From the Ashes: Rise of the Phoenix [Z Popela: Vzestup Fénixe CZ] - DOKONČENO

7. CO DÁL?

¿¿¿¿¿TARIN¿¿¿¿¿

Netrvalo mi dlouho přijít na to, že John má pro Sally velkou slabost. Vůbec se mu nedivím, snad každý chlap na ní může oči nechat, kdykoliv je někde okolo.
Pro pajzl který vede Tom, je jí vyloženě škoda. Opravdu by mě zajímalo jak se z ní během pár let stala taková holka, zejména protože jí Tom vychovával sám, už od jejího narození.
"Nikdy si asi nezvyknu, že jsi najednou ten bohatší" zakroutí hlavou Sally a zvedne do rukou borůvkový muffin s čokoládou. Pravda, sice toho s Tomem neměli tehdy moc, ale rozhodně toho měli víc než já.
"To jsme dva" usměju se a znovu se zaměřím na plátno před sebou. Nikdy mi to se štětcem tolik nešlo, uhel mi sedí mnohem líp.
"Tarine..." poklepe na okraj obrazu netrpělivě John, "Když jsou tu sluhové, tak se nesmíme flákat. Koukej malovat a nemel".
Nespokojeně si odfrknu, ten útěk za zábavou nás přišel draho. Skoro na každou hodinu teď chodí někdo kdo na mě dohlíží, abych plnil své povinnosti jak mám.
Pravda... Opili jsme se nehorázně? Ano, jak psy. Byla moje chyba, že zrovna šel okolo profesor Smith? Ne, ale asi jsem měl dát větší pozor a nevrávorat přes luxusní ulice Coniusu. Byl otec naštvaný, když mě domů musel dovléct jeden nebohý strážný? Ooo ano, křičel na mě, jako by mi bylo pět a hrozil, že Johna vyhodí.
Proto jsem odpřísáhnul, že to byl můj nápad a Johna jsem do toho všeho donutil.
"Vypadá to hrozně" postěžuju si a frustrovaně plácnu štětcem o paletu barev až si pocákám, už tak barevné, dlaně.
"Co to povídáš? Je to moc hezké, až na ty... Tarine to jsou prsa?" vyjeví se při pohledu na plátno John a Sally vyprskne smíchy.
"Proč jsi z těch hrušek udělal prsa?" zakroutí hlavou poraženecky John a lehne si do trávy.
"Doufal jsem, že si toho nevšimneš" pokrčím rameny a plácnu sebou vedle něj.
Sally se ještě pořád kření, když si sedne vedle mě na deku, "Je vidět na co myslíš. Už jako dítě jsi proháněl holky, tehdy ti ale ještě žraly tvůj nevinný sladký úsměv". Odfrknu si a než stačí uhnout přejedu jí špinavým palcem od černé barva přes nos. Rychle mou ruku odstrčí, ale je pozdě, už vypadá jako by prošla komínem.
"Bodejť by na ní pořád nemyslel, maluje jí snad každý den" zasměje se John a Sally překvapeně zamrká, "Koho?".
Cítím jak mi trochu rudnou tváře, ale rozhodně to není kvůli tomu vínu, které tu máme s sebou.
"Přece tu jeho tajemnou přítelkyni. Vždyť o ní mluví pořád, copak ti o ní nic neřekl?" odpoví jí klidně John a trochu se vyjeví. Ne... Neřekl jsem Sally o Scarlet. Protože vím přesně co bude teď v dalšího deseti vteřinách následovat, jen co se Sally probudí ze šoku.
Deset. Devět. Osm. Sedm. Šest. Pět. Čtyři. Tři. Dva. "Tarine! Jak to, že jsi se mi o ní nezmínil! Jak se jmenuje? Kde jste se seznámili? Jak dlouho jste spolu? Jak vypadá? Je chytrá? Je hezká?" spustí okamžitě Sally jako kulomet a chrlí jednu otázku za druhou, téměř bez nádechu.
John na ní jen pobaveně civí a neví jestli jí má zastavit, nebo se mi začít omlouvat, za tu pohromu co právě způsobil.
Sally byla už jako dítě hrozně nedočkavá a potřebovala hned všechno vědět, jako by na tom snad závisel její život. Nejednou jí přesně tenhle přístup vysloužil výprask od ostatních dětí a nespočet potíží mezi dospělýma. Ona prostě neumí zavřít pusu, když se dozví o někom něco nového.
"A máš jí rád? Samozřejmě že máš, ale proč jsi jí přede mnou tajil? Notak Tarine! Řekni mi alespoň něco!" skončí svůj dlouhý seznam otázek a je celá zardělá z toho rozčílení.
"Skončila jsi? Nebo mě už necháš mluvit?" zeptám se jí klidně, přičemž se neubráním pousmání, které se mi dere na rty.
Sally přikývne a pevně přitiskne rty k sobě na znamení mlčení, John se vedle ní jen stěží brání smíchu.
"Neřeknu ti o ní nic Sally. A než začneš protestovat... " vrhnu na ní zamračený pohled, když vidím že už chce zase spustit, "Neřeknu ti to jenom protože nechci, aby se tobě a Johnovi něco stalo. Jak už jsem ti říkal... To co se dělo v uplynulých letech a především v posledních měsících, by vás mohlo dostat do nebezpečí a to nehodlám riskovat. Ale... Můžu ti jí ukázat, alespoň abych ukojil tvou zvědavost. Musíš mi ale slíbit, že se nebudeš ptát na nic ohledně ní". Vysvětlím jí svůj tajemný postoj a své důvody. Kdyby zaslechli kdo Scarlet je a někde to vykecali... Mám důvodné podezření, že by je to mohlo stát život. Zvlášť poté co jsem zaslechl co se děje v Carnace a poté co mi Scar napsala o té uprchlé čarodějnici.
"Tak dobře... Ukaž mi jí" zazubí se Sally vítězně a John se začervená. U Bohyně... Měl by jí to konečně říct. Říkal mi, že už se znají skoro dva roky a on ještě pořád nesebral odvahu jí někam pozvat.
"Tak vydrž, dojdu si pro svůj skicář" oznámím jí a zvednu se, Sally se zatím pohodlně opře o polštáře a popožene mě rukou.