Jednou se to musela dozvědět. (Jily)

7.Kapitola

     Ráno jsem se probudila tak svěží jako nikdy. Už jsem vylezla z postele a šla jsem si nachystat snídani. Potom co jsem dosnídala jsem si usmyslela že musím zavolat klukům abychom se sešli. Už už jsem šátrala v kapse když mi došlo že nemám jejich číslo a navíc něco jako telefon tady ani neexistuje. Naštěstí jsem si pamatovala kde bydlí James a tak jsem převlečená, učesaná a s vakem přes rameno došla před Potter mannor.
      Chvíli jsem nevěděla co mám dělat protože tu nebyl zvonek. Potom jsem zaklepala na dveře a otevřela mi nějaká paní tak stejně stará jako moje mamka. „Dobrý den, prosím vás, mohla byste zavolat kluky že je tady Ellie a jestli by se uráčili jít ven, děkuji” poprosila jsem ji. „Ale samozřejmě zlatíčko, ale musíš chvíli počkat, jinak jmenuji se Euphemie Potterová a jsem Jamesova máma” usmála se na mě. „Jamesi, Siriusi a Remusi, okamžitě pojďte dolů, máte tu návštěvu” zavolala kluky a zase se na mě vřele usmála. Úsměv jsem jí hned oplatila a čekala na kluky až se uráčí hejbnoud kostrou a sejít vůbec dolů.
      Za chvilku jsem uslyšela dupot tří párů nohou tak jsem se narovnala a čekala až uvidím jejich obličeje. Prvního jsem uviděla Rema s mírně rozcuchanýma vlasama. Hned za ním se strkali Sirius s Jamesem, kteří vypadali jako by celou noc nespali. „No, to vám to trvalo” řekla jsem a s úsměvem objala Rema. Nějakej ten čas jsem se koukala na Jamese a Siriho jak se "perou" kdo z nich mě půjde obejmout jako první, ale po chvíli už mě to přestalo bavit, tak jsem to vyřešila tak že jsem objala oba dva zároveň.
     „Takže mám důležitou otázku, uráčila by se vaše výsost jít ven s prostou chudou děvenkou a splnili tak její životní sen” zeptala jsem se nasládlým sarkastickým tónem a udělala malé pukrle. „Vaše výsost se musí podívat do diáře jestli má na prostou děvečku čas” odpoví stejným tónem James a Siri s Remem tiše dusili záchvat smíchu z našeho malého vystoupení. „Tak co kluci chcete strávit den s touto ušmouranou malou děvenkou”? otočil se James na kluky a ti měli co dělat aby nevyprskli smíchy, tak místo odpovědi jen kývli. „Mý druzi souhlasí ale teď je to ještě na vyšší vládě” řekl James a otočil se na jeho mamku, která vše jen tiše pozorovala. „Vaše výsosti, byla byste té lásky a propustila mne a mé druhy jít na obhlídku parku s touto spanilou dívkou” udělal psí oči na paní Potterovou. Té jen zacukaly koutky a kývla. „Jej, děkuji Vaše výsosti” zavýsknul James. „Tak jdeme” zavelela jsem a všichni se vydali za mnou. „A děkuju, paní Potterová” křikla jsem ještě než za námi zavřela dveře.        
     „Tak kam se vydáme”? otázala jsem se mých průvodců. „Nevím, kam by vaše spanilost chtěla”? zapojil se Siri. „Davej si pozor aby ti vaše spanilost jednu neuštědřila” pohrozila jsem mu a on si jen odfrknul a něco si zamumlal pod vousy. „Já bych navrhoval ten park, jak říkal Dvanácterák” ozval se Rem. „Proč ne” souhlasila jsem. „Tak jdeme” vykřikl James.
