Univerzita pro Kpop

29. Hra o poznání

Večer jsem nemohla usnout. Stále jsem přemýšlela nad tím, co řekla mamka. Nechci mít sourozence! Cítím se odstrčená, jako bych byla nějaká nahraditelná součástka. Vždyť máma má tátu a on zas jí. Oba mají mě a Yeri. S těmito myšlenkami se mi už konečně podařilo na chvíli usnout. Aby ne, hodiny odbíjely čtvrtou hodinu ranní.

---------

Jsem tak ráda, že už se vracím zpět do školy. Před prázdninami bych toto opravdu neřekla, ale teď je to jinak. Mamka se mě celé prázdniny vyptávala na školu a na moje potencionální sestřičky. Poslední den se o tom s tátou bavila pořád. S Yeri jsme zašly do města. Potřebovala jsem pomoc s vybíráním dárků.

V listopadu má Jeongyeon a Momo narozeniny, chtěla bych jim něco koupit. Čtrnáct dní před Vánocemi máme volný víkend. Půjdu nakupovat vánoční dárky, ale i teď mě některé věci zaujaly na to, abych je koupila už teď. Můj kufr byl naplněný skoro až k prasknutím.

"Máte opravdu hezkou školu" táta vzal dodávku, aby se teta, strejda a on mohli konečně podívat na naši školu. Mamka hlídá bratránky. Zaparkovali jsme na jedno z mála volných míst a vystoupili. Školní pozemky byly zaházeny vrstvou listí. Už se těším až místo listí bude sníh. 

"Tzuyu? Kdo je tamto?" zeptala se teta ukázala na skupinku holek. Vykouzlil se mi úsměv na tváři, ze skupinky holek mi zběsile mávala Chaeyoung. Momo, Sana, Mina a Dahyun mi taky zamávaly a naznačily, abych se k nim přidala.

"To jsou holky z mé skupiny" odvětila jsem tetě na otázku a vytáhla z kufru auta svůj kufr.

"Jsem si skoro až jistý, že jsi nám říkala osm a ne pět" poznamenal strýček než jsem se stihla rozloučit.

"Taky že jich osm je. Ta co na mě mávala jako první je Chaeyoung. Ty tři opřené o zábradlí jsou Momo, Sana a Mina. Pochází z Japonska. Poslední z té skupinky je Dahyun, stojí nejblíž k nám. Nayeon, Jeongyeon a Jihyo ještě nedorazily. No, už musím běž. Uvidíme se na Vánoce" a vyrazila jsem k holkám.

--------- 

Uprostřed obývacího pokoje se začaly hromadit krabice zabalené do dárkového o papíru. Jedna hromádka pro Jeongyeon, která slaví své osmnáctiny zítra. Druhá byla pro Momo, její narozeniny jsou až příští úterý, ale my jsme se rozhodly oslavovat vše naráz. Obě oslavenkyně čekaly ve velkém pokoji a my zdobily obývák.

Na oslavu Nayeon jsem se příprav nezúčastnila a tak mě překvapila náročnost této na pohled jednoduché úlohy. Jihyo pro jistotu prohledala Nayeon kufr. Nechtěla totiž riskovat to, co se stalo na její oslavě. Můj úkol bylo zajistit sladké občerstvení. Mamce jsem z kavárny vzala několik zákusků a překvapivě se jim po cestě sem nic nestalo.

"Je vše připravené?" otázala se už po sedmé Sana. Nechápu proč byla tak nervózní. Všechny jsme na znamení souhlasu přikývly a Sana se vydala otevřít pokoj.

"Hodně štěstí zdraví, hodně štěstí zdraví..." na to, že studujeme především pěveckou školu by se náš pěvecký výkon dal ohodnotit pětkou. Několikrát jsme se objaly, musím říct že já a Jeongyeon jsme si držely malinký odstup. Přece jenom se nebudete objímat  s člověk, kvůli kterému jste skončili na ošetřovně.

Holky začaly rozbalovat dárky a my ostatní zavedly konverzaci na téma naše prázdniny. 

"Představte si, že v Soulu už napadl lehký poprašek sněhu! Nikdy tam nesněžilo dříve než v polovině listopadu" uvědomila jsem si, že vlastně ani nevím kde ostatní bydlí. Dahyun ještě nějakou dobu mluvila o Soulu a tak usuzuji, že toto krásné hlavní město je jejím domovem.