From the Ashes: Rise of the Phoenix [Z Popela: Vzestup Fénixe CZ] - DOKONČENO

41. BOUŘE NA DOSAH

Ještě o několik hodin později, stále nemůžu úplně zpracovat co se během posledních dvaceti čtyř hodin stalo.
Dorazila jsem do obléhaného Varentu, osvobodili jsme jeho část, zničila jsem Loganovu flotilu, nebo alespoň její velkou část a zabila jsem muže, který mě roky trápil, bil, ale i vycvičil. A zároveň tím porušila slib Tarinovi, že ho nechám vykonat spravedlnost vlastní rukou.
A samozřejmě nesmím zapomenout na to, že jsem se nějak vyplavila až na Lobaru, kde se ukázalo, že hlavní odboj nevede nikdo jiný, než údajně mrtvý otec dvojčat.
Muž, který si myslel, že přišel kvůli pirátům o celou svou rodinu a postupně vybudoval místní odpor vůči prakticky všemu, co představovala rodina Redshirů, protože to oni dovolili pirátům téměř beztrestně zdejší obyvatelé zabíjet, rabovat jejich domovy a prodávat všechno a všechny na černém trhu, který také nechali vzkvétat.
Erik Stronghold, bývalý královský voják v deserci, pod přezdívkou Kovář, pomohl za ta léta vycvičit a zotužit obyvatele Lobaru v malý národ bojovníků, začež ho zde každý drží ve velké účtě.
Nemusela jsem Erikovi, jak trval na tom abych ho oslovovala, vůbec nic vysvětlovat, protože dvojčata to už dávno udělala za mě. Celý náš příběh od doby prvního setkání, včetně mojí minulosti mu byl znám už dávno, než jsem se na ostrově objevila já.
Vlastně měli připraveny lodě na vyplutí do Varentu, ale díky mě se tato část akce musela zrušit. Naštěstí. Protože by pluli na nesprávné místo.
"Mohli by jsme využít tmu a nepozorovaně připlout až sem." ukáže Erik na mapě, malý výčnělek. Jedná se o starý nepoužívaný dok poblíž Demos.
"To je moc daleko. Uvidí nás hned po vylodění, tady na té rovině." oponuje mu Luca okamžitě a jeho otec se na něj s uznáním zahledí.
Všimnu si, že Lucovi po tváři přejel lehký úsměv.
"Máš pravdu. Ale vzhledem k tomu, že nevíme, kde táboří jednotky krále Redshira, nemáme navybranou. Není tu žádné jiné místo, kam by se naše lodě vešly.".
"Za chvíli by jsme měli informace dostat. Poté můžeme plout dál." promluvím poprvé, co se před půl hodinou začali všechno tři dohadovat jak Logana nenápadně obejít nebo jestli zaútočit napřímo.
"Pořád nemůžu uvěřit, že nám informace o stavu bojiště poskytne sova." uchechtne se Erik, hlasem tolik podobným dvojčatům.
"Nix je velmi inteligentní, víc než leckterý člověk. Jinak bych se nevynořila z moře tady.".
A je to pravda. Jak jsem později zjistila, byl to právě Nix, kdo mě zachránil od utonutí. Dorazil do Varentského paláce, zrovna když jsem byla na cestě na Loganovu loď. Tarin mu vysvětlil náš plán a Nix se rozhodl zkontrolovat situaci. Prozýravě se domluvil s párem delfínů, aby mi pomohli dostat se na břeh, až skočím do vody.
Jenže čas ubíhal, a já pořád nikde nebyla, Nix poznal že něco špatně. Pak jeho slovy viděl "Že jsem se z podpalubí vyřítila jako šílenec a vyhodila loď do vzduchu", a když jsem spadla do vody, sebral mě silný proud, který mě málem unesl na širé moře, než mě delfíni stihli najít a dostat na nejbližší souš. Tou souší byl Lobar, což bylo naprosto mimo plán, ale účel to splnilo. Neutopila jsem se, i když stačilo málo.
Nakonec jsem však ráda za to, že jsem se sem dostala. Mám tak možnost osobně poznat muže, po kterém jsem žádala pomoc nadcházející bitvě. S čímž souhlasil, pravděpodobně hlavně protože mě k němu vážou jeho synové, ale i společný zájem. Zájem osvobodit Carnacu ze spárů Redshirů a nastolit v říši konečně mír a blahobyt.
"Jsou všichni jak přes kopírák, co? Jeden by se jich až bál, kdyby je potkal někde v noční uličce." uchechtne se Karin, dívka jež se o mě starala než jsem se probrala. Je vlastně docela milá, ale s Lucou si očividně úplně nesedli. Zato s Hunterem to je úplně jiná věc...
Marien sedící vedle ní se bezhlesně uchechtne, něco vyznakuje a Kar se tomu ušklíbne. Já z toho bohužel poznala jen pár slov.
"Dorazíme tam ještě pod rouškou noci? Za denního světla nás určitě objeví mnohem rychleji." zeptá se Hunter a vyhlédne z okna kabiny, kde je jen černočerná bezhvězdná noc, avšak už za pár hodin začne obloha světlat. Jako by i počasí tušilo k čemu se schyluje, za nedlouho dorazí velká bouře. A to doslova i obrazně.
Snažím se co nejlépe uzavřít nervozitu, kterou mi způsobuje to být opět na otevřené vodě a na lodi. Možná potlačuji i nervozitu z blížícího se střetnutí, ze kterého se mi potí dlaně jako šílené.
V tom se ozve zaklepání na dveře a všichni v místnosti ztichnou.
