Ochránce

19. kapitola

*Alec*

"Seš nějakej podrážděnej," prohlásí Mason, když vejdeme do skladu hospody, "chceš si vzít den padla?"
"Ne, jsem v pohodě," povím automaticky, ale pravda je taková, že jsem poslední dobou v neustálém napětí. Bude to tím, že mi Izzy pořád neprozradila, co má v plánu, až odmaturuje. Taky se začala dost často zmiňovat o návratu domů.
Domů. Od chvíle kdy odjela, už pro mě žádný domov neexistuje. Z bytu se stala pustá a tichá bouda chaosu. Skoro jako já. Bez ní si připadám ztracený a prázdný. Vždy, když mi svým medovým hlasem říká, že se jí stýská a nemůže se dočkat, až se uvidíme, zasahuje mé nejzranitelnější místa a narušuje pevné bariéry mých obranných zdí. Kdykoliv slyším podobná slova, mám chuť sednout do auta a dojet si pro ni.
Protože, zatraceně, jo, chybí mi.
Ale tady pro ni není místo.
Vytáhnu z kapsy mobil a už poněkolikáté se podívám na mapy. Musím se ujistit, že se zelená tečka v aplikaci nepohnula. Uleví se mi, když vidím zelený bod pevně zaklenutý v horním rohu její koleje. Je po desáté večer a měla by být v posteli.
Už je to dlouho, co se mi ozvala naposledy. Tolikrát jsem držel prst milimetr nad jejím jménem a málem ho zmáčkl, jen abych ji opět slyšel. Ale pokaždé jsem tomu pokušení odolal. Kdykoliv s ní mluvím, je pro mě těžší a těžší držet se zpátky. Přesně to je ale potřeba, abych svoji holčičku ochránil.
Není tady od doby, co se Hunter dostal k moci, a za ty roky všem sešla z mysli. Pouze Mason ji občas zmíní, ale jen tak mimoděk, jako by vzpomínal na zemřelou osobu. A takhle to taky chci. Sice se každý večer vracím do vypleněného bytu, abych se navečeřel tam, kde mi společnost dělá jenom otravný hukot ledničky, ale zvládám to, protože vím, že je Izzy daleko a v bezpečí. Dělám to taky pro dobro všech ostatních, jelikož bych zabil každého, kdo by se na ni třeba jen křivě podíval.
"Nevypadáš moc v pohodě," podotkne, "víš, že nikomu nemůžeš věřit více než mě. Svěř se mi, chlape."
Plete se. Na světě existuje pouze jediná osoba, které věřím, a ta je několik kilometrů daleko, schovaná v drahé, soukromé škole.
Pochybuju, že Masonovi vadí nedostatek mé věrnosti, spíš si myslím, že jde o prachy.
"Nevycházíš s penězma?" zeptám se a navodím tak jiné téma.
"Proč se ptáš?" oči neodtrhne od tlustého balíku bankovek. Měl by je přepočítat, rozdělit do obálek a předat příjemcům.
"Kolik si v mínusu?"
"Nejsem v mínusu," zamračí se, "jenom si o tebe dělám starosti, nic víc v tom nehledej."
Polknu nasranost a hlasitý povzdech. Jestli Mason neodevzdá Hunterovi měsíční podíl ze zisku, čeká nás nemilá návštěva. Nechci ho tady. Kazí morálku. Chlapi se ho bojí. Hunter neustále zpochybňuje něčí oddanost a staví lidi proti sobě. Taky jsem nakonec pochopil, proč má tolik rád nedotknuté holky. Ujíždí si na strachu. Čím víc se ho někdo bojí, tím víc se mu to líbí. Radši bych si usekl péro, než dovolil, aby se k Izzy jenom přiblížil.
"Kolik potřebuješ?"
Mám prachy, co by mohly pokrýt Masonovo momentální manko.
"Dobrý, Alecu, nech to být," zavrčí, "co kdybys šel radši nahoru a řekl holkám, že mám hlad. Je mi ukradený, kdo to uvaří, ale než to dokončím, chci mít jídlo na talíři. A dej je do latě, už to nemůžu poslouchat, jsou jako dvě slepice. Nechápu, proč se tak nesnášej."
Poslechnu ho a odejdu. Z vrchní místnosti se ozývá hlasité hulákání. Vím, proč se nesnášejí. Emily závidí Lilly její mladí a Lilly se bojí, že ji čeká stejná budoucnout jako Emily - budoucnost stárnoucí prostitutky, která už se hodí jen na to, aby kouřila ptáka obéznímu vůdci gangu.

