Ta Pravá (první díl)

Část 18 Lara: Učitelova rada

Ze záchodů vyjdu v plné zbroji, převlečená, a hlavně suchá a upravená.

Protože nechci vyvolávat víc pozornosti, než je potřeba, zamířím přímo do tělocvičny, kde má za hodinu začít hodina tělovýchovy. Samozřejmě tu nikdo není, jsem tu jenom já a již připravené nářadí na sestavu profesora Franklina. Muselo dát hodně práce za těch pár dnů dát tělocvičnu do původního stavu. Není tu jediná známka toho, že se tu před necelým týdnem konala taková sláva.

Zamířím přímo k hrazdě a žíněnkám.

Znovu se ujistím, že jsem v tělocvičně sama a udělám hvězdu vpřed, zakončenou přemetem a dvojitým saltem.

Božský pocit. Už dlouho jsem nedělala žádnou fyzickou aktivitu a dost mi to chybí. Pomalými cviky si procvičím ruce a vyšvihnu se na hrazdu, kde předvedu perfektní výmyk s doskokem.

„Netušil jsem, že jste tak nadaná slečno Phillipsová," zděšeně se otočím a div mi srdce nevyskočí z hrudi, když uvidím profesora Barnetta, jak se opírá o zeď se založenýma rukama.

„..já," dodám nervózně a začnu si upravovat culík.

Pan D se odlepí od zdi a dojde k vysoké hrazdě, na kterou se pověsí a obratně se vyzdvihne, udělá příkladový výmyk a pak seskočí dolů jak profesionální atlet. Možná bych nezírala jak magor, kdyby na sobě neměl jeho obvyklý společenský oblek, který se na sportovní aktivity ani trochu nehodí.

„Už to není, co to bývalo," řekne a promne si rameno, „na vysoké škole jsem byl součástí gymnastického týmu. Od té doby jsem dost zlenivěl." Stále si masíruje rameno a já se snažím přijít na důvod, jak přesně vypadá člověk, který zlenivěl, protože lenivou osobu si představuji úplně jinak.

„Studenti žurnalistiky někdy dokáží opravdu překvapit svým ojedinělým nadáním, to si pamatujte. Abyste se mohla stát dobrou novinářkou musíte často vykazovat velkou námahu, a to nejen psychickou. Ne jednou se mi stalo, že mě doslova ostatní novináři srazili k zemi jenom kvůli exkluzivnímu rozhovoru s celebritou," v jeho obličeji zahlédnu náznak vzpomínek. Asi velice rád vzpomíná na vysokou školu, protože jí často zmiňuje v průběhu hodin.

Pak mě napadne „pane profesore, můžu se Vás na něco zeptat?"

Posune si brýle na nose „samozřejmě jsme na akademické půdě, kde je každá otázka vítána."

„Ta kniha, kterou jste mi půjčil..." se zájmem se na mě obrátí, „zajímavé čtení, nemyslíte?"

Jeho úsměv je opravdu božský. Není to kluk, je to prostě muž, který když se na Vás usměje, tak se vám začnou klepat kolena. Přesně takový dojem ve mě vyvolává.

„No," poškrábu se na krku „... nevím, jestli je to vhodný materiál pro náš projekt."

Trochu nervózně zvednu hlavu. Pan D se otočí a sedne si na nejbližší žíněnku.

„Budu k Vám upřímný slečno Phillipsová. Knihu, která díky bohu byla ušetřena vodního útoku od slečny Queenové, je opravdu ojedinělou knihou," zaskočena zjištěním, že pan D viděl celý incident s Paulinou, se posadím několik metrů od něj, abych ho lépe slyšel.

„Takže jste to viděl," řeknu odevzdaně.

„Slečna Queenová je známá svou ojedinělou osobností. Vím, že je velmi fixována na mého synovce, proto byste si na ní měla dávat pozor," na chvíli se odmlčí a pak se zadívá z blízkého okna ven.

„Jedná se o deník George Pristona, pokud Vám toto jméno něco říká." Když vidí, že nemám tušení, o koho se jedná, tak pokračuje „byl to jeden z nejváženějších kingswoodských policistů."