Jednou se to musela dozvědět. (Jily)

5.Kaptola

     Nemohla jsem slyšet snad nic horšího než soudkyně Barbara, možná k tomu ještě nebezpečné vztahy a Soukup to je ta nejvražednější trojice co kdy existovala. Jakože nic proti těm co je mají rádi ale já to upřímně nesnáším. Babička došla ke stolku pro ovládání a k mé úlevě vypnula televizi.
     „Takže co vás sem přivádí”? zeptala se babička. „Přijeli jsme za tebou, to nás snad něco musí nutit abychom sem jeli”?! odsekl táta. „Nebyli jste tu celých třináct let, tak promiň že mi přijde divné že jste sem přijeli jen tak” odvětila  babička načež se rozhostilo dlouhé trapné ticho. Samozřejmě jsem ho prolomila, jako vždycky, já. „M-máš to tu velmi h-hezké” vysoukala jsem ze sebe a zase se na mě všichni podívali jako kdyby zapomněli že jsem tady taky. „Děkuji,.....”? „Ellie, jmenuji se Ellie”. Máma se už nadechovala že něco řekne al vtom ji přerušili kukačky které hlásily 11:00. „Měla bych jít nachystat oběd” řekla babička a odešla do kuchyně.
      Jen jsme tam tak stáli a potom si táta sednul na pohovku a máma do křesla. „Já asi půjdu babičce pomoct” oznámila jsem jim a oni jenom zamručeli. Tak jsem šla. „A-ahoj” vykoktala jsem. „Co potřebuješ”? „Já ti přišla pomoct” řekla jsem. „To není potřeba”. „A-ale já chci pomoct” nenechala jsem se odbýt. „Tak dobře, nakrájej zeleninu a prostři stůl”. Jak řekla tak jsem i udělala a jak jsem měla hotovo všimla jsem si že se jí moc nedaří vylovit pepř z polévky. „Prosím tě ukaž já to udělám, jdi se posadit” nakázala jsem jí. Sebrala jsem jí naběračku a začala vylovovat.
      Poté jsem ochutnala a zjistila jsem že je trochu bez chuti tak jsem otevřela skříňku a hle, zrovna tam bylo to co jsem potřebovala, bylinky. Vzala jsem si pár sáčku a polívku dochutila. Ještě jsem utrhla pažitku kterou má na lince, nakrájela ji a nasypala do polévky. „Oběd”!! zavolala jsem rodiče z obývacího pokoje. Jakmile přišli tak jsem musela udělat zasedací pořádek. „Takže, mami ty si sedneš doprava, tati ty naproti ní, babička si sedne po tvé levé straně a já naproti ní” zorganizovala jsem to tak aby ani jeden z nich neseděl naproti babičce a ona naproti nim. Jen co si sedli začala jsem servírovat. Potom se všichni pustili do jídla. Čekala jsem až dojí abych mohla umýt nádobí. Rodiče zase odešli do obýváku a babička zůstala se mnou v kuchyni. „Hodilo by se mít tak šikovnou pomocnici doma” pochválí mě babička.
     „Ale to nic není já jsem si zvykla, protože rodiče jsou často pryč tak si dělám jídla sama, asi už od třetí třídy” odvětila jsem. „Od třetí třídy”? „Jo asi tak nějak, možná už dřív ale vážně nevím, ztratila jsem přehled”. „To jsi si jen ohřála jídlo co ti připravili nebo si dala nějaký rohlík že”? „Ano ze začátku mi mamka vařila ale od čtvrtý si vařím něco sama, třeba jednou jsem slévala těstoviny a málem jsem na sebe převrhla ten hrnec” vzpomněla jsem si. „Kdyť jsi se mohla opařit”! „No, mohla ale nestalo se, tak dobrý. Od střední jsem začala chodit na obědy do školní jídelny, ale abych řekla pravdu občas je to taková břečka že se to nedá ani jíst”. Mezi tím jsem umyla a utřela všechno nádobí a začala ho uklízet do skříněk. „Hotovo” oddychla jsem si a utřela jsem ruce do utěrky.