"Veliteli, přiletěla sem ta sova, jak jste říkal. Co s ní máme dělat?" ozve se ženský hlas.
Okamžitě se vrhnu ke dveřím, "Prostě ho sem pusťte." řeknu ženě s ostře řezanými rysy, když dveře otevřu.
Žena pokývne a ustoupí stranou, aby Nix mohl přistát na mé připravené paži.
Vypadá značně rozčepýřeně, ale nejsem si jistá, že to je kvůli bouřce která hřmí v dáli.
"Tak co? Vypadáš hrozně, doufám že neneseš špatné zprávy." pohladím ho po vlhké hlavě a srovnám mu tím pár pírek, která trčela různými směry.
-Jsou jich tam stovky Scarlet! Většina z nich vypadá jako sedláci, které kontroluje, a používá je jako obětní beránky... Ale i tak má stovky vycvičených vojáků.- zahouká okamžitě Nix a zatřepe křídly.
"Nemůžu říct, že by mě to překvapovalo. Ale kde jsou Nix? Kde se utábořili?".
-Utábořili? Žádný tábor nemají! Všichni se tam najednou objevili společně s Loganem a okamžitě začali útočit. Nějak se mu povedlo narušit obranné kouzlo, které jim zabraňuje Demos správně vidět. Když jsem odlétal ozval se příšerný skřípot, jako když drhne nehty o tabuli. Nevím co to bylo, ale určitě nic dobrého pro nás. Bitva už začala, musíme tam okamžitě dorazit!-, naléhá Nix a upře na ně své žluté oči.
-A Scar... Předtím jsem v dálce viděl trojici obrovských ptáků, mám pocit, že na hřbetech nesli další lidi-.
Jako první mi ujede nadávka, a pak další.
Ještě s Nix na paži vyběhnu z kajuty a zahulákám na kapitána.
"Okamžitě nastavte kurs Demos, nečekáme už ani minutu. Hned dejte tyhle bárky do pohybu.".
"Od Vás já rozkazy nepřijímám děvče." ozve se kapitán. Z podpalubí však vyjde Erik, "Udělej co říká Grunte, a signalizuj všem lodím ať udělají to samé." okřikne kapitána a ten okamžitě poslechne.
"Předpokládám, že Nix nenese dobré zprávy." řekne tentokrát už normální hlasitostí, když oba zapadneme zpátky dovnitř.
"Vůbec nenese dobré zprávy, kašlete na nějaké tajné plížení k hradu, nemá to smysl. Vy se vylodíte tady." ukážu na mapě dok, který předtím zavrhli.
"My? A co ty?" zeptá se Luca a přejede mě pohledem, "Já se vylodím tady, je to blíž, budu tam rychleji." ukážu na malý útes, který mě po málem šplhu dostane rovnou na pláninu, kde už teď zuří první vlna bitvy.
"Ani za nic nepůjdeš sama, zbláznila jsi se?" vyjede na mě překvapivě Hunter.
"Logan nejspíš neví, že nejsem v Carnace v rukou Mistra. Pokusím se k němu nenápadně dostat a zabít ho." odpovím mu okamžitě. Logan neví, že nejsem v jeho zajetí... Během boje si určitě nebude dávat moc velký pozor, protože lidští vojáci proti němu nemají šanci. Třeba poleví na stráži a já ho tak budu moct zabít.
"A jak to chceš přesně udělat? Sama projít přes celé bojiště a pak ho holými rukama uškrtit nebo co?" zeptá se Luca nechápavě.
"Když to bude potřeba, tak klidně." odpovím mu odhodlaně.
"Už jsem se bál, že na to chceš jít nějak rozumně, jako třeba s tou DÝKOU, co Logana určitě dokáže zabít. Kvůli tomu jsme jí přece tak urputně hledali." uchechtne se Luca a zavrtí hlavou.
"Jenže tu dýku má u sebe Dante nebo Tarin, ne já. Úplně jsme nepočítali s tím, že skočím na Lobaru, jinak bych jí měla já, jenže nemám a nic jiného než moje síla mi nezbývá." odpovím mu mírně nabroušeně, protože jsem si vědoma chatrnosti mého plánu.
"Máš přece meč." ozve se Kar a Luca po ní hodí otráveným pohledem, "Nepleť se do toho Kar, kdyby jsi ještě chvíli mlčela, dozvěděla by jsi se, že Logana nelze ani zranit běžnou zbraní.". Kar na něj za to udělá velmi neslušný posunek.
"Nech jí být, jen se snaží pomoc." utrhne se na něj Hunter v obraně Karin.
"Tak a dost, chováte se všichni jako děti. Doufal jsem, že umíte závažné problémy řešit víc jako dospělí..." bouchne rukou do stolu Erik a všichni ztichneme.
"Scarlet, opravdu si nemyslím, že je dobrý nápad aby jsi tohle zkoušela udělat sama." ozve se už klidněji, nadechnu se, abych mu odporovala, ale on mě nepustí ke slovu.
"Proto je myslím rozumné, aby s tebou šli mí synové. Budou ti krýt záda, dokud nedorazíme my se zbytkem Lobarského odporu.".
"Myslel jsem, že budeme konečně poprvé bojovat společně." ozve se Luca a Hunter mu něco sdělí skrz jejich pouto.
"Souhlasím, měli by bojovat po boku svého otce. Krom toho... Nejsou ti dva úplně snadno přehlédnutelní. A to i na bojišti." sdělím jim své myšlenky.
Erik Stronghold se nadechne.