Krátce jim kývnu na pozdrav, než promluvím k Lilly, "Mason má hlad, mohla bys hodit maso na gril?"
"Nejsem jeho zasraná kuchařka," prohlásí a upraví si výstřih svých průsvitných, krátkých šatů. Mason nebude zrovna nadšený, až ji uvidí.
"Uvař tátovi jídlo," vyštěkne Emily.
Promnu si čelo a na okamžik zavřu oči, abych se uklidnil.
Jak se dalo očekávat, Lilly ihned zrudne vztekem, "ty mi nemáš co rozkazovat, ty stará děvko!"
"Děvko? Podívej se na sebe. Já nejsem ta, co hodiny vystává před všemi kluby ve městě a prodá svoji kundu prvnímu chlapovi, který jí před ksichtem zamává sáčkem koksu."
"Aspoň neztrácím čas klečením na kolenou v naději, že se dostanu k lepší pozici a padne mi z toho pár centů."
"Centů? Zlatíčko, moje kalhotky, který mi mimochodem pravidelně stahuje tvůj tatínek, stály víc než celý tvůj šatník. Na kolenou tráví čas leda tak tvůj fotr."
Lilly se po Emily vrhne. Popadnu mladší z nich a odstrčím ji na stranu. Kdykoliv mě zamrzí, že tady není Izzy se mnou, stačí se mi podívat na tyhle dvě. Klidně to mohl být taky Izzyin život. Říkám si to pokaždé, když mě přepadne touha přivést ji domů.
Držím Lilly a ukazuju na Emily, "Mason sedí dole, takže si dávej zatracenej pozor, jak mluvíš o jeho dceři," otočím se k Lilly, "a ty se přestaň chovat jako malej spratek a koukej starším prokazovat úctu."
"Je to sice stará, použitá kurva, ale nemusím jí prokazovat vůbec nic," vztyčí k Emily prostředník a s povýšeneckým výrazem ve tváři se mi vyškubne z ruky.
Tentokrát je to Emily, kdo se vrhne na Lilly. Zrovna držím ty dvě od sebe, když do místnosti vejde Mason.
"Co se to tu do prdele děje?"
Lilly se okamžitě vrhne tátovi kolem krku, "Emily je na mě zlá."
Emily těká očima kolem sebe a přemýšlí, jestli se jí z tohohle podaří vyflirtovat. Nakonec se pokusí oslovit jeho rozkrok. Opře se o linku, div jí z výstřihu nevypadnou prsa, a vystrčí zadek. Pak na něj úlisně zamává řasami, "oba víme, že můj talent neleží v kuchyni, brouku."
Mason si Emily hladově změří. Lilly vycítí, že otce na své straně ztrácí, a proto se rychle, avšak neuváženě, ujme slova: "Nic vařit nebudu. Právě jsem si nechala udělat nehty a nechci si je zničit. Co si o nich myslíš, Alecu?"
Rozloží si je na sotva zahalených prsou.
Stočím pohled k její tváří, "takovým věcem nerozumím."
"Na co se to Aleca vůbec ptáš?" ozve se Mason znechuceně. Zřejmě si konečně všiml toho mála, co má na sobě. "Proč si k sakru neoblíkneš něco normálního? Pořád si stěžuješ, že se k tobě všichni chovaj jako ke kurvě. Možná by ses v tom případě neměla jako kurva oblíkat."
"Ale tohle je Gucci!" vypískne dotčeně.
"To je mi u prdele, prostě vypadáš jako děvka. Klidně by sis mohla na krk pověsit ceduli s nápisem Na prodej."
"Neboj, tatínku, nezaprodám se tak jako ty," vysměje se mu.
