Ochránce

1. kapitola

I. ČÁST

*Alec*

Slyším podivné zvuky. Jen krysa. Pomyslím si. Moje práce závisí na tichosti a mrštnosti. Ale místo drobného zvířete uvidím malou holku, jak se krčí v koutě hned za zchátralou cihlovou budovou, za kterou se schovám. Velké, modré oči se jí lesknou strachem. Kolena si přitáhne až k bradě a opět vzlykne. Její špinavá chodidla jsou holá a hadry, které má na sobě, se snad ani nedají považovat za oblečení. Oba jsme úplně zticha. Skoro ani nedýchám a hledím jí do ztrápeného obličeje. Přitisknu si prst ke rtům: "Pššš," varuju ji. Musí zůstat zticha. Drobnou rukou od hlíny si zakryje pusu a přikývne. Nevím, jestli jí můzu věřit. Vše mi může pokazit, může začít ječet a prozradit mě. Nic jiného než jí důvěřovat mi však nezbývá.

Vykouknu zpoza rohu. Hlídač stojí zády ke mně a osahává místní šlapku. Nepoznám, jestli s ním šla dobrovolně, nebo mu to pouze trpí. Sáhnu si za opasek, abych se ujistil, že mám zbraň na správným místě. Cinknutí kovu mi dá jasný signál. Mám zelenou. Hlídač si rozepne pásek a jeho kalhoty spadnou až ke kotníkům. Špekatými prsty stáhne tanga té holce a než do ní zasune svýho ptáka, stihnu ve stínech proběhnout okolo nepozorně střežené brány. Ten vůl si ničeho nevšimne. Oči má zavřený, stejně jako ta děvka. Nejspíš přemýšlí nad něčím hezkým, co jí pomůže přežít tenhle hroznej šuk. V týdle díře jsou ty nejlepší zásoby. Když se vám podaří projít kolem hlídače, všechny krámy jsou vaše. Popadnu bedny plný chlastu a jednu po druhé nanosím k zadní bráně, kde si je vyzvednou zas jiní chlapi od nás z gangu. Musím být opatrný a tichý, jinak je veškerá práce v prdeli, včetně mě. Hlídač se zmůže sotva na pár přírazů, proto se nesmím dlouho zdržovat. Avšak zabere mi to jen pět minut a běžím zpátky. Zásob je tam pořád dost, ale bohužel mi nezbylo více času. Čtvrť zaplní jeho hlasité uspokojené zastenání, ale to už jsem naštěstí zpátky za cihlovým barákem. Mrknu na tu holku, tváří se zmateně. Něco mi naznačí ústy. Neumím odezírat ze rtů, a tak se k ní sehnu a ukážu na svoje ucho. Tak lehounce, jako by ani nedýchala, mi pošeptá: "Stalo se tomu pánovi něco?"
Záporně zavrtím hlavou. Ozve se hlasité plesknutí ruky o kůži. Vykouknu zpoza zídky, ale to jen plácl tu šlapku po zadku, ne přes tvář, jak jsem se zprvu domníval.

"Sakra, příště mi ho pěkně vykouříš. Je ti to jasný?" mluví k ní výhružným hlasem, zatímco si natahuje kalhoty.
Ona mu něco odpoví, neslyším ale co. Mluví moc tiše.
Hlídač ji zničehonic popadne za bradu, "cos to řekla? Ještě jednou a nedopadne to s tebou dobře." Kopne ji do břicha. Holka se zlomí v pase a bolestně vykřikne. Ruce se mi sevřou v pěsti. Nejsem ale žádný hrdina, jestli se jí vydám na pomoc, skončím za mřížemi.

Na zádech cítím, jak mě cosi tahá za bundu. Otočím se. Ta holčička svírá látku pevně mezi prsty a třese se chladem. Odtrhnu od sebe její ruku a zakroutím hlavou. Nesmí na mě takhle viset a rozptylovat mě. Svleču se a přehodím bundu přes její drobná ramena, aby se přestala tak ukrutně klepat. Stačí mi tričko. Adrenalinem rozprouděná krev v žilách mě jistě zahřeje. Vypadá jako hromádka neštěstí.
Svou pozornost přesunu zpátky k hlídači. Ten pro nás představuje největší nebezpečí.
"Příště si umyj tu svojí držku. Chutnáš jak podělanej popelník."
První do ní strčí svý péro, a teď ho sere, jak chutná její pusa. To je praštěný. Hlídač jí krátce kývne a poté odejde. Dám jim chvíli náskok, než se vyplížím ze svého úkrytu. Holka za mnou vydá vystrašený zvuk.
"Zjistím, jestli je vzduch čistý a vrátím se. Slibuju."
V těch oceánových očích se zalesknou slzy. Nemám ani páru, kolik jí je, ale už teď ví, že většina slibů stojí za hovno.
"Sáhni do kapsy té bundy, jsou v ní všechny peníze, který mám. Jestli mi nevěříš, že se pro tebe vrátím, věř, že se vrátím pro ty prachy."
V tom tichu se ozve zakručení jejího břicha. Soucitně se mi sevře žaludek. Ani já jsem ještě nejedl.
"Až se vrátíme, najíme se. Zatím mi dávej pozor na ty prachy, jo?"
Místo odpovědi jen krátce kývne na souhlas. Stačí mi to.