From the Ashes: Rise of the Phoenix [Z Popela: Vzestup Fénixe CZ] - DOKONČENO

28. ČESTNÉ ÚMYSLY

"Absolutně ne." zaprotestuje Tarin, jakmile mu sdělím, že mám v plánu si sama dojít pro Sonemskou korunovační korunu.
"Ale ano Tarine. Ten trezor je s největší pravděpodobností chráněný stejnou magií, jako byla ta kniha... To znamená magií, která se řídí krví. Nikdo jiný než člen královské rodiny se dovnitř nedostane." odvětím mu naprosto přesvědčeně, protože jsem si tím jistá. Skoro.
Když Evangeline před týdnem odjela, byla ke mě při rozloučení už o něco vlažnější. Dokonce mi řekla, ať svému osobnímu strážci nechám vyrobit správnou zbroj s pořádným sonemským znakem.
A to jsem taky udělala. Proto tu teď Tarin stojí v mém pokoji, aby si jí mohl poprvé prohlédnout. A proto mě taky přistihl, jak si načrtávám plán cesty.
"To ale přece nejde Scar. Co když se ti něco stane? Budu pak nejspíš považovaný za toho nejhoršího ochránce na světě." zaprotestuje znovu a jeho pozornost zaujme jeho nový meč, který jsem právě vybalila.
Všechno je pro něj na míru od nejlepšího kováře z Měsíčního ostrova, který tu byl čirou náhodou za jiným zákazníkem. Jenže jakožto princezna jsem měla přednost.
"Proto přeci půjdeš taky. To si vážně myslíš, že bych se prostě jen tak vypařila a za pár týdnů se jen tak vrátila s korunou?" zeptám se ho dotčeně a meč si prohlédnu, je to impozantní kus práce.
Je lehký, ale prý stejně pevný jako kterýkoliv jiný meč. Stříbrnou rukojeť mu zdobí zlatá ptačí pera, jejich obraz je i vyrytý do samotné čepele.
Jak tohle, i s novou zbrojí, stihli vyrobit za týden je mi záhadou.
"Popravdě? To zní přesně jako něco co by jsi udělala Scar." odfrkne si Tarin a místo pohledu na mě se párkrát mečem rozcvičí.
Než se stihnu nadát už se čepel zaboří do sloupku mojí postele a skoro ho přetne ve dví.
"Tarine!" okřiknu ho a uskočím od něj stranou, jeho tváře chytí rudou barvu a meč skloní, "Je nezvykle lehký." pokrčí omluvně rameny.
Zavrtím hlavou, "To je jedno... Možná že to zní jako něco co by udělala stará Scarlet. Jenže já se snažím být lepší, snažím se být budoucí královnou Phoenix." vrátím se zpět k původnímu tématu, když meč definitivně odloží stranou.
Jeho pohled trochu posmutní, "Stará Scarlet je perfektní, není třeba něco měnit.".
Bezděčně se mi koutky zvednou do úsměvu, "Stará Scarlet se nikam neztratí, jen bude muset trochu... Dospět." odpovím mu klidným tónem, aniž bych si uvědomila, že jsem se k němu přiblížila a položila ruku na jeho hruď.
Okamžitě ruku stáhnu, hned jak si to uvědomím.
Odkašlu si, "Měl by sis zkusit tu novou zbroj." řeknu, abych odehnala to napětí, které ve vzduchu skoro praská jako jiskřičky.
Přikývne a pak tiše čeká dokud ho nevybalím, "No teda." vydechnu, když zbroj konečně spatřím.
Zvednu horní část do vzduchu, je ze stejného materiálu jako meč. Jakási odlehčená ocel. Na hrudi je vyrytý velký fénix, který roztahuje svá obrovská křídla až na ramena zbroje, kde se vzadu člení na jednotlivá pírka a pak z nich visí rudý plášť.
