Jednou se to musela dozvědět. (Jily)

1.Kapitola

    „A dále budou zprávy” bylo slyšet z televize. „Vypni tu televizi je večeře” zakřičela na mě mamka. „Jo vždyť už jdu” řekla jsem. 
U večeře
     „Takže zlato, „Nesnáším když mi říká     zlato” myslela jsem si.  Musíme jet za tvou babičkou na návštěvu” řekla mi nešťastné máma. Naposledy jsem ji viděla když mi byly 3 roky tak dlouho jsem ji neviděla ani si už nepamatuji jak vypadá, ale stejně se těším. Když jsem byla malá asi tak kolem 5 let a zeptala jsem se kdo je na té fotografii máma mi vždy odpověděla že se nemám ptát na takové hlouposti když je prý "zaneprázdněná a nemá čas" nikdy ale vážně nikdy mi neměla čas odpovědět ani táta ne ten je pořád v práci a domů přichází pozdě večer.
„A kdy pojedeme”? „Příští sobotu, Ellie” odpoví mi táta. Po večeři umyju nádobí, popřeji rodičům dobrou noc a jdu spát. Příští sobotu říkám si v duchu tak moc se těším. Tak dlouho jsem ji neviděla ani nevím proč ale vážně moc se těším řeknu si a jdu spát.
Ráno:
   „CRRRRRRRRRRRRR” zvoní mi budík. Je 5:15 dnes musím vstávat brzo protože máme laboratorní práce v Azkabanu ( Deník potterheadky autorka: Lily_Lenka_ Evans. Ssmjk/Spnmn) a ještě musím jet autobusem, ach jo. Táta už byl dávno v práci a máma taky, takže jsem si vše udělala sama. „Dnes je pondělí” řekla jsem si to je ještě dlouhých 5 dní a navíc školních ale to nevadí to nějak přežiji. Takže je 5:45 měla bych vyrazit na autobus a to rychle nebo mi to ujede.
Na zastávce:
     Ufffffff, to bylo něco ale je 6:05 to je docela dobrý. „Hej Rowlingová” hned jak jsem ten hlas uslyšela věděla jsem, kdo to je. „Nějaká červená a zadýchaná ne”? křičela na mě ta holka a ostatní se začly smát. Byla to Lola a její kamarádky Chloe, Stacie, Charlotte a Sabrina. Začaly si mě všechny dobírat a mně už se to přestávalo líbit. Ale potom jsem uslyšela hlas. „Nechte ji napokoji” řekl ten neznámý hlas. Lola se ani neotočila a řekla „Já ale nechci a nebudu tě poslouchat”. „A můžu se zeptat co vám tak hrozného udělala, že si ji dobíráte”? „No ten problém je že žije, chápeš”? zeptala se ho Lola. „Ale já si nemyslím, že je to dobrý důvod, proč si někoho dobírat”, řekl hlas. „Jenže mě tvůj názor nezajímá”, odpověděla uštěpačné Lola a mezitím se její kamarádky otočily za tím hlasem a potom ji poklepaly na rameno a ukázaly na to místo odkud vycházel ten hlas. Lole se úžasem zatajil dech. Já jsem se také podívala na to místo. A co nevidím. Byl to kluk. Ale jak vypadal! Lole se úplně podlomila kolena nad mým "zachráncem". Byl asi o hlavu vyšší než já, krátké hnědé vlasy a modré oči, měl vypracovanou postavu ale ne zas moc, prostě tak normálně, tipovala bych ho tak na 16 až 17 let.
Lola, jakmile ho uviděla, začala se omlouvat, ale on ji neposlouchal. Protože si to zamířil přímo ke mně. Moc se mi to nelíbilo, ale když mě "zachránil", tak bude asi hodný. „Pojď, nevšímej si jich” řekl mi ten kluk. Jak Lola uviděla jak jde ke mně tak na něj zakřičela „Přece se nebudeš zahazovat s takovou husou”. „Radši se budu zahazovat s "husou" než s tebou” zakřičel na ni. V tu chvíli přijel autobus. Nastoupili jsme na autobus do Řepova na zastávku Řepov-škola. Lola s její partou si šla uraženě sednout na pětku a já si sedla ke dveřím a potom nastoupil ten kluk a zeptal se mě, jestli si může sednout ke mně. „Jo, můžeš” řekla jsem mu. „Proč je na tebe ta holka tak zlá”? zeptal se mě. „S Lolou jsme jako malé bývaly kamarádky, ale potom mě v páté třídě ztrapnila před klukem, který se mi dlouho líbil a ona to věděla a potom s ním sama začala "chodit".Od té doby jsme spolu ve třídě každý rok a ona se mi z něj snaží dělat peklo, což se jí občas daří. Dokonce musela jít i na stejnou střední jako já „uch" ale snažím se ji ignorovat”. „To je mi líto" řekl mi. „A jak se jmenuješ”? zeptal se mě. „Ellie Rowlingová, a ty”? „Já jsem Jake Jackson, rád tě poznávám” a udělal náznak úklony. Zasmála jsem se. Celou cestu jsme si povídali až jsme dojeli na mou zastávku. Oba jsme vystoupili. „Tak já už musím, doufám, že se ještě někdy potkáme”, řekla jsem mu. Zamával mi a při odchodu mi řekl „Tak možná někdy” a odešel. Já pomalu vyrazila do školy.
Ve škole:
     „Je 6:50, to mám ještě dost času”. „Hej Rowlingová, něco jsme nedořešily”, zakřičela na mě Lola. Já jsem otočila oči v sloup a s otráveným výrazem se na Lolu podívala. „Co mi zase chceš, Smithová”? řekla jsem jí. „Jen dořešit to, co jsme ráno začaly” odpověděla mi úsečně. „Ale MY nic nezačaly, to ty jsi s tím začala a já, pokud se dobře pamatuju, ani nepřidala” odsekla jsem jí stejným tónem. Natož se Lola nadechla že něco řekne, ale v tu ránu zazvonilo a přišla paní učitelka                    Douglasová. „Sedněte si, třído” řekla nám paní učitelka.

      „Dnes budeme zkoumat a probírat pižmoně”. Moc jsem ji neposlouchala, jen jsem se dívala občas do mikroskopu na ty chlupy a psala do toho papíru co nám rozdala. Když už jsem měla hotovo, zbývalo 10 minut do konce hodiny a tak jsem si kreslila. Samozřejmě na styl Harryho Pottera. Potom už konečně zazvonilo a tak jsem se přesunula do učebny fyziky. Chvíli jsem si četla Harryho Pottera už po několikáté, ale potom na mě zase začala pokřikovat Lola. „Hej, Rowlingová, zase čteš toho svého směšného Hajiho Plotla”? Naštvala jsem se, ale zachovala jsem si chladnou hlavu a odpověděla jí „Aspoň si něco čtu narozdíl od tebe”. „Ugh, já taky čtu a-” začala mluvit ale já ji přerušila „Jo, promiň já zapomněla, ty vlastně taky čteš, a jak se ti líbil Medvídek Pú”? řekla jsem jí. No, spíš jsem to na ni zažvatlala. Lola úplně zrudla vzteky a já se v mysli tetelila štěstím. Když se nadechovala aby mi něco řekla, zazvonilo a do třídy přišla naše třídní učitelka Mooreová. A řekla „Takže třído,-
___________________________________________

Doufám že se vám líbí 1. Kapitola
a budu ráda za všechny komentáře.
S pozdravem
Lily❤️💛