěl ten někdo pokračovat v činnosti co začal.
Další hrom mě vyvedl z myšlenek. Rozhlédla jsem se po pokoji, holky spaly a vše se zdálo normální. Oddychla jsem si a znovu si promnula oči únavou. Dnes se to opravdu nenaučím. Odložila jsem text na noční stolek a zachumlala se do deky. Díky únavě jsem usnula poněkud rychle.
---------
"Dobré ráno, Tzuyu" pozdravila mě Chaeyoung sedící na mé posteli. Usmívala se tak, že mě to donutilo se usmát také. Už když jsem se vrátila se ke mě Chae chová opravdu mile.
"Dobré ráno, Chae. Kolik je hodin?"
"Půl sedmé jako vždy když vstáváme do školy" řekla a vydala se probudit Dahyun, která ještě spokojeně oddychovala ve své posteli. Ne však na dlouho, Dubu dostat z postele je občas záležitost na několik minut. A zatímco si tuto práci vzala na starost Chae, já se šla obléct a podívat se kdo už je vzhůru.
"Dobré ráno" pozdravila jsem s úsměvem na tváři. Odpovědí mi bylo několik tichých popřání dobrého rána, asi nejsem jediná kdo se učil ten prokletej text písně až dlouho do noci.
"Proč zase pondělí?! Nejradši bych ho úplně smazala z kalendáře aby žádné pondělí nebylo!" Nayeon se posadila na pohovku vedle Momo a zavřela oči, možná se snažila usnout.
"To by úterý zastávalo stejnou roli jako předtím pondělí, nijak by jsi si nepomohla"
"Běž vykládat ty svoje chytrý řeči třeba k Everglow, Mino, myslím že je tím po ránu velmi potěšíš" pronesla Nayeon a ironie z jejího hlasu se nadala nepoznat. Mina protočila očima a neslyšně si něco zašeptala. Dveře se otevřely a Chae s Dahyun konečně přišly.
"Tak jsme všechny, jdeme na snídani Twice!" zavelela Jihyo a vydala se ke vchodovým dveřím. Všechny jsme jí napodobily, neobešlo se to bez keců od Nayeon a vydaly se společně do jídelny.
---------
"Děvčata, jak si dovolujete neumět tak primitivní text?! Co je na tom těžkého? Slečnu Tzuyu chápu, ležela od středy na ošetřovně, ale vy jste na to měly času dost! Do zítra to budete umět PERFEKTNĚ, kdybych vás v noci vzbudila budete schopné mi to odzpívat! A teď ven, konec hodiny!"
Na hodině zpěvu jsme dostaly pěkně vynadáno. Věděla jsem proč zrovna Chaeyoung, Mina a Dahyun neuměly text podle požadavků. Skoro celou dobu trávily čas se mnou na ošetřovně a o víkendu... komu by se chtělo učit, no ne?
"Vždyť jsem to uměla! Ta profesorka si na mě zasedla!"
"To není pravda, Chae. Prostě si přiznej že si učení odbyla" pronesla Sana a usmála se. Asi jí její vlastní prohlášení připadalo vtipné.
"Nene! Mino, řekni jí něco! Učily jsme se přece spolu!" zakňourala Chaeyoung a doufala v Miny pomoc. Než však jí stihla odpovědět byla předběhnuta.
"To se pak vysvětluje proč Mina zpívala tak falešně" zasmála se opět Sana a mrkla na Minu, aby jí naznačila že to nemyslí nijak ve zlém.
"Náhodou zpívala fakt hezky, narozdíl od tebe..." poslední slova Chae zašeptala ale Saně to samozřejmě neuniklo. Hádaly se celou cestu do šaten, další hodina byla posilka. Já na ní nejdu kvůli svému zápěstí a proto jdu holky jen doprovodit. Usmála jsem se nad jednou Chaeinou poznámkou na Sany účet a jelikož existují zákony schválnosti...
"A ty se neměj, Tzuyu! Nezpívala si o moc líp než Chae, to že jsi se z jejího hněvu vyvlékla pomocí ošetřovny je dost nefér" řekla Sana. Nad její větou jsem se musela mírně zamračit.
