Ta Pravá (první díl)

Spoiler: Dopis od Alexeie

Potěšili jste mě hodnocením a zprávami k prvnímu dílu, že jsem se rozhodla vydat dodatečně část prvního dílu Ten Pravý. Jedná se o dopis od Alexeie, který dostala Lorelai. Pro ty, kteří budou tímto vývojem událostí překvapení: Příběh jsem opravdu vymýšlela za pochodu, ale tato část byla ta, kterou jsem měla opravdu naplánovanou už od začátku. Nejedná se o žádný impuls.

Užijte si to :)

Lorelai,

pokud čteš tento dopis, tak už nejsem mezi živými. Omlouvám se, že jsem tě opustil bez rozloučení, nebo jakéhokoliv vysvětlení. Také se omlouvám za to, jaký jsem zbabělec. Za celou tu dobu, co tě znám, jsem se ti nedokázal postavit čelem a říct ti pravdu. Věřil jsem, že to bude takto nejlepší. Věřil jsem, že pozorovat tvé kroky ze stínu, mi budou stačit. Ale čím víc jsem ti byl na blízku, tím víc jsem si uvědomoval, že musíš znát pravdu.

...

Jsem tvůj otec. Možná si teď říkáš, jak je to možné, ale je to tak. Před 23 lety, těsně po tom, co jsi se narodila, k nám do domu přišel člen Lapis a sebral tě z kolébky s tím, že z tebe vytrénuje zabijáka, jakého svět ještě neviděl. Tenkrát jsem byl slaboch a netušil jsem, co je ta proklatá organizace zač. Chytl jsem ho na prahu za paži a poprosil ho, ať se o tebe dobře postará. Požádal jsem ho však, aby ti ponechal tvé křestní jméno. Smířil jsem se s tím, že to pro tebe bude nejlepší. Tvá matka Victoria zemřela při porodu a já byl zdrcen z její ztráty, proto jsem je nechal odejít s tebou v náručí. Po několika měsících jsem si uvědomil, co jsem provedl. Rozmýšlel jsem, že si vezmu život, abych své trápení ukončil, ale pak jsem si vzpomněl na tvá krásná očka a nedokázal tě na tomto světě nechat samotnou. Naposledy jsem navštívil hrob tvé matky v Puškino a ucházel se o místo sluhy v Lapis, abych ti mohl být na blízku. Nikdo nevěděl, že jsem tvůj biologický otec, proto nulka neměl námitky přijmout novou výpomoc.

Byl jsem na tebe tak hrdý, když jsem tě sledoval. Rostla jsi do krásy a každý den jsem nemohl být šťastnější, že tě vidím. Zároveň mě ničilo, když jsem pozoroval zmetky, co tě mlátili a udělovali ti modřiny na té tvé krásné tvářičce. Přesto jsem nemohl nic udělat. Mohl jsem jenom tiše pozorovat, jak rosteš. Přišlo mi, že s dalším a dalším tréninkem se vzdaluješ od své lidské podstaty a stává se z tebe ocelová skála. Pak tu byly chvíle, kdy jsi moji myšlenku vyvracela. Kdy jsi se stále chovala jako normální holka, která není předurčená k zabíjení. Párkrát jsem tě zahlédl, jak šmejdíš po kuchyni a kradeš čokoládu. Každý večer jsem ti jí nachystal před odchodem do poličky, abys jí nemusela hledat a nedostala se do problémů. Ráno jsi mi udělala nesmírnou radost, když byla čokoláda pryč.

Potom se všechno změnilo.

V pubertě tě přidělili do pobočky ve Státech. Jedna část uvnitř mě, pohasla. Věděl jsem, že jednou ten den přijde, ale nedokázal jsem se s tím smířit. Nakonec jsem musel přijmout, že už tě nikdy neuvidím. Několik dalších let jsem přežíval v organizaci jenom díky představě, že jsi ty a můj dobrý přítel Mike v pořádku. Pak ke mně došly zprávy, že jsi opustila Lapis a já věděl, co to znamená. Rozsudek smrti. Tenkrát mě pohltila panika. Bál jsem se, že už tě tví vlastní členové zabijí za tvůj prohřešek. V noci jsem nemohl spát a skoro jsem nejedl, jak jsem byl nervózní z toho, co nulka udělá. Naštěstí do hlavního sídla dorazila zpráva, že jsi zpět ve funkci a budeš vykonávat mise na Sibiři.