"Teď už rozhodně všichni poznají komu sloužím." zavtipkuje Tarin a na pravé tváři se mu objeví dolíček.
"Tarine ty mi nesloužíš. Nikdo z mého dvora mi neslouží, jste mi všichni víc než rovni." odpovím mu trochu moc přísně, až ho to přiměje zvednout oči od zbroje ke mě.
"Scarlet, my už si nikdy nebudeme rovni. Ty jsi princezna a budeš i královna, já budu vždycky jen syn otrokáře a tvůj osobní strážce." řekne narovinu a já s jeho zbrojí plácnu na svou postel, "To už nikdy neříkej Tarine! Mě přeci nezáleží na tom kdo nebo co jste byli, záleží mi na vašich dobrých srdcích, úmyslech a na vašem přátelství. Bez tebe a bez ostatních bych to nebyla já, nemluvě o tom že bych byla nejspíš po smrti.".
Chvíli na mě tiše hledí a do tváří mu znovu stoupne nach, "Budeš skvělá královna." řekne z ničeho nic a teď se zase začnu červenat já.
"Samozřejmě že budu, dám do toho všechno. Ale bez vás to nezvládnu... Proto už nikdy neříkej, že si nejsme rovní, protože jsme. Všichni jsme začínali stejně, zlomení a opuštění, v palácích a ulicích. Důležité je kde to skončí... Sochama na naši poctu na velkém náměstí v Sonemu, po tom co už tu dávno nebudeme." odpovím mu trochu žertem, ale zároveň myslím každé slovo vážně. Až na ty sochy.
"Sochy na naší poctu jo? A za co? Za to, že přineseme tu korunu?" zeptá se pobaveně Tarin a na tváři se mu znovu objeví ten dolíček, který zmizí jen když si přes hlavu nandavá svou novou zbroj.
Přistoupím k němu a začnu mu zavazovat postranní šněrování, i když by to zvládnul sám, protože si váže to druhé. Prostě mám neustále potřebu být mu nablízku, i když vím že nesmím.
Na tváři se mi usadí úšklebek, "Kvůli koruně? Kdepak... Ale protože eliminujeme největší hrozbu téhle říše, Logana.", moje slova ho tak šokují, že se přestane hýbat, "Zabijeme Logana? A jak prosím tě? Už teď má armádu větší než Sonem a Varent dohromady, používá magii na kterou nestačí ani naše chápání... Tak jak to chceš udělat?".
"A v tom se právě pleteš. Do teď tomu naše chápání nestačilo, jenže Dantemu se konečně skoro povedlo rozluštit deník jeho matky. Není to však žádný deník, je to popis zaklínadel a toho co jsou čarodějnice zač. Je přesvědčený že dokáže přijít na kloub tomu, jak Loganova magie funguje a jak se proti ní chránit." odpovím mu s úsměvem a vybavím si, jak mě před pár dny Dante vzbudil ve tři ráno celý nadšený, že konečně skoro rozluštil celý jazyk čarodějnic.
Taky mi však přinesl špatné zprávy, které radši nebudu Tarinovi říkat. A to sice, že to vypadá, jako že čarodějnice našli nějaký způsob jak ukradnou síly Věčným a jejich potomkům. Tedy síly nás všech.
Naštěstí Věční stihli čarodějnice zadržet dřív než se to stalo, jenže to neznamená, že to Kara svému synovi neřekla.
"Dobře... Takže na to bude stačit ta dýka?" zeptá se nedůvěřivě a já přikývnu, "Ano měla. Když najdeme způsob jak se bránit před jeho magií, dostaneme se k němu dostatečně blízko a budeme mít dost času na to zarazit mu jí do srdce.".
"Co by se asi mohlo zvrtnout..." odfrkne si pobaveně a já se na něj zazubím, "Asi jenom tak všechno.".
"To jsi teda uhádla." řekne nakonec, když si nasadí spodní díl zbroje a nové boty.
