Jednou se to musela dozvědět. (Jily)

4.Kapitola

       Ráno jsem se probudila a podívala se na hodiny. Bylo 5:15 a rodiče ještě spali. „Jak já to vydržím do devíti hodin” ptala jsem se. Vzala jsem si knihu ale čtení mi dlouho nevydrželo tak jsem si šla kreslit ale nemohla jsem se soustředit a tak jsem si vzala telefon. 
     Když bylo šest hodin tak jsem se rozhodla že napíšu Jakovi. 'Ahoj jak se máš?' napsala jsem. 'Ale dobře co tak brzo?' odepsal. 'Ale jenom nemůžu dospát protože jedu dnes za babičkou'. 'Aha takže se těšíš?' 'Jo strašně moc už dlouho jsem ji neviděla!' 'Jak dlouho, dva roky??' 'Ne, 13 let'. 'No to si děláš srandu!' 'Ne nedělám'. 'Tak vezmi nějaký obrázky strašně moc hezky kreslíš'. 'Dík a dobře'. 'Jinak co budeš dělat ty?' zeptala jsem se. 'Ale já rodiče a moji sourozenci půjdeme k tetě Jasmine'. 'TY MÁŠ SOUROZENCE??' 'Jo mladšího bratra a stejně starou sestru'. 'A je mladší nebo starší ta tvoje sestra a o jak dlouho?' 'Mladší přesně o pět minut jsme dvojčata ale vypadáme úplně jinak'. 'Ona má světlé vlasy a zelené oči'. 'TY MÁŠ DVOJČE A NEŘEKL JSI MI TO?!' 'No to není podstatný a máš ty nějaké sourozence?' 'Ne já jsem jedináček ale doufám že nejsem tak rozmazlená jako Lola protože to bych se šla radši podříznout 😵'. 'Ne nejsi aspoň ne tolik '. 'Hej 😠!' '😆' 'Co dělají tvoji rodiče za povolání?' zeptala jsem se ho po dlouhé odmlce. 'Máma je ilustrátorka a táta je učitel a tvoji?' 'Máma je doktorka a táta programátor'. 'Ale hodně jezdí na pracovní pochůzky už byl v Anglii, Německu, Maďarsku a tak dále'.  'Super'. Takhle jsme si psali ještě hodně dlouho až do osmi ráno potom jsem napsala že už musím jít jíst kvůli babičce tak jsme se rozloučili a šla snídat.
      Rodiče už tam seděli a povídali si. „Dobré ráno” řekl  táta když mě zpozoroval. „Taky” usmála jsem se. „Rychle se nasnídej ještě si musíš zabalit” oznámila mi mamka. „S tím jsem už o krok napřed sbalila jsem se už včera večer”. „Dobře v devět hodin odjíždíme nezapomeň na to” upozornila mě. „Mhm” souhlasila jsem s plnou pusou. „A nemluv s plnou pusou” pokárala mě. Já jen protočila oči. „Já to viděla” upozornila mě.
    Dosnídala jsem a běžela jsem do pokoje abych si ještě sbalila nějaké ty obrázky jak mi poradil Jake. Dlouho jsem přemýšlela jestli vzít i Harry Potter kresby ale nakonec jsem se rozhodla že je vezmu protože většina mích obrázků je Harry Potter.
     „Super už mám všechno je 8:45 tak bych si měla vyčistit zuby a převléct se abych vypadala aspoň trochu jako člověk” řekla jsem si. Vzala jsem si ryfle a tričko s krátkým rukávem k tomu ještě kolem pasu mikinu a šla jsem do obývacího pokoje. Máma se ještě chystala tak jsem si vytáhla telefon pustila si hudbu do sluchátek a čekala. Za chvíli přišel taťka a potom mamka.
        V devět hodin jsme vyjeli a já se celou cestu dívala z okénka a poslouchala hudbu. Míjeli jsme pole, lesy, města a tak dál. Jeli jsme hodinu a půl.
    O půl jedenácté jsme zastavili před jednou chatkou kousek za vesnicí. „Páni” vydechla jsem úžasem.  Byla krásná, úplně celá ze dřeva a vedle ní byla ohrada ve které byli koně. V dálce na louce jsem viděla pasoucí se krávy. Najednou zakokrhal kohout, kterého jsem si do teď nevšimla. Seděl na plotě a pod ním se procházeli slepice. Chatka měla krásnou terasu s jídelním stolem a jednou židlí. Zdálo se mi že jsem snad v nějaké pohádce protože to bylo až moc perfektní. Vlevo od chatky bylo jezero ve kterém plavalo pár kachen.

    „Tam by se dobře plavalo” pomyslela jsem si. Byl sice trochu zelený od sinic ale já nikdy nebyla jedna z těch "městských holek" co by vtom nesmočily ani prsty u nohy protože to není krásná čistá voda. Když jsem se podívala pořádně, tak mezi kapradím a rákosím byli vidět malá kačátka.
       Najednou jsem málem vyletěla z kůže protože se mi otřelo něco o nohu. Byla to šedá mourovatá kočička. Opatrně jsem ji pohladila a vzala do náruče.  Zadíval jsem se do jejích žlutých očí a pomyslela si. „Paní profesorko, co tady děláte neměla byste náhodou učit?”. „Ale tak vidím že jste konečně dorazili” uslyšela jsem hlas a otočila jsem se a mezi rodiči uviděla starší paní s šedými vlasy a kulatými brýlemi. Měla na sobě modré tričko s krátkým rukávem a černé dlouhé kalhoty. Tipovala bych ji na 70 let a na svůj věk byla hodně pohyblivá.   
     „Ahoj mami” odpověděl táta trochu chladně. „Dobrý den” připojila se máma. Za chvíli byla tak hustá atmosféra že by se dala krájet. „A-Ahoj” prolomila jsem dlouhé ticho. Babička se zadívala mím směrem a rodiče se kousek posunuli a já vyšla zpoza nich i s kočičkou a ta se začala drápat ven tak jsem ji pustila a ona přiběhla k babičce. Sedla si vedle ní a podívala se na ni. Babička se sklonila a něco jí pošeptala do ucha a kočka najednou odešla. Babička mě sjela pohledem potom se usmála a řekla „Tak pojďte dovnitř”. První vešel táta potom mamka a já jsem ještě chvíli stála a potom pomalu vešla dovnitř.
        Pokud jsem si myslela že zvenku je to to nejhezčí co jsem kdy viděla tak vnitřek byl milionkrát hezčí. Dřevěná prkna v předsíni se smrkovými skříňkami na boty a bílé zdi působili úplně normálním dojmem. Sundala jsem si boty a vešla do obývacího pokoje. Zdi byly natřené na bílo a jedna měla béžovou barvu. Uprostřed stál gauč téže barvy a vedle dvě křesla z kterých bylo jedno houpací. Naproti stojí další smrkové skříně a na jedné je televize a hádejte co na ní bylo puštěné, ano uhodli jste byla to Soudkyně Barbara. „To bude dlouhý víkend” pomyslela jsem si.
___________________________________________

Doufám že se vám kapitola líbila.
Budu ráda za všechny komentáře.
S pozdravem
Lily❤️💛