    „Tak co budeme dělat teď”? zeptala se babička. „Noooo jáááá no mohli bychom si povídat abychom se líp poznali” vychrlila jsem ze sebe. „Dobře, pojď si sednout” poklepal babička na židli naproti sobě. „Ok”. Chvíli bylo ticho, které tentokrát prolomila babička. „Tak mi něco řekni”. „No, dobře”. „Jmenuji se Ellie, chodím do druhého ročníku na střední tudíž je mi 16 let, známky jsou dobrý, ráda kreslím a maluju, ale sporty mě taky baví, hraju na klavír a zpívám ve sboru a teď jsem si našla nového, vlastně prvního kamaráda” dostala jsem ze sebe všechny základní informace, samozřejmě jsem zamlčela Harryho Pottera.
      „Dobře, takže co jsi to říkala jako poslední, jo už vím, říkala jsi že jsi si našla kamaráda a jak jako prvního”? „Tak ten kámoš se jmenuje Jake Jackson, chodí se mnou do třídy, nedávno se přistěhovali s jeho rodinou, je mu 17 a naše setkání je na moc dlouho a jak jako můj první kamarád, no to protože mě ve třídě nemají rádi a abych řekla pravdu já je taky ne”. „Teď mi řekni něco víc o tom Jakovi a jak jste se poznali, já mám času dost” řekla babička.
      „Ve zkratce, je tady jedna parta holek co mě nemají moc rádi, ani já je ne, a ty si mě zase začali dobírat na zastávce a on   pan "neznámý hlas" se mě zastal a potom jsem ho poznala tak že je nový u nás ve třídě a sedí vedle mě” vysvětlila jsem. „Aha, a kdo jsou ty holky”? zeptala se. „Ale jen Lola a její banda”. „Dobře”.
     Zase ticho. „No a ještě jsem přivezla nějaké obrázky co jsem nakreslila, chceš je vidět”? zeptala jsem se s obavou v hlase. „Moc ráda, Ellie”. Zvedla jsem se a došla si pro batoh do chodby. Posadila jsem se a rozepla ho. „Tak tady jsou” vytáhla jsem štos papíru a podala je jí. Tajné jsem doufala že nebude znát Harryho Pottera ale moje prosby nebyli vyslyšeny.
    Hned první obrázek byl Ron, Hermiona a taky samozřejmě Harry a nad nimi jsem napsala nápis Golden trio.
„To je Harry Potter, Ron Weasley a Hermiona Grangerová že” zeptala se babička a já jen seděla s otevřenou pusou protože zaprvé zná Harryho Pottera a zadruhé a to mě překvapilo nejvíc je všechny poznala a vyjmenovala jménem i příjmením. „T-ty znáš Harryho Pottera”? „Bodejť by ne dítě, kdyť je to ta nejlepší věc na světě” oznámila mi s klidnou tváří babička. „T-ty máš taky ráda Harryho Pottera, já se jen ujišťuji protože rodiče ho upřímně řečeno nesnáší” byla jsem zaražená. „Ano mám ho ráda přece je to naše rodinné dílo”. „Jak jako rodinné dílo” zmátla mě babička. „Přece j- , počkat tak ty nevíš”? byla teď zmatená a naštvaná babička. „Co bych měla vědět”? „No přece slavná autorka této knihy J.K. Rowlingová je tvá praprababička”. Bummm. Ano to byl jediný zvuk co jste mohli slyšet protože jsem právě spadla ze židle kvůli tomu šoku. „J.K. Rowlingová je MOJE PRAPRABABIČKA”! pomyslela jsem si nahlas. „Ano je Ellie” ozvala se trochu vyděšená babička. „JAK”? byla moje první otázka. „Velice jednoduše, to jsi se nikdy nezamýšlela nad tím že máte stejné příjmení”? „Ale ano zamyslela, ale rodiče mi řekli že je to jen shoda náhod a tak jsem to dál neřešila” odpověděla jsem po pravdě. 
    „Aha no dobře, jestli se chceš dozvědět víc jdi do knihovny, já si jdu promluvit s tvými rodiči” řekla a odešla do obýváku. Já se zatím vydala do knihovny. Po chvíli hledání jsem ji našla a abych byla upřímná je to krása. Tolik knih na jednom místě je ještě u nikoho doma neviděla. „Wow”. Hned jsem začala listovat v jedna knize, ale potom mě zaujala jedna kniha. Měla zlaté stránky a hodně ohmataný kožený přebal. Vytáhla jsem ji a otevřela na první stránce, ale nic tam nebylo. Najednou se zhoupla podlaha a-
___________________________________________

Doufám že se kapitola líbila.
Budu ráda za všechny komentáře.
S pozdravem
Lily ❤️💛