Otočí se na sebe do zrcadla a chvíli jen tak kouká, "Nikdy bych si nepomyslel, že budu mít na sobě uniformu, natož přímo královskou zbroj." řekne směrem do zrcadla, ale já v odrazu vidím, že se dívá na mě.
Stoupnu si vedle něj a prohlédnu si ho, "Sluší ti to. Holky ti budou padat k nohám." zavtipkuju, ale nezasměju se tomu.
"Ta jediná o kterou stojím ne, před tou budu klečet já." řekne potichu a naše pohledy se v zrcadle spojí, cítím jeho ruku těsně vedle své, a vynakládám veškerou mentální sílu, abych ho za ní nevzala.
-Už jste se dodívali? Nebo mám přijít později?- ozve se za námi houknutí a já úlekem nadskočím a málem porazím zrcadlo, ale Tarin ho pohotově chytí.
"Nix! U Bohyně, málem jsem dostala infarkt." okřiknu ho a přísahala bych, že se zlověstně usmívá, kdyby to bylo možné.
-Hele, já nemůžu za to, že jste si slíbili celibát, který jen tak mimochodem... Podle mě určitě neudržíte.- zahouká znovu a já mám chuť po něm něco hodit. Zabil by ho ten nový Tarinův meč?
"Radši mlč, nebo Tarinovi napráskám co jsi udělal s jeho poštovním holubem." varuju Nix tiše, a ten se jen načepýří, -Byla to nehoda.- brání se.
"Tak moment. Co jsi provedl s Bobem? Myslel jsem, že mi uletěl." zeptá se Tarin okamžitě, protože poštovní holub Bob byl jeho první a jediný mazlíček.
-Taky že jo. Vyletěl do nebe, doslova.- houkne potichu Nix, i když ví, že mu Tarin ani za mák nerozumí.
"Radši to nechtěj vědět Tarine." otočím se na něj s výrazem co nejspíš mluví za vše. Vypadá to, že chce něco říct, ale pak pusu zase zaklapne. Se zkříženýma rukama na hrudi se posadí na křeslo.
-Já opravdu nevěděl, že ten den je nácvik hledání nášlapných výbušnin.- promluví Nix, "Však já vím." odpovím mu a podrbu ho na hlavě.
Jsem si jistá, že to věděl moc dobře. Bob byl jeho nejméně oblíbené zvíře v Doupěti, neustále kradl nějaké drobné věci a pak to narafičil, aby to vypadalo, že to byl Nix.
"Tak co tu teda děláš? Kromě toho, že se mě asi snažíš zabít." zeptám se ho a posadím se na křeslo na jehož opěradle stojí.
-Tak zaprvé, byl jsem na Demos. Zanedlouho ti nejspíš dorazí dopis od tvé tety, proč se jí v hradě objevuje stále více a více lidí. Protože jen za poslední týden jich dorazilo asi patnáct.- časně Nix podávat zprávu, docela jsem ho teď chudáka zaměstnala.
"Takže to fungovalo? Nemůžu tomu uvěřit..." zaraduju se nadšeně a to ke mě přitáhne Tarinovu pozornost.
"Co fungovalo?" zeptá se zvědavě a já se na něj otočím, protože jsem před ním měla menší tajemství.
"Víš... Víš jak jsi nechal Nix, aby zařídil, že každý otrok dostane své papíry a svobodu?" zeptám se ho trochu váhavě a on nadzvedne obočí, "Samozřejmě, všechny jsem je vlastnoručně dostal až na Měsíční ostrov.".
"No, tak jsem je všechny nechala doplnit o jeden malý vzkaz." pokračuju a teď už má obočí až skoro v půlce čela, "Byly jich stovky. Co to bylo za tak důležitý vzkaz, že jsi ho nechala dát do všech?".