      „Chvilku to trvalo ale už jsme tady” oznámil mi Rem. „Jupí” zavýskla jsem si a svalila se na lavičku předemnou. „Co tam tak stojíte, pojďte se posadit” zavolala jsem na kluky a poklepala jsem na lavičku vedle sebe, což jsem neměla dělat, protože hned potom co se to stalo tak začal boj o to kdo bude sedět vedle mě. „Hou hou hou, tak se zase uklidníme ano”? „Tak jo, Reme, ty si sedni sem na kraj vedle si sedne James a vedle něj Sirius” zorganizovala jsem to a vytáhla z batohu malou rozkládací rybářskou židličku. Neptejte se jak se tam vejde, ani já to sama nevím. Židli jsem rozložila a sedla si naproti klukům. „Tak, teď nikdo nesedí vedle mě, vyřešeno”. Vytáhla jsme blok a začla kreslit všechny kluky jak se pošťuchují na lavičce a aby toho nebylo málo tak jsem Jamesovi přimalovala parohy, Sirimu ocas a Removi uši. „Kluci mi totiž už včera řekli o Remově malém chlupatém problému. Taky mi pověděli že Červíček neboli Peter Petigrew se s nimi už tolik nebaví a je pořád někde pryč, no co by se dalo čekat od krysího zrádce”.
       Už se začalo stmívat a kluci už si půl hodiny prohlíželi můj blok. „Hoši já už bych šla, přece jenom je to nějakej ten kus a tvoje mamka má určitě strach” navrhla jsem jim. „Tak jdeme” zavelel James a zvednul se. Ostatní udělali to samé a vyrazili jsme na cestu domů. „Jupí” vykřikla jsem dnes už podruhé. Byli jsme před Potter mannor a já se rozloučila s klukama a sama šla domů. Hned po sprše jsem padla do postele a usnula. Byl to dlouhý den.
         „Crrrrr”. Zvuk budíku slyšeli snad i na druhé straně světa. „Uaaaa” zívla jsem a natáhla se po budíku. Jedním pohybem jsem ho zastavila a nedobrovolně se odešla nasnídat. Jediné z čeho jsem měla radost bylo to že se dneska zase potkáme s klukama. Slíbili mi že půjdeme na nějaké jejich tajné místo. Zašla jsem si do koupelny, převlékla se, popadla vak a šla jsem za mými "milými" kamarády. Domluvili jsme se že se potkáme v parku na laviče před hřištěm.
           „Super, jsem tady dřív než kluci takže si můžu v klidu kreslit” zavýsklo si mé vnitřní já. Vytáhla jsme blok a už už jsem chtěla začít kreslit Harryho, když mi došlo že kdyby náhodou přišli a koukali mi přes rameno, jako tehdy Jake, a já si jich nevšimla tak by bylo hodně vysvětlování a lhaní, protože pravdu jim říct fakt nemůžu. Chvíli jsem tedy přemýšlela a potom došla k závěru že nakreslím to hřiště co mám před sebou.
             Kreslila jsem když mi najednou někdo zakryl oči. „Kdo jsem” zeptal se mě očividně James. „Hmm, nevím co takhle Remus, ne ne, určitě Sirius, nebo jsi Jake, jo na 100% Jake” otravovala jsme ho. „Jo, jsem to j-” sundal mi ruce z obličeje James, ale zaseknul se v polovině věty. „Počkej, já nejsem Jake, já jsme James, kdo je Jake”? vychrlil na mě. „A jéje, vyhnula ses vysvětlování Harryho ale musíš si hned najít něco ještě lepšího” vypeskovala jsem se v duchu. „No jak jen začít, hele radši si sedněte tohle bude na delší dobu”. Udělala jsme jim místo a oni se posadili.