Masonova ruka vyletí do vzduchu s takovou rychlostí, že ji málem minu. Ale jen málem. Popadnu ho za zápěstí a Lilly odstrčím na stranu. Cítím, jak se Mason celý třese. Sice stárne, ale pořád má sílu jako býk. Ničí ho smutek a pocit vinny, což si vybírá krutou daň na jeho rodině. Lilly je drzá, on ji uhodí a ona mu odpoví tím, že si oblékne ještě nicotnější oblečení, vezme si ještě tvrdší drogy a najde si ještě horší chlapy.
"Jdi dolů, holky ti připraví večeři," poradím mu.
Mason mě poslechne a otočí se na patě směrem ke dveřím. Cestou z kuchyně však smete z ostrůvku veškeré nádobí, které se s rámusem zřítí k podlaze. Popadne talíř a mrští s ním o zeď. Emily leknutím nadskočí a Lilly se přikrčí ještě silněji k rohu, kam jsem ji před chvílí odstrčil.
"Uvař mu, Emily," přikážu jí.
"Doufám, že to tady Hunter srovná do latě, až se vrátí," prohlásí a vytáhne ze skříňky pánev.
Lilly vydá přidušený zvuk. Zmínit se před ní o Hunterovi je podpásovka.
Popadnu z háčku něčí kabát a hodím jí ho, "obleč se."
Kabát nechá dopadnout ke svým chodidlům, "to ti tolik vadí pohled na mé tělo?"
"Přestaň zase fňukat," vyštěkne Emily otráveně.
Jenomže Lillyina mysl je právě až příliš zaneprázdněna vzpomínkami na onu osudnou noc, kdy si ji Hunter vzal. Na noc, kdy ji její vlastní otec daroval zrůdě. Snaží se na to zapomenout, vymazat tu noc z černého kouta své mysli. Proto fetuje a střídá chlapy. Potřebuje něčím utišit všechnu tu hrozivou a nepomíjející bolest.
Pružnou krajku výstřihu si stáhne o cosi níž, "co je s mými prsy špatného? Stály celý jmění, jsou pevný a velký. Nebo ti snad vadí můj zadek? Ještě si ho ani pořádně neviděl."
Unaveně si promnu oči, což Lilly očividně naštve.
"Podívej se na mě!" zavřeští, "nemáš rád použitý zboží, nebo co?"
"To stačí," usoudím. Z nedalekého stolu strhnu ubrus a přehodím ho Lilly kolem ramen. Snaží se mi vyvléknout ze sevření, ale na to je příliš slabá. Zabalím ji a dosoukám ven na zadní dvůr, kde ji posadím do jedné z dodávek.
"Hej, Eduardo!" škubnu hlavou k novému členovi, který se opírá o zchátralý plot s cigaretou v ruce. Je to dobrej chlap, o kterým vím, že Masonovu dceru nezneužije. "Pojď sem. Odvezeš Lilly domů, jasný?"
Beze slova přikývne, odhodí vajgl a nastoupí na místo řidiče. Mám ho rád - jak jenom dokážu mít rád někoho, kdo se nejmenuje Izzy.
"Jestli se o něco pokusíš, osobně ti vydloubnu oči. Ta holka na tom není dobře," povím mu ještě, než za sebou zabouchne dveře, "jeď," poplácám plechový bok vozu.
Na můj rozkaz vyjede z uličky a odveze zoufalou Lilly pryč.
Nechápu, proč s tím Mason nic nedělá. Musí přece všechnu tu bolest vidět. Není moje, ale pokaždé, když před spaním zavřu oči, vidím její zmučený obličej. Radši bych umřel, než aby se sem Izzy vrátila.

***

Tak jak se vám líbila dnešní kapitola?🖤

Co si myslíte vy? Měla by se Izzy vrátit?

Budu vděčná za každý hlas nebo komentář.
Děkuji.🤍

U další části, ahoj!🖤