Univerzita pro Kpop

19.Po mojí stopě

"Tzuyu? Jsi v pohodě?" zeptala se Dahyun. Seděla jsem v obývacím pokoji a pozorovala kapky deště za oknem. Poslední dobou jsem to dělala až nezdravě často. Při takových chvílí jsem byla myšlenkami pryč.

"Jsem v pořádku, Dubu. Proč se ptáš?" usmála jsem se a znova se zahleděla do své knihy.

"Jsi zase myšlenkami úplně mimo. Očividně tě něco trápí, můžeš mi říct co" rozhlédla jsem se po obýváku. Kromě mě a Dahyun tu seděla i Sana a Mina. Podívala jsem se zpátky na Dahyun a usmála se.

"Nic se neděje, jen nemám zrovna veselou náladu"

"Proč pak?" zeptala se Sana, která očividně celou dobu poslouchala. Na chvilku jsem se zamračila. Na Sanu mám pifku už 5 dní od té příhody v knihovně. Možná to je důvod mé přešlé nálady a důvodu, proč se Saně snažím vyhýbat.

"Venku je depresivní počasí, nemám ráda když prší" zahleděla jsem se znovu z okna a doufala že se už nebudou na nic ptát. Nakonec jsem se zvedla a odešla do svého pokoje.

Večer mě čeká další noční hlídka a chci nabrat trochu energie. Zalehla jsem do postele a zavřela oči. Usla jsem až překvapivě rychle.

---------

"Tzuyu vstávej! Za 30 minut je večeře a my musíme ještě odevzdat tu práci!" zmateně jsem hleděla na Chaeyoung, která právě usedla ke stolu a začala něco psát. Na její posteli seděla Sana. Usmála se na mě a já zas trochu znervózněla.

Rychle jsem se zvedla a šla pomoc Chae. Dostaly jsme totiž společnou práci, kterou musíme odevzdat po večeři naší profesorce zpěvu. Nějaké noty, houslové klíče... zívla jsem si a promnula si oči. Dnes to bude ještě dlouhé.

Později se k nám přidala i Sana a společně jsem to stihly dodělat ještě před večeří.

"Holky já jen doběhnu do Velehaly a vrátím tam ty vzorové noty. Vy to rychle přepište ještě do mého sešitu ať to máme radši dvakrát" usmála se Chae a odešla. Zanechala mě tu ve společnosti Sany. Snažila jsem se nedat nic najevo a vrhla jsem se na precizní přepis not zatímco mě Sana pozorovala.

"Tímhle tempem to nedopíšeš ani zítra" řekla a já se na ní výhružně podívala. Chci aby to bylo čitelné a ne načmárané.

"Tak to přepiš sama!" řekla jsem víc nepřátelsky než jsem zamýšlela. Sana mírně pozvedla obočí ale nic neřekla, vzala mi Chae sešit a vrhla se na stejnou aktivitu jako před chvílí já.

"Jseš na mě naštvaná?"  řekla trochu výsměšně aniž by vzhlédla od not. Neodpověděla jsem ale Sana mě moc dobře pochopila.

"Zvykej si, vždy dostanu co chci" ušklíbla se a podávala se na mě.

"Na nic si zvykat nebudu! Žádné další totiž nebude!" řekla jsem rozhodně a hleděla jsem Saně výhružně do očí. Sana se jen uchechtla a stočila svůj zrak zpátky do sešitu.

"Jak si můžeš být tak jistá?"

"Protože jsem to řekla! Vynechala jsi jednu notu" pronesla jsem a kriticky zakroutila hlavou. Kdybych to dělala já tak by to bylo čitelné a správně!

"Dokážu ti že to není pravda"

"Co?! Jak..."

Sana se rychlostí blesku přemístila ze své židle na můj klín. Obě ruce mi držela za zápěstí těmi svými a výsměšně mi hleděla zblízka do očí. Tentokrát už ale vím co dělat. I přes to, že na mě seděla jsem se rychle postavila a chytla ji za zápěstí stejně jako před chvíli ona.

"Něco jsem řekla!"

"Jenže já ti řekla NE!" řekla jsem a snažila se její ruce udržet v těch svých. Když uznala, že její ruce držím až moc pevně, zvolila novou taktiku. Hlavou se nakláněla k té mojí a já musela couvat aby se naše hlavy a hlavně rty nestřetly. Couvala jsem tak dlouho než jsem narazila do své postele a obě jsme na ní spadly.

Zvedla jsem se jako první a než jsem stihla cokoliv říct, přišla Chaeyoung. Sana něco zamumlala a pak odešla rychle z našeho pokoje.

"Stalo se něco?" zeptala se nechápavě.

"Jen jsme se trochu nepohodly ohledně jedné hlouposti. Jinak tady to je přepsané. Mohlo to být hezčí, kdyby mě Sana nechala psát" řekla jsem a natáhla se pro svou bundu. Přece nebudu moknout když půjdu na večeři.

---------

Procházela jsem chodbou v přízemí a baterkou svítila před sebe. Nesvítila moc dobře, takže jsem viděla sotva metr před sebe. Hlídka hold není pro strašpytle. Zpívala jsem si text jedné písně co jsme se učili předvčírem na hodině zpěvu. Nakoukla jsem do jedné učebny tance.

Byla prázdná jako celá škola, pochopitelně. Vyšla jsem schody do patra a přes jídelnu se vydala do chodby ve které se nachází ošetřovna. Bylo to jediné místo kde se svítilo a kde na mě čekal teplý čaj a sušenky od paní ošetřovatelky. Kdybych to věděla minulý týden tak by byla hlídka o něco příjemnější.

Zničehonic jsem se rychle zastavila. Slyšela jsem kroky a rychle jsem se otočila za sebe. Nikdo tam ale nebyl.

"Možná to byla ošetřovatelka" řekla jsem si nahlas sama pro sebe abych svému tvrzení uvěřila. Už stačí jen zahnout za roh a tam je ošetřovna, chvíli tam počkám a pak budu pokračovat dál. Než jsem však za rohem zmizela dostala jsem ránu přímo do zátylku. 

Nestihla jsem se ani otočit a dostala jsem další ránu do hlavy. Skácela jsem se na zem po dalších ranách především do obličeje a břicho. Moje baterka byla bůh ví kde a neměla jsem čas ji hledat. Už jsem ani nepočítala kolik ran jsem dostala, viděla jsem jen tmu a cítila něčí pěsti a chodidla. Najednou vše přestalo.

Neměla jsem sílu na to se zvednout, na to abych se ještě snažila utéct. Nečině jsem ležela na zemi. Slyšela jsem šepot kousek ode mě. To že tu je víc lidí jsem zjistila už předtím, asi nemáte čtyři nohy, nebo jo? Pomalu ale jistě jsem přestávala vnímat co se okolo mě děje. Tma byla se proměnila v černotu a moje smysly vypověděly službu.

Ucítila jsem jak mě někdo zvednul. Spíš tedy jen nadzvednul a někam tahal. Uslyšela jsem otevření dveří a osoby, které mě drželi mě doslova hodili do místnosti. Sykla jsem bolestí jelikož jsem do něčeho narazila. Moje tělo bezvládně leželo na zemi.

"Vzpomeň si na to kdo jseš! Tvoje místo je tady dole, na zemi!"

Uslyšela jsem ještě něčí tichý smích který zanikl po ráně, kterou udělaly dveře. Chvíli jsem tam ležela, nevím jestli to byly minuty nebo hodiny, ale po čase jsem upadla do bezvědomí. 

Do sladkého spánky beze snu.

---------

Úvodní obrázek: SANA a TZUYU