           „Takže, Jake je můj nejlepší kamarád ze staré školy, byl to vlastně můj jediný kamarád tam no a on......” povídala jsem jim celý příběh až na to že je trochu poupravený. „Jestli se mi ta holka dostane pod ruku tak přísahám že-” začal Siri. „Hele hele, to by stačilo jo” přerušila jsem jeho plány na pomstu. „Ale Els, Tichošlápek má pravdu, kdyť ta holka tě normálně šikanovala” zapojil se Rem. „Jo, mám stejný názor jako Tichošlápek a Náměsíčník, ta holka je strašná” rozčílil se Dvanácterák. „Hele kluci, už se o tom nebudeme bavit, ok”?! utnula jsem to. „Radši mi řekněte co budeme dělat teď, je skoro oběd”. „No, napadlo nás že bychom se mohli vyblbnout tady na hřišti a potom bychom šli na oběd domů kde se zeptáme mé mamky jestli u mě můžeš přespat” vyložil karty na stůl James. Jen jsem vykulila oči. „Takže první na řadě je to abychom se zeptali jestli vůbec chceš u Jamese přespat” začal Remus. „Jo, jasně byla bych ráda jestli bych mohla, ale to musí povolit tvoje máma” souhlasila jsem. „Ale teď už pojďme na to hřiště”. Vyblbli jsme se a vyrazili směr domov. Nemohla jsem se dočkat přespávačky u Jamese.
       Naobědvala jsem se a vyrazila k Potter mannor. James už mě vyhlížel z okna, takže když mě viděl přicházet tak sešel dolů a otevřel mi. „Tak co, jak jsi u mamky pochodil”? zeptala jsem se. „Jo můžeš se dnes dostavit, buď tu v šest hodin” sdělil mi. „Takže v šest, ok, tak čus” rozloučila jsem se. „Tak v šest, ahoj” připomenul mi ještě a zavřel za mnou dveře.
       Jsou dvě hodiny odpoledne. „Tohle budou ty nejdelší čtyři hodiny mého života” pomyslela jsem si a flákla sebou na postel. Po asi 10 minutách mě přestalo bavit jen ležet a tak jsem se přemístila ke stolu abych něco udělala. V šuplících jsem měla nějaké věci na vyrábění a tak mě nenapadlo nic jiného než vyrobit pozvánky na Dvanácterákovu přespávačku. „Hotovo” zajásala jsem v duchu a prohlížela si své dílo.
    Byl na něm James, Siri, Rem a já. Hoši měli zase přidělané parohy atd. všude byly polštáře a aji na Remově hlavě byl jeden, Jamesovi visely brýle jen na jednom uchu a Siri měl rozčepýřené vlasy do všech stran, vlastně kdyby měl brýle, kratší vlasy a hnědé oči, byl by to úplný James. Já jsem tam stála s polštářem nad hlavou a na všechny padaly peříčka z polštářů.
      Podívala jsem se na hodiny a bylo teprve 17:00. „Co já budu tu hodinu dělat”? zanaříkala jsem v duchu. Najednou mi svitlo. „Měla bych se sbalit”. Tím myslím že si vezmu pyžamo, sprcháč, ručník, hřeben, vak, gumičky, potřebné věci a nejdůležitější ze všeho je sova, ani náhodou bez ní nejdu.