A potom ses znovu objevila a jmenovala jsi mě osobním sluhou. Nemohl jsem si přát víc. A když jsi mě označila jako svého dobrého přítele, věřil jsem, že bych ti jednou mohl říct pravdu. Věřil jsem, že bych pro tebe mohl být tím, kým jsem si vždy přál... otcem.

Trhá mi srdce, že jsem tě v tom hnusném světe nechal samotnou a nemohl pro tebe nic udělat. Nezlob se na mě prosím. Doufám, že alespoň má smrt posloužila k dobru.

Chci ti jenom říct, že jsi ta nejstatečnější, nejlaskavější a nejúžasnější dcera, jakou by si otec mohl přát. Dokázala jsi přežít hrůzy, které by jiné položily na lopatky.

Vím, že je to ode mě sobecké, ale přeji si, abys začala žít normální život. Určitě ti v tom pomůže tvá kamarádka Diana, kterou sice pořádně neznám, ale za tu krátkou dobu mi došlo, že je to úžasný člověk. Byla pro tebe oporou v době, kdy jsem tu pro tebe nebyl a hrozně rád bych jí za to poděkoval. A co se týče Tylera. Nemohl bych si přát lepšího zetě, než je on. I když jsi na něj často nadávala, tak jsem z tebe vycítil stejné pocity, jaké jsem měl ke své zesnulé ženě, tvé matce. Neutlačuj své pocity v sobě. Jsi dobrý člověk, s dobrým srdcem. Zasloužíš si konečně žít, milovat a být milovaná. I když si myslím, že by se mohl zamyslet nad tím jeho účesem. 

Ještě jednu věc bych ti měl říct. Tvá matka Victoria byla členkou carské rodiny, která má v Rusku do dneška dost velký vliv. Zamilovali jsme se do sebe při jedné diplomatické akci a nedokázali se od sebe odtrhnout. Byla to láska na první pohled. Když otěhotněla, tak jsem byl nejšťastnější muž na světě. Její rodina však náš vztah odmítala, proto jsme společně utekli a skrývali se v jedné malé vesničce, kde jsme věděli, že nás její rodina nenajde. Neví, že byla těhotná, ani to, že jsi se narodila. Tvé celé jméno je Alexandra Lorelai Ljubimov. Ten prsten, co teď držíš v ruce, je prsten tvé matky, ve kterém je vyryta pečeť tvé rodiny. Jsi právoplatnou následovnicí trůnu Ljubimov. Mike, který se po smrti jeho sestry vzdal svého jména Ljubimov, nevěděl, že je Victoria tvoje matka. Řekl jsem mu to, když jsem ho přišel požádat o pomoc s tvým osvobozením  ze sídla Abahigi.

Zarputile jsem se snažil před tebou tajit informace o tvé rodině, aby ses nemusela potýkat s byrokratickými intrikami, kterými je rod Ljubimov proslulý.  Ale porazit Lapis, kompletně bez pomoci, by byla sebevražda. Tato informace by ti mohla pomoci při pátrání po pravém vnukovi nulky. Nejedná se o vnučku, ale vnuka, jehož dopátrání by mohlo mít významný dopad na existenci Lapis, a také Abahigi. Posledních 10 let jsem věnoval veškeré úsilí, abych se dozvěděl pravdu o organizaci, ale marně. Teď ponechávám celé mé břímě na tobě.

Vím, že tento dopis ti přinesl víc otázek, jak odpovědí. Nikdy však nezapomínej odkud pocházíš a čím jsi prošla, protože tě to dělá tím, co jsi teď.

Společně s tvojí matkou na tebe budeme vždycky dohlížet. 

S láskou

Táta.