Ochránce

15. kapitola

*Isabelle*

"Promiň," zírám na velkou tašku se šaty ve svém klíně. Vrtá mi hlavou, zda je Alec naštvaný kvůli tomu, kolik za mě dneska utratil. Celková částka za šaty, boty a šperky byla opravdu dechberoucí. Když nám ji prodavačka u kasy oznámila, zůstala jsem stát s pusou otevřenou dokořán. Chtěla jsem odejít a všechno tam nechat, ale o tom nechtěl Alec ani slyšet. 
"Za co se omlouváš?" zeptá se, když se taxi rozjede. Vezme mi z klína papírovou tašku a položí si ji mezi nohy.
Míjíme vysoké stromy vysázené podél chodníků a luxusní budovy s prosklenými výlohami. Odpovím, až když se nádherný výhled z okýnka vystřídá s ne tak líbezným pohledem na posprejované domy. Netuším, jestli za jeho rozhořčení můžou ty šaty nebo jejich cena. Vím jen, že je s Alecem něco v nepořádku, a když je nešťastný on, pak já taky.
"Omlouvám se za všechno."
Hledí upřeně před sebe, "nemáš se za co omlouvat, Izzy."
Taxikář zastaví a oznámí nám poplatek za své služby.
Alec mu vtiskne do dlaně bankovku, "zbytek si nechte."
Vystoupím až po něm, "jestli je to kvůli těm šatům, můžu je vrátit."
Pousměje se. Jeho úsměv je plný různých emocí, které nedokážu rozšifrovat. Dřív jsem věděla, co značí každičká grimasa v jeho tváři, sebemenší škubnutí. Teď má v očích tajemství. Mění se.
"Ne. Jsou krásné a sluší ti. Jenom jsem si neuvědomoval, že dospíváš," pobídne mě do bistra.
A to všechno dokázaly ty rudé šaty? Uvědomil si díky nim, že dospívám?
Od teď je budu nosit každý den až do smrti. 
"No, je mi patnáct."
"To mi nemusíš připomínat," zamumlá.

Sotva vejdeme dovnitř hospody, přepadne nás Emily, "přijede šéf," ukáže na mě, "jdi si pro kýbl a hadru a umyj všechny stoly. Ty-" ukáže prstem k Loganovi, "připrav jeho oblíbený steak s opečenými bramborami a nezapomeň, že to má rád pořádně pikantní." 
Tak rychle, jak se Emily objevila, zase zmizí. Vyměníme si s Loganem znepokojený pohled a oba se dáme do práce.
"Neupozorňuj na sebe," poradí mi Alec.
Přikývnu a popadnu gumové rukavice. Naliju do kbelíku horkou vodu a zamířím ke stolům, abych je vydrhla. Alec nespouští oči ze vchodových dveří. Ruku má položenou blízko své zbraně schované pod bundou. Nevím, co přesně Alec pro šéfa dělá, ale vím, že se to týká zbraní, krve a jiných nelegálních věcí. Nemluvíme spolu o tom. Existuje více věcí, kterým se ve společné konverzaci vyhýbáme. Jako například, proč se po každém návratu domů několikrát sprchuje. A proč chodí do práce, když už je v hospodě zavřeno. Nebo že si jednou za čas vlezu k němu do postele, když se mi zdá nějaká noční můra. 
"Už jde," oznámí Alec.
Emily prstem přejede všechny stoly, aby se ujistila, že jsou čisté. Zamračím se. Odvádím dobrou práci a uráží mě, když to někdo zpochybňuje.
"Jdi pryč," nařídí mi a já bez námitek zamířím ke kuchyni.
Ještě než vpadnu dovnitř, spatřím šéfovu ochranku, která vejde do restaurace jako první. Čtyři muži v tmavých oblecích s pistolemi u pasu. Jde z nich strach a respekt. Raději se rychle ztratím.
"Máme pro tebe přichystaný stůl a Logan ti připravuje tvoje oblíbené jídlo," zaslechnu Masonův hlas z vedlejší místnosti. 
Logan míchá jakýsi dresink v porcelánové mističce.
"Mohla bys mi přinést tu modrou utěrku," ukáže směrem ke kuchyňskému ostrůvku. 
"Jasně," kyblík s vodou položím k dřezu, opláchnu si ruce a dojdu pro kus látky, o který mě Logan požádal.
"Proč není ještě hotové to jídlo?" přiřítí se zamračená Emily.
"Potřebuju čas, zlatíčko," utrousí kuchař otráveně a ani se neobtěžuje vzhlédnout od své práce.
"Tak se modli, abys tu dnes nevařil naposledy. Má hlad, tak dělej."
"Rozkaz," ironicky zasalutuje.
Emily se zlověstně zamračí. Vypadá, jako by ho nejraději na místě odstřelila.
Logan přemístí maso z pánve na podlouhlý talíř, pak přidá trochu dresinku a opečených brambor. 
"Mně to nepřipadá jako extra pikantní dresink," Emily nakoukne přes kuchařovo rameno.
"Ale je."
"Přidal si tam pálivou papriku? Protože se mi zdá hodně světlý."
"Ano," zavrčí Logan.
Emily ho praští do paže, aby odstoupil a ona tak lépe viděla, "hmm, proč není tedy ten dresink červený?"
"Sakra, Emily, seš slepá?" zařve.
"Jestli mu to nebude chutnat, osobně tě zabiju," narovná se, popadne tác s jídlem a odejde.
"Ty tak," znechuceně se ušklíbne, "vařím tohle jídlo, kdykoliv přijde, a pokaždý mu kurva chutná," Logan odhodí zástěru na pult, "je lepší než sex s ní."