"No... Ve zkratce jsem jim všem nabídla, že můžou najít azyl u Sonemského odboje, pokud nemají kam jít. A taky, že až budeme Sonem znovu budovat, budou v něm vítáni jako nový obyvatelé." vyklopím ze sebe a čekám na jeho reakci.
Nejprve se z jeho rtů ozve uchechtnutí a pak se zasměje nahlas, "To je ti tak podobný.".
"Nezlobíš se, že jsem to s tebou neprodiskutovala?" zeptám se překvapeně a on jen zavrtí hlavou, "Jak bych se za něco takového mohl zlobit Scar? Nabídla jsi jim všem šanci na nový život. A samozřejmě ti bylo jedno, že jsou to bývalí otroci, myslela jsi na ně jako na... Lidi.".
"Jsem si jistá, že spousta z nich má rodiny ke kterým se chtějí vrátit." zahoří mi tváře, "Ale taky vím, že spousta z nich dost možná nemá... Že je potkal stejný osud jako mě a dvojčata. Proto mě napadlo, že by se jim vyhlídka na nový život mohla líbit. Každý si zaslouží začít znovu, zvlášť když do teď o svém osudu nemohli sami rozhodovat.".
-Třeba přece jen budeš i důstojná a moudrá královna.- prohodí Nix kousavě a já na něj vypláznu jazyk,-Nebo taky ne.- dodá hned.
"Myslím, že to co jsi udělala je skvělé. I kdyby jich přišlo jen pár, pořád je to něco skvělého." řekne Tarin s úsměvem a já mu ho vděčně oplatím.
-Takže... Za druhé. Všechny dopisy prý už byly doručeny. Myslím že v součtu jich bylo asi 1200, zhruba.- hlásí dál Nix, "Dvanáct set? To je opravdu hodně osvobozených životů." podivím se, "Ne však dost..." dodám trochu tišeji.
"O čem to mluvíš Scar? Je to dvanáct stovek osvobozených lidí, dost z nich nejspíš poprvé ve svém životě okusí svobodu." ohradí se Tarin nechápavě, "Já vím... Je to neskutečné kolik životů jsi dokázal zachránit Tarine, vážně. Ale taky mě to nutí myslet na ty ostatní, ty které vlastní jiní otrokáři. Lidí jako tvůj otec jsou desítky, těch co chytají lidi ještě víc. A díky Loganovi se teď otrokářství stalo v Carnace číslem dva, pro veškerý zisk. Na každého co jsi zachránil, brzy připadne dalších pět nových otroků." odpovím mu sklesle.
"Na to existuje jen jediné řešení, a na tom už se pracuje. Až Logan zemře, všechny jeho ideály a zákony zmizí s ním. A my pak budeme moct tohle všechno napravit a zajistit, aby se to už znovu neopakovalo." řekne odhodlaně Tarin a prsty při tom pevně obemkne okolo hrušky nového meče.
"To může trvat měsíce, nebo i roky." namítnu tiše, moje odhodlání se tak pomalu vytrácí.
"I kdyby to mělo trvat dekádu, tak se to povede. Carnacký lid si tohle nenechá líbit, slyšel jsem že spousta jeho vojáků dezertovala a přidali se na naší stranu. Stejně tak i mezi lidmi se tvoří nepokoje proti novému režimu. S každým tyranem se objeví někdo, kdo bude stát na správné straně. Vše co lidé potřebují je ponuka, a tou jsi se stala ty." mluví dál odhodlaně a v očích se mu bouří oceánová modř, "O čem to mluvíš?" zeptám se ho překvapeně.
"Ty jsi to neslyšela? Mezi lidmi se o tom mluví i tady." zeptá se překvapeně, a když vidí můj zmatený výraz, začne vysvětlovat, "Ve chvíli kdy jsi se tady představila jako přeživší princezna ze Sonemu, se ta zpráva rozletěla po říši jako požár. Jak jsem řekl spousta Loganových vojáků dezertovala a přidala se k nám. Po Carnace se lidé bouří a vyvěšují znaky Sonemu. Pořád o tobě mluví jako o princezně z popela, ale v dobrém slova smyslu.".