      „Po několika letech, konečně hotovo” oddychla jsem si a svalila jsem se do židle. „Tak, podíváme se kolik je hodin, určitě bude aspoň 17:40, protože to trvalo” pomyslím si a podívám se na hodiny. „17:15! to si ze mě děláte srandu, to bylo víc než čtvrt hodiny”! naštvu se. „A co teď budu asi dělat”? „UŽ TO MÁM” zařvala jsem že mě musel slyšet i hluchý. „Napíšu Jakovi” vymyslela jsem skvělý plán, který jsem po chvíli vyvrátila. „A jak mu asi napíšeš, telefon nemáš a navíc Jake tady ani není, génie” řeklo mi mé podvědomí. „Ach jo, tak co mám dělat”?! Nějakou chvíli jsem se motala na židli a potom jsem šla do skvělého křesílka. Jakmile jsem si sedla tak jsem hned vyskočila protože mě něco píchlo. Oddělala jsem polštář a tam byla nějaká kniha v kožené vazbě. Sedla jsem si a otevřela jsem ji. Bylo to album, a co bylo lepší že bylo prázdné. Jen tak jsem to prolistovávala a najednou na mě vypadl kus papírku. Zvedla jsme ho ze země a rozložila ho. „Ahoj, vidím že jste našli dárek, foťák je ve čtvrté přihrádce pod knihovnou, podepsáno.......” podpis se nedal rozluštit. Papírek jsem zase složila a vydala jsem se ke knihovně. Otevřela jsem přihrádku a tam byl hodně zvláštní foťák. Vytáhla jsme ho a začala si ho prohlížet. Po chvilce mi i došlo jak se fotí. Vyfotila jsem pro jistotu jednu fotečku a normálně se i hýbe. Vážně, jen doufám že si je budu moct vytisknout všechny, to jsem zapomněla dodat, on tu fotku hned vytiskne. „Tak ty jdeš rozhodně se mnou” sbalila jsem ho do vaku. „Tak kolik je hodin”? „17:50”?! „Tak brzo, měla bych vyrazit”. Popadla jsem klíče a rychle pozhasínala všechny světla. Zkontrolovala jsem že je zamčeno a běžela k Jamesovi.
    „17:58, stihla jsem to” oddychla jsem si a zaklepala. Najednou se otevřely dveře tak prudce že jsem málem spadla. „Els, už jsi tady, jupí” zakřičel James jako pominutej. Za chvíli jsem uslyšela stádo slonů na schodech tak jsem zvedla hlavu abych zjistila kdo to je, ale to už mě drtil v objetí Sirius. Potom se přidali James s Remem. „Kluci, vážně jsem ráda za tak vřelé přivítání, ale ráda bych u toho i dýchala” zasýpala jsem protože mě dusili. „Promiň” omluvil se Rem a pustili mě. Mezitím přišla paní Potterová a jenom se usmála nad tím výjevem. „Ráda tě zase vidím Ellie, kluci se nemohli dočkat” přivítala mě paní Potterová. „Já vás taky” odpověděla jsem, ale to už mě kluci táhli nahoru.
     „Tak tady budeme spát” ukázal nám James, s největší pravděpodobností, jeho pokoj. „Jo abych nezapomněla” začala jsem se hrabat ve vaku a vytáhla pozvánky na přespávačku a dala jim je. Každýmu jednu. „Ty jsou úžasný” ocenil moji práci Remus a ostatní jen obdivně přikývli. „Dík” řekla jsem a rychle si je vyfotila jak zírají na pozvánky. „Hej, kdo ti to dovolil” utrhl se na mě Sirius ale cukaly mu  u toho koutky. „To bude chtít nějaký trest” hned se přidal James. „Ale kluci, já chci mít nějaké vzpomínky” protestovala jsem a dokonce udělala i psí oči, ale co si budeme nalhávat na Siriuse nemám. „Hmmm, co takhle ji zlechtat” podívá se James na Siriuse a ten jen zlověstně přikývne a tím je můj osud stvrzen. „Remusi pomoc prosím” žádám Rema o pomoc s výrazem který říká " já to nepřežiju jestli něco neuděláš" ale on se jenom ušklíbne a nechá mě v tom samotnou. Kluci už se zvedali když v tom jsem si usmyslela že uteču. Rychle jsem se začala hrabat na nohy ale James je mnohem rychlejší, jako ty roky hraní famfrpálu jsou poznat, a doběhne ke mně dřív než se postavím na nohy. Povalí mě na zem a klekne si na mě, čímž mě definitivně přišpendlí k zemi. Mezitím se k nám dostane i Sirius a začne můj nezasloužený trest. „K-kluci u-už dos-t” směju se mezi každým slovem. Oni jen zavrtí hlavami a tak začnu pište. Je to jediná obrana která je k dispozici.