"Myslíš že jsem si to vybrala dobrovolně?" zeptala jsem se s podivným tonem hlasu. Odpověď jsem však nedostala, protože holky akorát dorazily k šatnám a dál už s nimi nejdu. Rozloučila jsem se s nimi a zamířila do Velehaly. Domluvila jsem se s Nako a Yeri, že se půjdeme projít.
---------
Věděla jsem že Tzuyu není šťastná, že nemůže cvičit s námi. A proto mě štvaly řeči od Nayeon, Jeongyeon a Sany. Furt si na něco stěžovaly a všechno komentovaly větami typu: "No kdyby to dělala i Tzuyu tak by..." "Příště se taky uleju jak Tzuyu..." "Vždyť to zápěstí už má v pohodě!"
Dobrovolně jsem se nabídla, že uklidím cvičební náčiní, abych nemusela poslouchat ty jejich řeči. Když už jsem se vrátila do šatny, byla tam jenom Mina a Momo. Snažila jsem se rychle převléknout, ale nešlo to tak snadně. Než si oblečete legíny, sukni, košili, blůzu s odznaky tak to chvíli trvá. Mina odešla a Momo se převlékala až podezřivě pomalu.
"Můžeš mě přestat pozorovat, dost mě to znervózňuje"
"Promiň Dubu" usmála se Momo a i když její oči stále visely na mém těle, přetáhla jsem si sportovní tričko přes hlavu. Ucítila jsem něčí ruce na svých bocích a mírně jsem se začervenala.
Její ruce se obtočily kolem mého pasu a i když jsem jí neviděla do obličeje věděla jsem, že se usmívá. Zrychlil se mi dech když mě jedním pohybem přetočila obličejem k ní a přimáčkla mě ke zdi. V tuhle chvíli jsem už byla rudá jak rajče a moje srdce splašeně bilo. Její rty se pohybovaly v nebezpečné blízkosti a když se spojily s těmi mými se svět zastavil.
Znala jsem její polibky ale i tak mi dokázaly naprosto vyrazit dech. Mírně jsem pootevřela rty a tím jsem ti dovolila náš polibek prohloubit. Stály jsme tam dlouho a oddávaly se polibkům té druhé.
"Spi dnes u mě"
"Cože? Vždyť s tebou v pokoji je Sana, Mina a Jihyo"
"To je jedno, chci aby si byla se mnou. Budeme jenom spát" usmála se a já se mírně začervenala. Pochopila jsem co prohlášení "jenom" znamená.
"Co když jim to bude vadit?" zeptala jsem se, nechci nikomu překážet.
"Tak to je jejich problém. Musíme už jít a býti tebou, tak si vezmu alespoň košili" začervenala jsem se a dooblékla jsem se.
---------
"Neviděly jste někdo Momo?" zeptala se nás Sana, nikdo ji však neodpověděl.
"Třeba se někde zdržela" nevím proč, ale mám takové ponětí že bude někde zašitá s Dahyun. ta se totiž taky nevrátila s ostatními a podle Miny obě byly v šatně.
"To vím i bez tebe, Tzuyu" řekla otráveně Sana zatímco chodila stále do kolečka. Zvedla jsem se že půjdu si číst k sobě do pokoje, ale ve dveřích jsem se srazila s Chaeyoung. Dopadla jsem na zem a zalehla jsem si zlomené zápěstí.
"Zase na zemi?" zeptala se s posměchem Nayeon zatímco se Jeongyeon uchechtla. V tu chvíli jsem myslela že mě někdo uhodil do hlavy. Nebo mě rozbolela hlava z toho, jak si můj mezek začal spojovat souvislosti. Šokovaně jsem vzhlédla k Nayeon a její výsměšný úšklebek se rázem změnil ve vyděšený výraz.
Právě mi totiž došlo, kdo šel po mojí stopě!
---------
Úvodní obrázek: DAHYUN a MOMO
ČTEŠ
Univerzita pro Kpop
Fanfiction"Pamatuj s kým mluvíš, nováčku! Kazíš nám pověst, kterou tady roky buduji a to si líbit nenechám!" "Vzpomeň si na to kdo jseš! Tvoje místo je tady dole, na zemi!" --------- Tzuyu jede na prestižní univerzitu Kpopu. Na škole poznává spoustu nových a...