"Ale proč? A jak to může být v dobrém slova smyslu?" zeptám se ho, protože mě opravdu nenapadá, co je na tom pochvalného.
Užasle se na mě podívá, "To že někdo ten masakr tehdy přežil jim dodává naději. Nemluvě o tom jak je to výmluvné, když Sonemský znak je právě fénix, který se znovuzrodí z popela... Lidé si pořád pamatují jaký byl Sonem, jaké dobré království to bylo... A nezapomněli co se tam stalo, a ani kdo za to může. Věří, že jako vnučka poslední královny, to všechno znovu vybuduješ, ne-li ještě lepší. Nezapomeň že Carnaca šla do háje už dávno a byl to právě Sonem, který jejich lidem dodával jídlo a léky, dokonce i azyl.".
Překvapeně na něj zůstanu zírat. To jsem vůbec netušila. Byl Sonem tehdy opravdu tak zbožňovaný?
Jako malá jsem politiku moc nevnímala. Tohle všechno mi akorát připomíná, jak málo vlastně vím o království, které chci jednou znovu vybudovat a o jeho lidech. Našla jsem si o tom ve zdejší knihovně co nejvíce knih, ale je jich opravdu pořádná kopa. Zatím jsem otevřela jen ty, kde byly namalované mapy Sonemu.
"Myslela jsem, že se mi tím vysmívají... Nezní to jako lichotivá přezdívka." prohodím směrem k němu a pak se podívám na Nix, -Z toho co jsem zaslechl Tarin nelže. V Carnace to teď opravdu vře, ale zatím jen pod pokličkou. Může se to rozjet mnohem více.-.
Nevím co si o tom mám myslet. Věděla jsem, že v Carnace to je zlé, ale že lidem bude stačit tak málo k tomu, aby se začali bouřit? Nikdo z nich mě ani sám neviděl, jen slyšeli že jsem naživu a to jim stačilo.
Tolik k síle symbolů...
"To je... Nevím jak to popsat. Ani jak se cítit, protože mě berou jako jakýsi symbol lepších zítřků. Teď rozhodně vím, že pro tu korunu musím, rozkřikne se že jsem se vrátila domů. Třeba to lidem dodá odvahu. A pak... Pak bude čas udeřit, zastavit Logana dřív než sesbírá víc sil." řeknu odhodlaně, protože se to teď zdá tak jasné.
"Pořád si nemyslím, že by jsi tam měla chodit Scar. Může to být past." zavrtí hlavou Tarin a probodne mě pohledem.
-Mluvil jsem s Reón, zatím prozkoumává okolí kde stálo město, ale nezdá se že by tam kdokoliv byl. A to hodně dlouho. Vypadá to tam bezpečně.- zahouká Nix a já se na něj usměju, "To je dobře. Tím líp pro nás.".
"Co říkal?" chce hned vědět Tarin a já se na něj zase otočím, "Říkal že podle Reón to tam vypadá čistě. Alespoň co se přítomnosti lidí týče.".
Tarin se ale stejně jen zamračí, "Já ti nevím Scar... Klidně tam půjdu sám a tu korunu ti přinesu, nechci aby jsi se vystavila nebezpečí. Je to daleko, někdo tě může za tu dlouhou cestu poznat.".
Zahřeje mě u srdce, jak dobře to se mnou myslí... I když nemám ráda tohle zbytečné strachování, trochu to vypadá jako by zapomněl, že mám stejný výcvik jako on.
"Přesně proto tam nepůjdeme po zemi." odpovím mu a podrbu Nix na břiše, Tarin jen zvedne pravé obočí.
"Ne? A jak se tam asi dostaneme? Poletíme?" zeptá se sarkasticky, ale zarazí se, když si všimne mého úsměvu, "Přesně tak." odpovím mu.