    Za chvíli do pokoje vtrhne paní Potterová. „Co se děje, slyšela jsem křik a tak-” vykulila oči když uviděla ten výjev. „Co se to tady děje” vydechla. „Pomoc oni mě tady neprávem trestají” prosím ji o pomoc. „To není pravda, můžeš si za to sama, neměla jsi nás fotit” ohradí se hned Sirius. „Jamesi, prosimtě slez z ní kdyť ji rozmačkáš”. „Ale já tolik nevážím” urazí se na oko James, ale už že mě slízá. Paní Potterová jen zakroutí hlavou a jde pryč. „Tak co budeme dělat teď”? zeptá se Rem, který z toho vyšel nejlíp. „Teď se ti pomstím za to že jsi mi nepomohl” řeknu a už na něj letí polštář. Potom se strhne polštářová bitka století po které jsme všichni úplně vyčerpání a taky zpocení.
    „Měli bychom to tady uklidit jestli tu chceme spát” oznámila jsem jim a oni jen líně přikývli. Vstala jsem a pustila se do práce. Za chvíli se připojili i kluci a měli jsme hotovo jedna dvě. „Dobře to bychom měli, co budeme dělat teď” zeptám se jakmile si zase sednu. „Já mám docela hlad co vy”? zeptá se Sirius a na potvrzení jeho slov mu zakručí v žaludku. Jen jsme přikývli a jako na zavolanou přišla paní Potterová jestli nemáme hlad. Tak jsme šli na večeři. Bylo to vynikající. Vděčně jsem se usmála a nanosila nádobí do dřezu.
    „Tak co budeme dělat teď”? padla samá otázka už po několikáté za tenhle večer, když jsme dorazili do pokoje. „No, s tím že je 21:36 tak bych se šla vystřídat v koupelně, protože to zabere nějakej ten čas a potom se domluvíme, co myslíte”? navrhla jsem. „Já souhlasím co vy kluci” přikývl Rem a podíval se na ostatní. „Jo proč ne” odpověděli a začli se zvedat. „Tak jo koupelna je hned za rohem” oznámí mi James a já jen přikývnu. Chvíli tam všichni sedíme a potom se zvedne James. „Tak já jdu první”. Odpovědí mu bylo prosté Hmm a tak odešel. Po nějaké době byl zpátky a místo něj šel Siri a po něm Remus. „Tak můžeš jít” oznámil mi když došel do pokoje. Co jsem tak odpozorovala všichni kluci spí bez trika, přece jenom je léto. „Ok”. Došla jsem do koupelny a tam si dala pořádnou sprchu. Převlíkla jsem se, oddělala gumičku z vlasů, vyčistila si zuby a šla do pokoje. Ani mi není divný že spím se třema klukama v jednom pokoji. Jakmile jsem dorazila do pokoje uviděla jsem že kluci sedí naproti sobě a mezi sebou mají flašku. „Tak co budeme dělat”? „Budeme hrát pravda nebo úkol” oznámili mi a já se s radostí připojila.
     Hráli jsme asi hodinu když přišla paní Potterová že už je pozdě že máme jít spát. Tak jsem poklidili flašku, zhasnuli světla a šli spát. Všichni jsme spali na matračkách na zemi přikrytí dekami co přinesl James. Z mé pravé strany byl Sirius a po mé levici byl James a vedle něj Remus.
       Usnuli jsme v celku dost brzo protože jsme byli vyčerpání z úkolů co jsme si zadávali. Tohle byl nejlepší den v mém životě.
___________________________________________

Doufám že se kapitola líbila a omlouvám se že vyšla takhle pozdě ale byla jsem nemocná a řešila jsem ještě nějaké rodinné záležitosti
Ještě Vám chci popřát veselé Vánoce a šťastný nový rok
S pozdravem
Lily ❤️💛